Grigorij Maximovič Berg (psáno , ; 16. srpna 1765 Luunja, Děrpský ujezd, Rižská gubernie – 26. března 1838 Reval) byl šlechtic a generál ve službách Ruského impéria v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Bojoval se Švédy ve Finsku i proti Polákům roku 1792, účastnil se slavkovského tažení roku 1805 i vlastenecké války roku 1812 a následného saského tažení 1813.

Život a kariéra Pocházel ze starého vojenského rodu livonských šlechticů. Narodil se 16. srpna 1765 na panství Luunja (Луния) v Děrpském/Dorpatském ujezdu v Rižské, později Livonské gubernii Ruského impéria (následně Tartský kraj v Estonsku). Jeho rodiči byli vrchní generál (général en chef) Maxim Vasiljevič Berg (Magnus Johann von Berg; 1719–1784) a jeho choť baronka Eleonora Jelizaveta Minich (Eleonora Elisabeth Dorothea von Münnich). Byl mladším bratrem Burgarda Maksimoviče Berga (Bernhard Magnus von Berg; 1764–1838) a také kmotřencem carevny Kateřiny II. a generálporučíka knížete Orlova.

Vojenská služba vlevo|náhled|Útok ruských vojsk v bitvě u Porrassalmi 13. června 1789 Získal domácí vzdělání a ve svých 13 letech roku 1778 byl zapsán do vojenské služby jako seržant Sibiřského pěšího pluku. V lednu 1782 byl povýšen na poručíka a o měsíc později jmenován hlavním auditorem Livonské divize. Ještě téhož roku se stal nadporučíkem a v roce 1783 povýšil na kapitána a následujícího roku na sekundmajora. V této hodnosti u Něvského pěšího pluku se v letech 1788–1789 zúčastnil rusko-švédské války ve Finsku. Jako velitel oddílu složeného z granátnického praporu, stovky kozáků a 6 děl se vyznamenal v bitvách u Porrassalmi (Sent-Mikkeli) v červnu 1789 a u Pomarsundu (Bomarsund; Помарзунд). V bitvě u Pardakoski (Savitaipale) byl postřelen do levé nohy. Na návrh velitele sboru generálporučíka Michelsona byl pak ještě téhož roku povýšen do hodnosti premiérmajora.

V červenci 1792 se na panství v Euseküll (Õisu) oženil s Jadvigou Dorotou rozenou Sivers (Hedwig Dorothea von Sievers; 1764–1830), dcerou Friedricha Wilhelma von Sievers, s níž měl poté celkem osm dětí.

Během polského tažení k potlačení povstání roku 1794 se Berg účastnil bojů o Vilno (Vilnius). V říjnu 1797 byl povýšen na plukovníka, v polovině srpna následujícího roku mu bylo svěřeno velení Tambovského mušketýrského pluku a jen několik dní poté se stal generálmajorem a současně majitelem Ukrajinského mušketýrského pluku. Setrval jím do února 1800, kdy odešel do výslužby. Už v půli listopadu téhož roku se však znovu vrátil do aktivní služby a byl ustanoven majitelem Maloruského granátnického pluku ve Volyni, který byl v mírovém období součástí Ukrajinské inspekce. Když pak byl v polovině července 1801 nominálním majitelem pluku jmenován korunní princ Bádenský, Berg u něj zaujal místo velitele.

