náhled|Bernský Physiologus, 9. století Physiologus (řecky Φυσιολόγος) je didaktický text napsaný neznámým autorem zřejmě v 2. nebo 3. století n. l. Původně byl napsán v řečtině a později přeložen do několika dalších starověkých jazyků včetně latiny. V jednotlivých kapitolách pojednává o vlastnostech zvířat, mýtických bytostí, někdy i rostlin a minerálů. Každý popis následuje alegorický výklad určený křesťanskému čtenáři, jednotlivé kapitoly také zpravidla bývají uvedeny biblickými citacemi vztahujícími se k danému tématu.
Název textu vychází z řeckého slova ὁ φυσιολόγος, které může označovat znalce přírodních věd. K tomuto odborníkovi autor v textu průběžně odkazuje jako k autoritě.
Obsah Physiologus obsahuje kolem padesáti kapitol, z nichž každá se věnuje jednomu zvířeti nebo bytosti. Kapitoly nejsou řazeny podle žádného zvláštního vzorce, některé po sobě však následují, protože je spojuje vybraná biblická citace. Rukopisy Physiologu obvykle začínají kapitolou o lvu a dále se v nich objevují rozličné druhy zvířat jako například orel, had, osel, pes, žába, liška nebo slon; z mýtických bytostí například bazilišek, fénix, jednorožec nebo satyr; mezi rostlinami a dalšími achát, diamant, perla nebo mandragora. Alegorické výklady v druhé části kapitol vztahují vlastnosti daného zvířete k biblickým příběhům a křesťanské morálce. Některé z kapitol jsou pak zakončeny formulí, která odkazuje k osobě physiologa.
Historie náhled|řecký rukopis, 10. století Původní řecký text pochází z Egypta, pravděpodobně z Alexandrie. Původ Physiologu je však stále sporný a je velmi obtížné ho přesněji datovat. Někteří autoři dokládají použití Physiologu v dílech Klementa Alexandrijského a Justina Mučedníka z 2. století n. l. Jiní předpokládají nejstarší doložené použití až v Epifanově Panarionu z druhé poloviny 4. století, které je dokládáno podobností příběhů o fénixovi v obou dílech.
První moderní kritickou edici Physiologu vydal italský klasický filolog Francesco Sbordone v roce 1936. Pracoval se 77 řeckými rukopisy, které rozděllil do čtyř recensí s názvy Redactio Alexandrina, Redactio Byzantina a Redactio Bs.-Basiliana a Redactio poetica. První edice latinského Physiologu vznikaly už v polovině 19. století v souvislosti s publikováním francouzských bestiářů.
Do latiny byl Physiologus přeložen ve 4. nebo 5. století n. l. Kromě latinského překladu jsou doloženy i překlady do syrštiny, arabštiny, koptštiny a arménštiny. Z latiny byl dále během středověku překládán do dalších západoevropských jazyků jako například staroangličtiny, staroseverštiny, staré hornoněmčiny nebo starofrancouzštiny. Physiologus se dá považovat za předchůdce středověkých bestiářů, které z něj často čerpaly inspiraci jak po obsahové, tak po vizuální stránce. Mnohé motivy pocházející z Physiologu dodnes přetrvávají v evropské literární a výtvarné tradici (například fénix vstávající z popela, jednorožec zkrocený pannou, nebo pelikán krmící svá mláďata vlastní krví).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Dějiny biologie Kategorie:Knihy z 2. století Kategorie:Bestiáře