Olivier Macoux Rivaud de la Raffinière (10. února 1766 Civray, Vienne, Francie – 19. prosince 1839 Angoulême, Charente, Francie) byl francouzský divizní generál v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Zúčastnil se mimo jiné Napoleonova italského tažení, války třetí koalice roku 1805 i dunajského tažení 1809. Po pádu císařství dál sloužil v armádě do roku 1831.

Život a kariéra Olivier Rivaud pocházel z významné francouzské šlechtické rodiny, jeho otec byl královským radou a generálporučíkem policie. Vojenskou službu u královské armády nastoupil v roce 1788 jako podporučík dragounského pluku La Rochefoucauld.

V srpnu 1792 se přihlásil jako dobrovolník do roty svobodných myslivců Blanzac, stal se jejím kapitánem a o několik měsíců později s ní bojoval u Jemappes ve válce o Rakouské Nizozemí. Pár dní po bitvě, v listopadu 1792, přešel ke 4. svobodnému praporu při Severní armádě (Armée du Nord). V roce 1793 sloužil u Neerwindenu a 27. července byl provizorně jmenován velitelem praporu. Posléze se stal náčelníkem štábu generála Duquesnoye. V září téhož roku bojoval u Hondschoote, u Werwicq byl postřelen do nohy a povýšen na adjutanta velitele brigády. V říjnu bojoval u Wattignies a v listopadu následoval Duquesnoye do Západní armády (Armée de l’Ouest). V únoru 1794 byl jmenován náčelníkem štábu Armády brestského pobřeží (Armée des côtes de Brest) a v říjnu byl převelen k Alpské armádě (Armée des Alpes).

V roce 1796 se stal velitelem polobrigády v Italské armádě (Armée d’Italie), jejímž velitelem byl Napoleon Bonaparte. V září téhož roku bojoval u Rovereda, Bassana a Saint-Georges. V posledně zmíněném boji utrpěl zranění hlavy, ale pokračoval ve službě a později bojoval u Arcole a vyznamenal se v bitvě u Rivoli. Poté se stal náčelníkem štábu Victorovy divize a v únoru 1798 náčelníkem štábu Berthierovy Římské armády (Armée de Rome) určené k okupaci Papežského státu. V polovině prosince 1798 byl povýšen na brigádního generála. Na jaře 1800 se připojil k Záložní armádě (Armée de Réserve) a velel pěší divizi v bitvě u Marenga, kde byl zraněn kartáčovou střepinou.

V březnu 1801 se stal Rivaud náčelníkem štábu v Portugalské armádě, resp. Pozorovacím sboru Girondy (Corps d’observation de la Gironde) generála Leclerca, který byl po uzavření míru rozpuštěn. V květnu 1802 byl Rivaud povýšen na divizního generála, následujícího roku převzal ve vojenském táboře Nimègue velení pěší divize a následně se připojil k okupačním silám v Hannoverském kurfiřství. Když Velká armáda (Grande Armée) v roce 1805 vytáhla do války proti třetí koalici, převzal Rivaud velení pěší divize I. sboru maršála Bernadotta. V průběhu tažení se účastnil bojů u Ulmu, Nördlingenu a nakonec i rozhodující bitvy u Slavkova 2. prosince 1805.

Když následujícího roku vypukla válka čtvrté koalice, zúčastnil se Rivaud polského tažení proti Prusku a zasáhl bojů u Halle a Lübecku. V lednu 1807 bojoval u Mohrungenu a několik dní poté si při pádu z koně zlomil ruku. V únoru byl jmenován guvernérem obsazeného Brunšvického vévodství. V prosinci 1807 byl nakrátko převeden do služeb vestfálské armády. Koncem června 1808 obdržel baronský titul de la Raffinière. Během dunajského tažení v roce 1809 převzal velení 1. pěší divize záložního sboru generála Junota. V červenci téhož roku bojoval u Bayreuthu, kde utrpěl zlomeninu nohy. V prosinci byl na krátkou dobu vyslán do Španělska, ale posléze se vrátil do Francie. V důsledku těžkého zranění opustil vojenskou službu.

Po Napoleonově abdikaci v roce 1814 a návratu Bourbonů k moci se stal Rivaud rytířem svatého Ludvíka a hrabětem z La Raffinière. Bojů v průběhu stodenního císařství roku 1815 se již Rivaud nezúčastnil, Napoleon jej nepovolal kvůli jeho vazbám na royalistu Louise, markýze de la Rochejacquelein. V lednu 1819 se stal generálním inspektorem pěchoty. Dne 30. dubna 1831 odešel z armády do výslužby. Zemřel o osm roků později ve věku 73 let.

Reference

Literatura

Externí odkazy Bitva u Slavkova – Napoleonovi maršálové, generálové, štábní důstojníci (2.12.1805) na webu Austerlitz.org Olivier Macoux Rivaud de La Raffinière na webu French Empire

Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Baroni Prvního Francouzského císařství Kategorie:Jména vepsaná na Vítězném oblouku v Paříži Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Narození v roce 1766 Kategorie:Narození 10. února Kategorie:Narození v Nové Akvitánii Kategorie:Úmrtí v roce 1839 Kategorie:Úmrtí 19. prosince Kategorie:Úmrtí v Nové Akvitánii Kategorie:Muži