Luděk Kubička (5. září 1924 Praha – 14. prosince 2014 Praha) byl český klinický psycholog a adiktolog, specializující se na péči o duševní zdraví dětí a mladistvých.Hoskovec Jiří, Horáková Hoskovcová Simona, Malé dějiny české a středoevropské psychologie, 2000, 80-7178-311-0 Mimo jiné se věnoval i poradenství, psychoterapii a diagnostice a byl jedním z předních odborníků Psychiatrického centra Praha (dříve VÚP).Skála Jaroslav, Československá psychiatrie: PhDr. Luděk Kubička, CSc. - šedesátníkem, 1984Československá lékařská společnost J. E. Purkyně, Československá psychiatrie: PhDr. Luděk Kubička, CSc., padesátníkem, 1974

K jeho stěžejním přínosům patří standardizace Wechslerovy inteligenční škály pro děti (Pražský dětský Wechsler)Wilsnack Sharon C., Adiktologie: Pocta Luďku Kubičkovi: úvod k sympoziu, 2006 a průkopnické výzkumy léčby a epidemiologie alkoholismu, na nichž spolupracoval s Jaroslavem Skálou.

Dále se podílel na tvorbě české verze Evropského indexu závažnosti návykového chování (ASI) a na překladu Cloningerova třídimenzionálního osobnostního dotazníku.Wilsnack Sharon C., Csémy Ladislav, Addiction: Luděk Kubička, 1924-2014, 2015 Klíčová byla i jeho spoluúčast na mezinárodně uznávané studii o vlivu nechtěného těhotenství na vývoj dětí, kterou realizoval ve spolupráci se Zdeňkem Matějčkem a dalšími psychology a jejíž výsledky ovlivnily legislativu potratů.Kožený Jiří, Československá psychologie: Ohlédnutí za Luďkem Kubičkou, 2015 Za své psychologické přínosy získal řadu profesních ocenění, včetně Vondráčkovy ceny.

Život Narodil se v Praze. Absolvoval reálné gymnázium, kde v roce 1942 maturoval. Během období druhé světové války získal odborné dovednosti jako zámečník ve firmě svého otce.

Po skončení války zahájil vysokoškolské studium na Univerzitě Karlově v Praze, kde se věnoval oborům psychologie a filozofie. Následně pokračoval ve studiu ve Švýcarsku. Zde byl ovlivněn dílem Jeana Piageta, tvůrce vlivné teorie kognitivního vývoje. V Ženevě navíc absolvoval kurz o psychologii mládeže, pořádaný pod záštitou Organizace spojených národů (OSN). Během svého akademického formování projevil také zájem o obor psychiatrie.

Studium završil v roce 1951 získáním titulu doktora filozofie (PhDr.). Titul obdržel na základě úspěšné obhajoby disertační práce s názvem Logické chápání vztahů u předškolního dítěte. Jeho vědecká erudice byla později, v roce 1965, formálně uznána udělením vědecké hodnosti kandidáta věd (CSc.) za jeho dosavadní vědeckou činnost.

Osobnost a rodinný život Jeho osobnost se vyznačovala neobyčejnou skromností, působil nenápadně až asketicky, šetřil slovy, zároveň dokázal překvapovat svým společenském angažmá, kde vynikal jemným smyslem pro inteligentní humor Byl též milovníkem a velkým znalcem klasické hudby

S manželkou Zdeňkou Kubičkovou měl dvě děti. Dceru Elenu, která se věnuje klasické indické hudbě a hře na esrádž, a syna Jiřího, jenž profesně následoval svého otce, vystudoval psychologii, ale v oboru se vyprofiloval nezávisle na svém otci. Byl zakládajícím členem Institutu rodinné psychologie při FN Motol

Profesní působení a výzkumná činnost Po dokončení studií působil Luděk Kubička jako klinický psycholog v bývalém pedologickém ústavu hl. m. Prahy a poté jako vedoucí psycholog dětské psychiatrické ambulance Fakultní polikliniky. Zásadní byla jeho práce ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (VÚPs), kam nastoupil krátce po jeho založení v roce 1963. Zde se během šedesátých let podílel na výzkumu neuróz spolu s osobnostmi jako Zdeněk Dytrych, Stanislav Grof a Jan Srnec. Zpočátku (do roku 1965) působil jako vědecký pracovník, přičemž do roku 1970 povýšil na samostatného vědeckého pracovníka.

Podílel se na státním programu „Studium poruch sociální adaptace u neurotických osob“, jehož výsledky byly kvalifikovány jako mezinárodní priorita. K jeho klíčovým projektům patří práce na překladu a standardizaci Wechslerovy inteligenční škály pro děti (WISC), která vyšla v roce 1970 jako tzv. Pražský dětský Wechsler a stala se důležitým diagnostickým nástrojem.

