Georg Franz hrabě Carneville (francouzsky Georges-François Symon de Carneville; 16. června 1751 Carneville, Manche, Francie – 1. března 1837 Francie) byl francouzský šlechtic a vojenský důstojník, generálmajor, porevoluční emigrant velící v období francouzských revolučních a napoleonských válek dobrovolnickým vojenským jednotkám v rakouských službách. Po restauraci Bourbonů se vrátil do francouzských služeb.

Život a kariéra vlevo|náhled|Zámek Carneville, vystavěný krátce po narození Georgese-Françoise, v 50. letech 18. století Pocházel z normandského šlechtického rodu známého již od 16. století. Jeho rodiči byli Françoise-Hervé Symon de Carneville (1721–1798) a jeho manželka Françoise-Charlotte Brohierová (1729–1804). Georges-François se narodil 16. června 1751 v rodovém sídle Carneville v Dolní Normandii. Jeho o čtyři roky bratrem byl François-Charles-Adrien (Franz Karl Adrian, 1754–1816).

V listopadu 1767 vstoupil do vojenské služby v královské armádě jako kadet jízdního pluku generálního komisaře (Régiment Commissaire-Général, pozdější Beauvilliers, za republiky 3. jezdecký a posléze 3. kyrysnický). V roce 1769 se stal poručíkem, v roce 1773 povýšil na nadporučíka. V roce 1786 byl jmenován druhým kapitánem dragounského pluku generálplukovníka (Régiment de Colonel-Général des dragons) s posádkou v Lille. V roce 1788 se stal kapitánem a velitelem eskadrony. V roce 1791 se stal rytířem Řádu svátého Ludvíka a téhož roku byl převelen k 23. jezdeckému pluku (23e régiment de cavalerie, někdejší Guyenne).

Francouzská revoluce náhled|upright=0.6|Pěšák v uniformě praporu Carnevilleho legie z roku 1798 Se začátkem revoluce bylo postavení šlechtických důstojníků v armádě značně nejisté. Georges-François i s bratrem v polovině září 1791 raději Francii opustil a podílel se s ním na vytvoření Normandské legie (Légion de Normandie), složené ze dvou batalionů pěchoty a čtyř kompanií jízdních myslivců. V dubnu 1792 se v Koblenzi připojil ke kontrarevoluční Armádě princů (Armée des princes), kterou zaštiťovali bratři svrženého krále Ludvíka XVI. – hrabě z Provence a vévoda z Artois. Zde získal hodnost plukovníka a funkci zástupce velitele legie. Armáda byla v listopadu 1792 po francouzském vítězství u Valmy rozpuštěna. Carneville se však se svojí jednotkou připojil k armádě prince de Condé (Armée de Condé), kterou vedl králův bratranec Ludvík Josef. S ní se zúčastnil tažení proti republikánům v Nizozemsku.

Na začátku roku 1793 vstoupil v hodnosti majora do rakouských služeb, v červnu následujícího roku byl povýšen na podplukovníka, v roce 1798 na plukovníka a 22. července 1801 se stal generálmajorem (formálně až 16. srpna). Od počátku velel smíšenému dobrovolnickému sboru emigrantů a dezertérů, který v březnu 1793 na vlastní náklady sám sestavil a jenž čítal 2 fyzilírské setniny a 1 mysliveckou setninu o celkové síle 500 mužů, dále zprvu 1 jízdní eskadronu o 200 mužích, od roku 1794 i druhou eskadronu. Tito jezdci byli původně označeování jako hulání později jako husaři. Byli vystrojeni uniformami husarského typu, výzbroj však zahrnovala hulánské píky. Jednotka byla v roce 1798 rozpuštěna a její fyzilírská část převedena do 11. praporu lehké pěchoty, myslivci k dobrovolnickým mysliveckým sborům a jezdci byli zařazeni do pluku jízdních myslivců. Carneville nadále velel až do roku 1801 onomu 11. praporu lehké pěchoty.

Napoleonské války a návrat Bourbonů náhled|Rodinná hrobka Symon de Carneville na hřbitově Montmartre|vlevo Účastnil se tažení třetí protifrancouzské koalice roku 1805. V prosinci bojoval v u Slavkova, kde velel pěší brigádě složené z hraničářských pluků a zařazené do Kienmayerova předvoje na čele levého křídla spojené rusko-rakouské sestavy. Později se účastnil také války páté koalice 1809 a bitev u Esslingu v květnu a u Wagramu v červenci toho roku. V červnu 1811 odešel do výslužby.

Po abdikaci císaře Napoleona s restaurací Bourbonů na trůn se Carneville v srpnu 1814 vrátil do francouzských služeb a byla mu přiznána hodnost polního maršála (maréchal de camp). S Napoleonovým návratem k jeho stodennímu císařství byl roku 1815 penzionován, ale poté se znovu vrátil do služby a v červenci 1816 byl jmenován generálporučíkem (lieutenant général). V roce 1818 se stal komandérem Řádu svatého Ludvíka. V únoru 1824 definitivně odešel do výslužby.

Zemřel 1. března 1837 ve věku 85 let. Zanechal po sobě choť Louise-Gabrielle d’Arjoux de Salancy a syna Georgese-Françoise-Dominique Symona de Carneville.

Reference

Externí odkazy Carneville, Georg Franz Graf Symon de na webu The Napoleon Series Georges-Francois-Herve-Simon de Carneville na webu Michaila Odinzova Napoleon a revoluce

Kategorie:Francouzští válečníci Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Francouzská hrabata Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ludvíka Kategorie:Narození v roce 1751 Kategorie:Narození 16. června Kategorie:Úmrtí v roce 1837 Kategorie:Úmrtí 1. března Kategorie:Muži