Napoleonské války Zúčastnil se války třetí protifrancouzské koalice v roce 1805. Jeho pluk byl zařazen do stavu Podolské armády (Подольская армия) generála Kutuzova, s níž pochodoval přes celé Rakouské císařství do Braunau na bavorských hranicích, odkud po ulmském fiasku rakouské Dunajské armády ustupoval zpět na Moravu k Olomouci. Na této cestě byl Berg 5. listopadu v bitvě u Amstettenu zasažen střelou do obličeje. U Olomouce byl jeho pluk koncem listopadu při celkovém přeskupení spojeneckých rusko-rakouských sil zařazen ke čtvrté koloně generálporučíka Miloradoviče a hraběte Kolowrata. Sám Berg byl pověřen velením brigády sestávající z Maloruského granátnického a Novgorodského muškterýrského pluku. Jeho jednotka měla za úkol s celou kolonou sestoupit z Prateckého návrší do údolí Zlatého potoka ke Kobylnicím a obsadit Šlapanice, byla však zaskočena útokem Sainthilairovy divize a dala se na útěk ke Křenovicím, za což posléze car Alexandr I. potrestal zejména Novgorodský pluk odebráním praporu. Berg utrpěl dvě těžká zranění dělostřelbou do levé nohy a byl zajat. Brzy ovšem získal svobodu výměnou za slib, že až do oficiální výměny válečných zajatců nebude bojovat proti Francii ani jejím spojencům. V lednu 1806 se vrátil do Ruska a v říjnu téhož roku nastoupil do funkce posádkového velitele Revalu (Tallinn). náhled|Bitva u Lützenu 2. května 1813 Znovu se zapojil do bojových akcí ve vlastenecké válce, když roku 1812 francouzský císař Napoleon vytáhl do Ruska. V březnu 1812 byl jmenován velitelem 5. pěší divize 1. sboru generála Petra Christiana Wittgensteina (zatímco si podržel i velení Revalu). Účastnil se bojů u Jakubova a Kljastic, u Nišči a Golovščiny, v půli srpna byl u Polocku těžce zraněn dělovou koulí do levého boku, neopustil však řady. Vyznamenal se v listopadu u Smoljan a na řece Berezině. Za zásluhy u Golovščiny byl 18. října 1812 povýšen na generálporučíka s hodností zpětně od 18. července 1812, za Polock obdržel Řád svaté Anny 1. třídy a za dobytí Polocku v říjnu Řád svatého Vladimíra 2. třídy.

Během saského tažení roku 1813 se účastnil obléhání gdaňské pevnosti (Danzig) a bojoval v bitvách u Magdeburgu, Lützenu, kde kryl spojenecký ústup, a u Budyšína (Bautzen), kde zabránil obklíčení spojenců. Za Lützen byl v červnu vyznamenán Řádem svatého Jiří 3. třídy. V boji zadního voje u Reichenbachu byl znovu zraněn kulkou v levé noze, načež se vrátil ke své funkci velitele Revalu. Za zásluhy roku 1813 obdržel pruský Řád červené ohlice 1. třídy.

Závěr života V prosinci 1823 jej car za služby z let 1812–1813 povýšil na generála pěchoty. Roku 1827 obdržel Řád svatého Alexandra Něvského. V březnu 1828 se stal vojenským guvernérem Revalu a zůstal jím do února 1832, kdy odešel do výslužby „s uniformou a plným důchodem“. Zemřel v Revalu 26. března 1838 ve věku 72 let a tamtéž byl i pohřben.

Byl autorem pamětí, které vyšly v Drážďanech v roce 1871 pod názvem „Leben von Gregor von Berg. Auto-biographie des General der Infanterie“.

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Berg, Gregor v. (1765-1838) v BBLd – Baltisches Biografisches Lexikon digital Grigorij Maximovič Berg ve Slovníku ruských generálů, účastníků bojových akcí proti armádě Napoleona Bonaparta v letech 1812–1815 Grigorij Maximovič Berg na webu Vlastenecká válka roku 1812. Biografický slovník Grigorij Maximovič Berg na webu Michaila Odinzova Napoleon a revoluce

Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Osobnosti rusko-polských válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Narození v roce 1765 Kategorie:Narození 16. srpna Kategorie:Narození v Tartumaa Kategorie:Úmrtí v roce 1833 Kategorie:Úmrtí v roce 1838 Kategorie:Úmrtí 26. března Kategorie:Úmrtí v Tallinnu Kategorie:Muži