náhled|Oda Nobunaga portrétovaný italským jezuitou náhled|Zástava Ody Nobunagy Nobunaga Oda (, Oda Nobunaga, celým jménem , Oda Kazusanosuke Saburó Nobunaga, 23. června 1534 – 21. června 1582) byl hlavním daimjóem ke konci období Sengoku a prvním z řady tří tzv. sjednotitelů Japonska (dalšími dvěma byli jeho bezprostřední nástupce Hidejoši Tojotomi a dovršitel procesu sjednocení Iejasu Tokugawa). Byl synem Nobuhideho Ody, nepříliš významného válečníka s malými pozemky v provincii Owari. Nobunaga žil v neustálých válečných výbojích a předtím, než předčasně zemřel v roce 1582, si podrobil téměř celé Japonsko.
Mladá léta Nobunaga Oda se narodil 23. června na panství Owari a dostal dětské jméno Kippóši (japonsky:吉法師). Byl druhým synem Nobuhideho Ody, který zastával funkci zástupce šuga a měl své pozemky v provincii Owari. Nobunaga se měl narodit na hradě Nagoja, avšak toto rodiště je zpochybňováno. Během svých dětských a jinošských let proslul svým bizarním chováním a získal přezdívku Owari no Óucuke (japonsky: 尾張の大うつけ, Blázen z Owari). Bylo o něm známo, že pobíhá s ostatní mládeží bez ohledu na své společenské postavení. Avšak se zavedením palných zbraní v Japonsku ho proslavila jeho záliba v palných zbraních tanegašima, nazvaných podle stejnojmenného ostrova.
Sjednocení provincie Owari V roce 1551 neočekávaně zemřel Nobuhide Oda. Během jeho pohřbu byl Nobunaga nařčen ze společensky nepřijatelného chování při kladení obřadní vonné tyčinky na oltář. Tento akt později odsoudilo mnoho vazalů rodiny Oda. Ti, přesvědčeni o Nobunagově nedostatku disciplíny, začali stranit jeho jemněji se vyjadřujícímu a uhlazenějšímu bratrovi Nobujukimu.
Samuraj sloužící klanu Oda a Nobunagův mentor Masahide Hirate, zahanbený Nobunagovým chováním, spáchal seppuku. To byla pro Nobunagu obrovská rána, ztratil totiž učitele a cenného vazala. Později Nobunaga vystavěl na jeho počest svatyni.
Ačkoli byl Nobunaga uznán jako Nobuhidův právoplatný následník, byl klan Oda rozdělen do mnoha frakcí, a dokonce byl celý klan technicky poddán šugovi provincie Owari, Jošimunemu Šibovi. Tak se stalo, že Nobutomo Oda, jenž byl šugovým zástupcem a jenž ovládal slabého Šibu jako svou loutku, odmítl Nobunagu jako nového pána provincie Owari. Když Jošimune jasně podpořil a pokusil se pomoci Nobunagovi, byl Nobutomou zavražděn.
Nobunaga úspěšně přesvědčil Nobumicuho Odu, mladšího bratra svého otce Nobuhideho, aby se připojil na jeho stranu, a s jeho pomocí byl Nobutomo zabit na hradě Kijosu, který se později stal Nobunagovým sídlem na více než 10 let. Nobunaga využil situace, kdy právoplatným dědicem funkce šuga provincie Owari se stal Jošimuneho syn, Јоšikane Šiba, a uzavřel spojenectví s rodinou Imagawa z provincie Suruga a s rodinou Kira z provincie Mikawa, jelikož oba klany měly stejného šuga a nemohly odmítnout. To ve skutečnosti mělo zajistit, aby rodina Imagawa přestala útočit na hranice provincie Owari.
Přestože byl Nobujuki a jeho stoupenci stále na svobodě, Nobunaga vedl armádu do provincie Mino na pomoc Dósanu Saitóovi, jehož syn, Jošitacu Saitó, se obrátil proti němu. Tažení selhalo, Dósan byl zabit a Jošitacu se v roce 1556 stal novým pánem provincie Mino.
O pár měsíců později provedl Nobujuki s podporou Каcuieho Šibaty a Hidasady Hajašiho výpad proti svému bratru Nobunagovi. Byli poraženi při bitvě u Ino. Tito tři byli omilostněni jen díky intervenci Nobunagovy a Nobujukiho matky. Nicméně již příští rok plánoval Nobujuki další rebelii. Nobunaga byl informován Kacuiem Šibatou a poté, co předstíral nemoc, aby se dostal do Nobujukiho blízkosti, zavraždil ho na hradě Kijosu.
V roce 1559 Nobunaga zlikvidoval veškerou opozici proti sobě jak v klanu, tak i v celé provincii Owari. Pokračoval ve využívání Jošikaneho Šiby jako výmluvy pro uzavírání míru s ostatními daimjói. Později však objevil Jošikaneho tajnou korespondenci s klany Kira a Imagawa, snažící se dohodnout na vypuzení Nobunagy a obnovení moci klanu Šiba. Nobunaga ho vyhnal a aliance vytvořené ve jménu klanu Šiba tak byly neplatné.
