Hôpital des Enfants-Trouvés (tj. Nemocnice nalezenců) byl špitál a sirotčinec v Paříži, náboženská instituce poskytující pomoc opuštěným a chudým dětem. Založil ji v roce 1638 Vincent de Paul.

Dějiny Až do 17. století existovaly ústavy pro péči o sirotky narozené pouze v legitimním svazku. V roce 1363 byl v Grève založen Nemocnice Ducha svatého a za Františka I. Hospice des Enfants-Rouges. V roce 1545 byl pro sirotky určen Špitál Nejsvětější Trojice.

Nalezenci byli ponecháni charitě. Biskup a kapitula Notre-Dame jim poskytovali azyl v Port L'Évêque (přístav obsluhující Ville l'Évêque, nyní Port de la Concorde), po roce 1571 v domech poblíž přístavu Saint-Landry.

V roce 1633 založil Vincenc de Paul kongregaci Milosrdných sester pro pomoc chudým a nemocným. Instituce byla financována finančními dary vyšší společnosti. Druhý azyl měl být zřízen na Rue des Boulangers, poblíž brány Saint-Victor. V roce 1645 byla zakoupena skupina třinácti domů nacházejících se v oblasti Saint-Laurent pro ubytování novorozenců.

V roce 1647 Anna Rakouská sestrám darovala zámek v Bicêtre. Ten byl ale nepraktický, příliš vzdálený od centra Paříže, proto byl v roce 1651 opuštěn ve prospěch místa na předměstí Saint-Denis.

V roce 1670 tato instituce zcela změnila svůj status. Královský edikt z 28. června 1670 oficiálně založil Nemocnici pro nalezence a připojil ji k Všeobecné nemocnici pod vedením pařížského parlamentu.

Ludvík XIII. jej obdaroval částkou 4000 livrů, Ludvík XIV. 8000 livrů a Ludvík XV. mu v roce 1767 přidělil 120 000 livrů.

Domy na předměstí Saint-Denis byly postupem času nedostatečné. Dne 24. září 1672 proto nemocnice zakoupila dům, který se nacházel na ulici Neuve-Notre-Dame u parvis Notre-Dame na ostrově Cité, kde se tradičně nacházel nemocniční ústav pro nalezence. Dům byl zbourán a na jeho místě byla postavena nová budova. Práce byly dokončeny v létě roku 1673 a děti se mohly nastěhovat.

Také prostory na ostrově Cité se rychle ukázaly jako příliš malé a v roce 1681 si nemocnice pronajala tři domy od Hôtel-Dieu.

V březnu 1688 nemocnice zakoupila obraz svatého Viktora od opatství Saint-Victor za účelem zvětšení kaple. Renovační práce proběhly na jaře roku 1688. Téhož roku se nemocnice pokusila odkoupit od Hôtel-Dieu tři pronajaté domy a také starý dům Chaudron, který Hôtel-Dieu pronajímal Sestrám Charity. Hôtel-Dieu to však odmítl, protože se obával, že mu tuto instituce, odebere části jeho almužen.

Tento dům byl pojmenován La Couche a sloužil jako přerozdělovací centrum pro všechny opuštěné děti svěřené pařížské správě. Malé děti se posílaly kojným mimo Paříž a starší děti a ty, které se ve třech letech vrátily z venkova, do domu na ulici Faubourg Saint-Antoine, který byl zakoupen v roce 1674.

V roce 1690 se Nemocnice pro nalezence sloučila s nemocnicí Enfants-Rouges.

Řada těchto nalezenců byla umístěna u kojných v obci Chevincourt (Oise), jak ukazují úmrtní matriky této obce v 17. a 18. století.

V 18. století se počet opuštěných dětí zvýšil. Kromě batolat čekajících na odjezd ubytovala La Couche asi padesát starších dětí, které byly určeny k doprovodu u dobrodinců a ke zpěvu v katedrálním sboru. Zrekonstruovaná budova Saint-Antoine ubytovala téměř tisíc dětí obou pohlaví. Ostatní jsou distribuovány v různých zařízeních Všeobecné nemocnice.

V roce 1745 bylo rozhodnuto postavit novou budovu vedle stávajícího pozemku. Mezi lety 1745 a 1747 bylo zakoupeno dvanáct domů na Rue Neuve Notre-Dame, Rue de Venise a Rue Saint-Christophe. Domy byly po jejich získání zbourány. V lednu 1747 byl zbořen kostel Sainte-Geneviève-des-Ardents. Stavba nové nemocnice začala kolem roku 1746 a byl jí pověřen architekt Germain Boffrand. Základní kámen kaple byl položen dne 26. září 1746. Práce byly dokončeny v roce 1749 a nová nemocnice byla otevřena v lednu 1750 .

Budova se skládala ze dvou pater s vlysem zakončeného velkou atikou s mezipatry. Hlavní budova na Rue Neuve Notre-Dame měla rozměry přibližně 58 x 26 m. Průčelí bylo přerušováno arkádami, četnými svislými liniemi tvořenými těsným uspořádáním oken a převislými střechami. Křídlo se táhlo až k Rue Saint-Christophe. Na křižovatce obou budov stál rohový pavilon, jehož architektura byla podobná architektuře Collège des Quatre-Nations. V původních plánech měl tomuto pavilonu předcházet portikus na nádvoří Notre-Dame, ale ten nebyl nikdy postaven. Další rohový pavilon, symetrický k prvnímu, na západní straně, byl také zahrnut v původních plánech, ale byl postaven až v roce 1837.

Budova mezi ulicemi Notre-Dame a Saint-Christophe měla kapli vysvěcenou dne 28. března 1751, která zabírala celou výšku budovy. Vnitřní stěny kaple, velmi jednoduché, nemají žádné výrazné architektonické prvky. Dva benátští malíři architektury, Gaetano Brunetti a jeho syn Paolo Antonio, vytvořili honosnou architektonickou výzdobu trompe-l'œil. Kazetový strop napodoboval starobylou klenbu v ruinách, podepřenou rustikálními podpěrami, zarostlou rostlinami a otevřenou k nebi. Uvnitř čtrnácti panelů, orámovaných touto malovanou architektonickou strukturou, vytvořil Charles Natoire bohatou betlémskou scénu. Pastýři opouštějí stáj vpravo a průvod mudrců postupuje vlevo. Jeptišky a jejich svěřenci byli zobrazeni, jak pozorují scénu z falešných oken v horním patře. Tato italská výzdoba ale kvůli vysoké vlhkosti zdí velmi rychle zmizela.

Mezi lety 1745 a 1757 byly budovy v bloku ulic Saint-Christophe, de la Huchette, Neuve-Notre-Dame a de Venise, včetně bývalého nemocnice pro nalezence a kostela Saint-Christophe, srovnány se zemí, aby se nemocnice vyčistila a rozšířilo nádvoří Notre-Dame.

V pařížském hospici pro nalezence naproti Notre-Dame bylo v roce 1670 přijato 312 dětí a v roce 1772 již 7676 dětí. Dobrá pověst hospiců a anonymita jejich péče musely některé rodiče povzbudit k tomu, aby jim své děti svěřili. Osud těchto malých dětí byl však často tragický. Třetina z nich zemřela dříve, než se stihlo najít kojnou.

Nemocnice Boffand se rychle ukázala jako příliš malá. V roce 1780 bylo rozhodnuto o jejím rozšíření. Byla zvažována možnost přidání mezipatra k hlavní budově. Nakonec bylo rozhodnuto přestavět západní křídlo hraničící s Impasse de Jérusalem s pavilonem sahajícím do ulice Rue Saint-Christophe a o výstavbě nové budovy na nádvoří, vedle kaple, na straně ulice Rue Saint-Christophe. Práce, které provedl architekt Charles-François Viel (1745-1819), byly dokončeny v létě 1785. Nové budovy se skládaly z přízemí, rozděleného mezipatrem, tří horních pater a podkroví. Nová regulace schválená lékařskou fakultou datovaná 28. května 1788 nařizovala opatření pro sledování, hygienu a ochranu novorozenců. Pro děti byly vybaveny nové pokoje ve druhém patře křídla.

Budova na ostrově Cité sídlila na začátku 19. století v budově veřejné pomoci. V letech 1837-1838 byly domy mezi jeruzalémskou slepou ulicí a ulicemi Neuve Notre-Dame, du Marché-Palu (rue de la Cité) a Saint-Christophe srovnány se zemí a byl postaven západní pavilon budovy. V roce 1874 byla budova zbořena, aby se rozšířilo nádvoří Notre-Dame a zpřístupnil se výhled na nové prostory Hôtel-Dieu a kasárna Cité.

Prostory ve Faubourg Saint-Antoine se staly sirotčincem, později přejmenovaným na nemocnici Armand-Trousseau (která se nacházela až do začátku 20. století na místě dnešního náměstí Trousseau).

V roce 1800 byly zřízeny bývalé prostory na adrese č. 74 rue d'Enfer (nyní avenue Denfert-Rochereau), kde se nacházela nová nemocnice pro děti s asistencí. Později se z ní stala nemocnice Saint-Vincent-de-Paul.

Reference

Externí odkazy

Enfants-Trouvés Kategorie:Zaniklé stavby v Paříži