Adiktologie a legislativní dopad Zlomovým bodem v jeho kariéře bylo zahájení spolupráce s Jaroslavem Skálou na protialkoholním oddělení v Apolináři v sedmdesátých letech 20. století.. V rámci přípravy na hloubkovou analýzu a hodnocení práce Apolináře procestoval v roce 1970 řadu evropských zemí (konkrétně Švédsko, Norsko, Nizozemsko, Velkou Británii, Spolkovou republiku Německo, bývalou Jugoslávii a Rakousko), kde navštívil výzkumná alkoholická centra a účastnil se alkohologických konferencí. Následně se zaměřil na výzkum dlouhodobých výsledků ústavní léčby alkoholismu. V rámci této studie prokázal, že kratší (šestitýdenní) a delší (třináctitýdenní) léčba mají z dlouhodobé perspektivy rovnocenné výsledky. Na základě těchto zjištění a sledování výsledků léčby pak sestavil prognostický index. Výsledky studie byly z politických důvodů publikovány pouze v Československé socialistické republice , neboť jejich mezinárodní zveřejnění by mohlo narušit pozitivní obraz komunistického státu. Přesto však výsledky překročily hranice, získaly mezinárodní uznání a dostaly se až do knihovny amerického Národního ústavu pro otázky zneužívání alkoholu a alkoholismu (NIAAA) ve Washingtonu.

V 80. letech vedl rozsáhlou prospektivní epidemiologickou studii o užívání alkoholu českými muži a ženami, v nichž analyzoval i vliv společenských změn po roce 1989. Probíhala ve dvou oddělených longitudinálních studií, kdy každá byla zaměřena na jedno pohlaví a obsahovala celkem tři měření s odstupem pěti let. Byla přínosná zejména proto, že v té době chyběl systematičtější výzkum historických změn v konzumaci alkoholu v závislosti na pohlaví.

Jeho mezinárodní uznání v oboru potvrdilo spoluzaložení skupiny International Research Group on Gender and Alcohol (IRGGA) v roce 1993, která zkoumala rozdíly v užívání alkoholu u mužů a žen. Díky této skupině mohl rozšířit osobní spolupráci se dvěma americkými projekty: s projektem Dr. Kaye Fillmore: Collaborative Alcohol-Related Longitudinal Project a s nadnárodním projektem GENACIS (Gender, Alcohol, and Culture: An International Study).

Mimo jiné se v roce 1998 podílel na vytvoření české verze Evropského indexu závažnosti návykového chování (ASI), čímž poskytl českým klinickým psychologům validizovaný a praktický diagnostický nástroj uplatňovaný v mezinárodním měřítku. V tomto roce zároveň, společně s profesorem Jiřím Koženým, pracoval na překladu Cloningerova třídimenzionálního osobnostního dotazníku.

Projekt nechtěných dětí Dále byl na přelomu tisíciletí součástí českého výzkumného projektu zaměřeného na vývojové poruchy u dětí narozených z nechtěných těhotenství. Na projektu spolupracoval s předními osobnostmi jako Zdeněk Matějček, Zdeněk Dytrych a dalšími zahraničními psychology. Studie zkoumala děti matek, kterým nebyla umožněna interrupce. V České republice byla v důsledku výsledků této studie změněna legislativa týkající se umělého ukončení těhotenství. V zahraničí výsledky podnítily politickou diskusi o plánovaném rodičovství.

Publikace a dílo V počáteční fázi své odborné dráhy se Kubička, jako psycholog, prioritně zaměřil na problematiku péče o duševní zdraví dětí a adolescentů. Tato tematika tvořila stěžejní osu jeho činnosti. V rámci osvětové práce realizoval cyklus přednášek ve Českém rozhlase a publikoval několik vědeckých článků a odborných monografií.

Jednou z jeho nejvýznamnějších prací je publikace Psychologie školního dítěte a jeho výchova v rodiněKubička Luděk, Psychologie školního dítěte a jeho výchova v rodině, 1963., která se dočkala dvou vydání. Autor strukturoval obsah do dvou hlavních částí:

První část se věnuje zákonitostem duševního vývoje a jeho determinaci prostředím. Druhá část mapuje průběh a specifika duševního vývoje v období školního věku.

Dalším klíčovým dílem z této etapy je monografie Rodina a duševní zdraví dítěte: péče o duševní zdraví dětí a mladistvých.Kubička Luděk, Rodina a duševní zdraví dítěte: péče o duševní zdraví dětí a mladistvých, 1966. V této knize si Kubička vytkl za cíl informovat širokou veřejnost o podstatě a úkolech duševní hygieny, o povaze, etiologii a prevenci duševních poruch v kontextu rodinného prostředí.

Ocenění a uznání Luděk Kubička byl také ve svém oboru uznáván pro svou vysokou odbornou aktivitu a pracovní nasazení, což se promítlo v několika profesních oceněních: Národní cena za výzkum v psychiatrii (Vondráčkova cena) Cena Psychiatrického centra Praha (později Národní ústav duševního zdraví – NÚDZ): Uděleno za celoživotní vědeckou práci v oboru. Ocenění převzal z rukou ředitele instituce, profesora Cyrila Höschla. Ocenění za nejlepší článek v časopisu Psychiatrie (1999) Cena Adiktologie: Udělená Společností pro návykové nemoci za svůj přínos ve výzkumu alkoholologie a návykových nemocí.

Jeho práce v oblasti adiktologie byla oceněna i mezinárodně. V roce 2003 mu Společnost Kettila Bruuna ve spolupráci s IRGGA (International Research Group on Gender and Alcohol), jehož byl Kubička spoluzakladatelem, věnovala mezinárodní vědecké sympozium jako uznání jeho přínosu do oboru.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští adiktologové Kategorie:Čeští dětští psychologové Kategorie:Narození v roce 1924 Kategorie:Narození 5. září Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2014 Kategorie:Úmrtí 14. prosince Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži