Oliver Plunkett (irsky: Oilibhéar Pluincéid; 1. listopadu 1625, Loughcrew – 1. července 1681, Londýn) byl irský římskokatolický duchovní, arcibiskup z Armaghu a primas irský. Byl popraven během posledních dní tzv. papežského spiknutí. Katolická církev jej uctívá jako svatého mučedníka.
Život
Raný život Narodil se dne 1. listopadu 1625 v Loughcrew v hrabství Meath v Irsku zámožným rodičům s hiberno-normanskými předky. Jako vnuk Jamese Plunketta, 7. barona z Killeena (zemřel 1595), byl po narození spřízněn s řadou majetných rodin. Do šestnácti let byla chlapcova výchova svěřena jeho bratranci Patricku Plunkettovi, opatovi při kostele Panny Marie v Dublinu. Jako aspirant na kněžství se v roce 1647 pod dohledem otce Pierfrancesca Scarampiho vydal do Říma. V té době v Irsku zuřily irské konfederační války, ve které se mnoho jeho příbuzných stavělo na stranu Irské konfederace.
Byl přijat na irskou kolej v Římě a ukázal se jako schopný student. V roce 1654 byl vysvěcen na kněze a irští biskupové ho pověřili, aby působil v Římě jako jejich zástupce. Mezitím Cromwellovo dobytí Irska (1649–1653) zapříčinilo v jeho rodné zemi veřejný zákaz praktikování katolické víry a popravám katolických duchovních. V důsledku toho se Plunkett po mnoho let nemohl vrátit do Irska. Požádal o to, aby mohl zůstat v Římě, a v roce 1657 se stal profesorem teologie. Po celou dobu Commonwealthu a prvních let vlády Karla II. úspěšně hájil zájmy irské katolické církve a působil také jako teologický profesor na Papežské koleji.
Primas Dne 9. července 1669 byl jmenován arcibiskupem z Armaghu a irským primasem. Biskupské svěcení přijal následujícího 30. listopadu byl v Gentu z rukou tamního biskupa Eugenea-Albertea von Allamonta. Na irskou půdu nakonec znovu vstoupil 7. března 1670, kdy anglická restaurace z roku 1660 začala více dodržovat náboženskou toleranci. Pallium mu bylo uděleno na konzistoři 28. července 1670.
Po návratu do Irska se musel potýkat mj. s opilstvím mezi duchovenstvem své arcidiecéze. Zákony proti katolické církvi byly zmírněny v souladu s Bredskou deklarací z roku 1660 a v roce 1670 se mu podařilo založit jezuitskou kolej v Droghedě. O rok později kolej navštěvovalo 150 studentů, z nichž nejméně 40 byli protestanti, což z ní učinilo první integrovanou školu v Irsku. Jeho služba byla úspěšná a říká se, že během čtyř let biřmoval 48 000 katolíků. Vláda v Dublinu, zejména pod vedením irského místokrále, Jamese Butlera, 1.vévody z Ormonde, poskytovala katolické hierarchii velkorysou míru tolerance až do poloviny 70. let 17. století.
Papežské spiknutí vlevo|náhled|271x271pixelů|Titus Oates, autor papežského spiknutí Hlavní článek: Papežské spiknutí
Po přijetí trestních zákonů z doby Stuartovy restaurace, známých jako Test Act, v roce 1673, s nimiž Plunkett z doktrinálních důvodů nesouhlasil, byla jím zřízená kolej uzavřena a zbořena. Plunkett se skrýval, cestoval pouze v přestrojení a odmítl vládní nařízení zaregistrovat se v námořním přístavu, kde by čekal na cestu do exilu. Během několika následujících let byl z velké části ponechán v klidu, protože dublinská vláda, s výjimkou případů, kdy byla pod tlakem anglické vlády v Londýně, raději nechala katolické biskupy na pokoji.
V roce 1678 vedlo tzv. papežský spiknutí, které v Anglii zosnoval protestanský duchovní Titus Oates, k dalším protikatolickým akcím. Dublinský arcibiskup Peter Talbot byl zatčen a Plunkett se opět musel skrývat. Tajná rada Anglie ve Westminsteru byla nepravdivě informována, že Plunkett plánoval francouzskou invazi. Hnací silou kampaně byl údajně Arthur Capell, 1. hrabě z Essexu, který byl v letech 1672–1677 lordem nadporučíkem Irska a doufal, že se úřadu znovu ujme zdiskreditováním vévody z Ormonde. Capell však obvykle nebyl bezohledný ani bezcharakterní muž a jeho pozdější prosba o milost pro něj naznačuje, že nikdy nezamýšlel, aby Plunkett skutečně zemřel.