Bitva u Okehazamy
V roce 1560 shromáždil Jošimoto Imagawa armádu čítající 25 000 mužů a vyrazil směrem na Kjóto pod záminkou pomoci křehkému šógunátu Ašikaga. Klan Macudaira z provincie Mikawa se připojil k Jošimotovým silám.
Pro porovnání, klan Oda měl armádu pouhých 3 tisíce mužů, a tato síla bylo rozdělena na obranu různých míst na hranicích. Za těchto nepříznivých okolností Nobunaga údajně předvedl svůj oblíbený tanec Acumori, předtím než se on sám a pár společníků odebralo pomodlit se do chrámu. Podpořený náhlou bouří, Nobunaga napadl tábor Imagawů a zabil Jošimota, což mu přineslo překvapivé vítězství, které vstoupilo do historie jako bitva u Okehazamy. Touto vítěznou bitvou vstoupil Nobunaga do národního povědomí.
Výsledkem bylo rychlé oslabení klanu Imagawa, který tím ztratil vládu nad klanem Macudaira. V roce 1561 bylo vytvořeno spojenectví mezi Nobunagou a Macudairou Motojasuem (později známým jako Iejasu Tokugawa).
Tenka Fubu V roce 1561 v provincii Mino zemřel předčasně na nemoc Saitó Jošitacu, po němž nastoupil jeho syn Saitó Tacuoki. Tacuoki byl však mladý a málo zkušený coby vladař a vojenský stratég ve srovnání se svým otcem a dědem. Nobunaga využil této situace, přesunul svou základnu na hrad Komaki a začal tažení v provincii Mino. Nobunaga přesvědčil vazaly rodu Saitó, aby se zřekli svého nekompetentního a pošetilého pána, a tím velmi významně tento klan oslabil a připravil si tak výhodné podmínky pro konečný útok v roce 1567. Nobunaga se zmocnil hradu Inabajama a poslal Saita Tacuokiho do exilu.
Oda Nobunaga odjel do Inabajamy a přejmenoval svůj nový hrad stejně jako město na Gifu, podle legendární hory Gi v Číně, kde vznikla dynastie Čou. Tím Nobunaga dal najevo své ambice podmanit si celé Japonsko. Začal používat svou novou pečeť, jež se četla jako „Tenka Fubu“, což znamená: „sjednotit vše pod nebesy silou zbraní“.
V roce 1564 si vzala Nobunagova sestra Oiči Azaie Nagamasy daimjóa v severní provincii Ómi. To mu později pomohlo připravit cestu do Kjóta.
V roce 1568 cestoval poslední ašikagský šógun Ašikaga Jošiaki do Gifu a požádal Nobunagu, aby začal tažení na Kjóto. Jošiaki byl bratr zavražděného 13. šóguna z rodu Ašikaga Jošiterua. Jošiteruho vrazi dosadili na místo šóguna svou loutku Ašikagu Jošihideho. Nobunaga vyhodnotil Jošiakiho žádost jako výbornou příležitost začít tažení a podrobit si Kjóto. Překážkou v severní provincii Ómi mu však byl klan Rokkaku. Vůdce klanu Rokkaku Jošikata odmítl podpořit Jošiakiho jako šóguna a tím začala válka. Nobunaga podnikl masivní útok a vyhnal klan Rokkaku z jejich hradů.
Během krátkého času dosáhl Nobunaga Kjóta a vyhnal klan Mijoši pryč z města. Jošiaki byl pak jmenován 15. šógunem z rodu Ašikaga.
Nobunaga odmítl post kanrei a posléze začal s oslabováním moci šóguna s jasným úmyslem využít ho jako loutku pro ospravedlnění svých budoucích výbojů. Jošiaki však neměl v úmyslu stát se něčí loutkou, a tak si potají dopisoval s různými daimjóy s cílem vytvořit alianci proti Nobunagovi.
Obzvláště klan Asakura s nelibostí nesl vzrůstající mocí klanu Oda. Historicky byl totiž klan Oda podřízen klanu Asakura. Navíc Asakura Jošikage, který též podporoval Ašikagu Jošiakiho, nebyl ochotný táhnout na Kjóto. Proto klan Asakura nyní pohrdal Nobunagovými úspěchy.
Když Nobunaga zahájil tažení na území klanu Asakura, Azai Nagamasa (manžel Nobunagovy sestry Oiči), zrušil spojenectví s klanem Oda, aby dostál spojenectví rodů Azai a Asakura, které trvalo po generace. S pomoci rebelů Ikkó-ikki získala aliance proti Nobunagovi na síle.
V bitvě u Anegawy porazil Nobunaga a Iejasu Tokugawa spojené síly klanů Asakura a Azai.
Nobunaga vedl válku i proti buddhistickým mnichům, kteří se mu odmítli podrobit. Enrjakudži, klášter na hoře Hiei s mnichy-válečníky sóheii školy Tendai, mu byl zvláště trnem v oku, neboť sídlil velmi blízko jeho rezidence v hlavním městě Kjótu. Proto v roce 1571 Nobunaga napadl Enrjakudži a do základů ho vypálil, přestože byl obdivovaným a významným kulturním symbolem té doby, Při této akci zemřelo údajně mezi 20 a 30 tisíci mužů, žen a dětí.
V průběhu let Nobunaga upevňoval svou pozici a brutálně ničil své nepřátele. Například při obléhání systému pevností Nagašima utrpěl Nobunaga obrovské ztráty včetně několika bratrů při potlačování odporu povstalců Ikkó-ikki. Nakonec ale Nobunaga obklopil nepřátelský komplex a zapálil ho, přičemž zde zemřely desetitisíce civilistů, většinou ženy a děti.
Jeden z nejsilnějších členů aliance proti Nobunagovi byl Šingen Takeda, a to vzdor jeho všeobecně smírnému vztahu a nominálnímu spojenectví s klanem Oda. V roce 1572 Takeda na naléhání šóguna zahájil tažení na hlavní město, na jehož počátku byla invaze na Tokugawovo území. Nobunagovy síly byly vázány na západní frontě, a proto poslal Iejasu Tokugawovi pouze mdlou pomoc. Ten potom utrpěl porážku při bitvě u Mikatagahary v roce 1573.
Avšak nedlouho po bitvě se Takedovy síly stáhly, neboť Šingen v roce 1573 v důsledku nemoci zemřel. Jeho smrt znamenala úlevu pro Nobunagu, jenž se mohl zaměřit na Jošiakiho, který mu opakovaně otevřeně vyhlašoval nepřátelství navzdory zásahu císařského dvora.
Nobunaga porazil Jošiakiho síly a poslal ho do exilu. Ještě toho roku končí šógunát Ašikaga.
Nobunaga v roce 1573 také úspěšně zničil klany Asakura a Azai. Nagamasa Azai poslal Oiči zpět Nobunagovi a spáchal sebevraždu. Po zničení povstalců Ikkó-ikki v řetězci pevností a opevnění Nagašima v roce 1574 zůstal jediným zbývajícím Nobunagovým protivníkem klan Takeda, vedený nyní Kacujorim Takedou.
Při rozhodující bitvě u Nagašina zdecimovaly spojené síly Nobunagy a Iejasua Tokugawy klan Takeda díky strategickému využití arkebuz. Nobunaga překonal nevýhodu pomalého nabíjení arkebuz tím, že postavil střelce do tří řad. Po tom, co vystřelili střelci v první řadě, se sehnuli a nabíjeli, zatímco střílela následující řada. Kulky byly schopny provrtat brnění Takedových jezdců. To způsobilo zmatek v Takedově kavalérii, jež byla zatlačována zpět a pobíjena přilétávajícími střelami.
Nobunaga pokračoval v expanzi. Poslal Kacuieho Šibatu a Tošiieho Maedu na sever a Micuhideho Akečiho do provincie Tanba.
V roce 1574 přijal Nobunaga titul kuge (šlechtic císařského dvora), potom v roce 1577 získal titul udaidžin (neboli „ministra zprava“ či mladšího ministra), což byl titul třetího nejvyššího hodnostáře císařského dvora.
Nobunagovo obléhání Išijama Hongandži, hlavní pevnosti povstalců Ikkó-ikki v Ósace, přineslo určitý pokrok, ale klan Mori z regionu Čúgoku prolomil námořní blokádu a začal posílat zásoby do silně opevněného komplexu po moři. V roce 1577 proto dostal Hidejoši Hašiba rozkaz vyrazit na západ a utkat se s klanem Mori.
O rok později byl dostavěn hrad Azuči v provincii Omi a tento působivý a extravagantně vyzdobený hrad šokoval evropské misionáře stejně jako obyčejné dvořany.
Avšak Uesugi Kenšin, považovaný za největšího válečníka té doby po smrti Šingena Takedy, se zúčastnil druhé aliance proti Nobunagovi. Drobné střety vyvrcholily bitvou u Tedorigawy a přesvědčivým vítězstvím Uesugiho. Zhruba v této době se Uesugiho síly připravovaly na pochod na Kjóto.
V důsledku této porážky začal stagnovat Nobunagův postup v provinciích Noto, Kaga a Eččú. Pokud by Uesugi vedl svou armádu na Kjóto, Oda Nobunaga by neměl žádnou šanci než se vzdát a postoupit východní území s nadějí, že dostane milost. Nicméně Uesugi Kenšin zemřel na pravděpodobné krvácení do mozku ještě dříve, než se jeho armády vydaly na pochod. Po Kenšinově smrti a značných zmatcích mezi jeho nástupci pokračoval Nobunaga v tažení na tuto oblast.
V roce 1580 přinutil Nobunaga pevnost Išijama Hongandži ke kapitulaci a v roce 1582 zničil i klan Takeda. Nobunagova moc byla nyní na vrcholu a byl připraven započít invazi do provincie Ečigo a na ostrov Šikoku.
Incident v Honnódži