Soud Přestože byl Plunkett na útěku a na jeho hlavu byla vypsaná odměna, odmítl opustit své stádo. Někdy před svým konečným uvězněním se uchýlil do kostela, který kdysi stál v městečku Killartry, ve farnosti Clogherhead v hrabství Louth, asi 11 kilometrů od Droghedy. Dne 6. prosince 1679 byl v Dublinu zatčen a uvězněn na Dublinském hradě, kde udělil rozhřešení umírajícímu Talbotovi. Plunkett byl souzen v Dundalku za spiknutí proti státu, kdy údajně plánoval přivést do země 20 000 francouzských vojáků, a za výběr daně od svých duchovních podporovat povstání 70 000 mužů. Ačkoli se to neprokázalo, někteří ve vládních kruzích se obávali možnosti, že se plánuje opakování irského povstání z roku 1641. Vévoda z Ormonde, vědom si toho, že lord Essex využívá krize k jeho podkopání, Plunketta veřejně neobhajoval. V soukromí však jasně vyjádřil svou víru v Plunkettovu nevinu a pohrdání informátory, kteří proti němu mluvili.
Nenamítal, že by čelil porotě složené výhradně z protestantů, ale proces brzy zkrachoval, protože svědci obžaloby byli sami stíhanými muži a báli se dostavit k soudu. Lord Shaftesbury věděl, že Plunkett nebude v Irsku nikdy odsouzen, bez ohledu na složení poroty, a proto jej poslal do věznice Newgate v Londýně, aby čelil soudu ve Westminsterské síni. První velká porota neshledala žádnou pravdivou obžalobu, ale přesto nebyl propuštěn. Druhý proces byl obecně považován za závažný justiční omyl; Plunkettovi byl odepřen obhájce (ačkoli Hugh Reily působil jako jeho právní poradce) a čas na shromáždění svědků obhajoby a byl také marný ve svých pokusech získat trestní rejstříky těch, kteří měli proti němu svědčit. Jeho sluha James McKenna a příbuzný John Plunkett se vrátili do Irska, ale nepodařilo se jim v dané lhůtě přivést zpět svědky a důkazy pro obhajobu. Během procesu arcibiskup Plunkett zpochybnil právo soudu soudit jej v Anglii a také upozornil na kriminální minulost svědků, ale bezvýsledně. náhled|208x208pixelů|Mapa šibenice v Tyburnu a bezprostředního okolí
Poprava Arcibiskup Plunkett byl v červnu roku 1681 shledán vinným z velezrady „za šíření římské víry“ a odsouzen k smrti. Když se porota do patnácti minut vrátila s verdiktem, arcibiskup Plunkett na něj odpověděl: „Deo Gratias“ (latinsky „Bohu díky“).
Objevily se četné prosby o milost, ale Karel II., ačkoli byl sám údajně tajný katolík, považoval za příliš politicky nebezpečné Plunkettovi udělit milost. Francouzský velvyslanec v Anglii Jean-Paul de Barillon předal žádost o milost pro něj od francouzského krále Ludvíka XIV. Karel mu otevřeně řekl, že ví, že Plunkett je nevinný, ale že ještě nenastal ten správný čas na tak odvážný krok, jako je milost pro něj. Lord Essex, který si zřejmě příliš pozdě uvědomil, že jeho intriky vedly k odsouzení nevinného muže, vznesl podobnou prosbu o milost, avšak také nepochodil. vlevo|náhled|301x301pixelů|Relikviář s jeho ostatky v opatství Downside Plunkett byl 1. července 1681 ve věku 55 let oběšen, vláčen a rozčtvrcen v Tyburnu poblíž Londýna, jako poslední katolický mučedník, zabitý v Anglii. Jeho tělo bylo původně pohřbeno ve dvou plechových bednách, vedle pěti jezuitů, kteří zemřeli dříve, na nádvoří kostela St Giles in the Fields. Roku 1683 byly jeho ostatky exhumovány a přeneseny do benediktinského kláštera v Lamspringe poblíž Hildesheimu v Německu. Hlava pak byla převezena do Říma, odtud do Armaghu a nakonec do Droghedy, kde od 29. června 1921 odpočívá v kostele sv. Petra. Většina jeho těla byla definitivně převezena do opatství Downside v Anglii, přičemž některé části zůstaly v Lamspringe. Při příležitosti jeho kanonizace v roce 1975 byla rakev otevřena a některé části jeho těla byly předány kostelu sv. Petra v Droghedě v Irsku a také novému kostelu opatství Worth.
Úcta Jeho beatifikační proces započal dne 4. prosince 1886, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 17. března 1918 podepsal papež Benedikt XV. dekret o jeho mučednictví.
Blahořečen pak byl tímtéž papežem dne 21. května 1920 v Římě. Svatořečen byl 12. října 1975 v bazilice sv. Petra papežem sv. Pavlem VI.
Jeho památka je připomínána 1. července. Bývá zobrazován v biskupském oděvu. vlevo|náhled|348x348pixelů|Plunkettova hlava v kostele sv. Petra v Droghedě
Odkazy
Reference
Související články
Sedmnáct irských mučedníků Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati Catholic-hierarchy
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Irští svatí Kategorie:Irští římskokatoličtí biskupové Kategorie:Primasové Kategorie:Křesťanští mučedníci Kategorie:Narození v roce 1625 Kategorie:Narození 1. listopadu Kategorie:Narození v hrabství Meath Kategorie:Úmrtí v roce 1681 Kategorie:Úmrtí 1. července Kategorie:Úmrtí v Londýně Kategorie:Popravení duchovní Kategorie:Popravení oběšením Kategorie:Muži