Ignacy Przybyszewski hrabě Grzymała (rusky Игнатий Яковлевич Пржибышевский, Ignatij Jakovlevič Pržibyševskij; 1755 Volyň – snad 1811) byl generálporučík ruské imperiální armády polského původu v období francouzských revolučních a napoleonských válek.

Život a kariéra Pocházel z polského šlechtického rodu. Od mládí sloužil v armádě Polsko-litevské unie. Stal se velitelem jezdeckého pluku a po druhém dělení Polského království v roce 1793 složil přísahu věrnosti carevně Kateřině Veliké a v hodnosti plukovníka byl převelen do ruské armády.

V ruských službách se jako velitel pěšího pluku zúčastnil bojů proti Osmanské říši i Švédskému království a 15. května 1795 byl jmenován generálmajorem Astrachanského granátnického pluku. Dne 15. září 1797 byl jmenován velitelem mušketýrského pluku, který zprvu nesl jeho jméno, a ve sboru generála Rimského-Korsakova velel pěchotní brigádě ve válce proti Francouzské republice roku 1799. Dne 4. června 1799 získal hodnost generálporučíka. Na jaře 1800 se vrátil do Ruska a pokračoval ve službě u téhož mušketýrského pluku, v březnu 1801 přejmenovaného na Kurský.

V létě 1805, kdy začínala válka třetí protifrancouzské koalice, byl Przybyszewski pověřen vedením jedné z pochodových kolon tzv. Volyňské armády (Волынская армия) generála Buxhöwdena. Armáda byla soustředěna u hranic Ruska s Rakouským císařstvím s původním úkolem postupu do českých zemí a pak ve spolupráci s pruskými vojsky k Rýnu. Po fiasku u Ulmu však došlo ke změně plánů a Volyňská armáda zamířila na Moravu. Przybyszewski zde v listopadu 1805 dostal velení nad 3. kolonou spojeneckých rusko-rakouských vojsk. S ní postupoval od Olomouce ke Slavkovu, kde se 2. prosince zúčastnil bitvy tří císařů. Jeho kolona čítala asi 9500 vojáků a 30 děl, jeho podřízenými byli generálporučík Wimpfen a generálmajoři Müller, Selechov a Strick. V bitvě se zapojili do bojů na jižním křídle u Sokolnic proti jednotkám divizních generálů Frianta, Saint-Hilaira a brigádních generálů Levasseura a Duroca. Po těžkých bojích zde u obce Dvorska francouzská vojska Rusy obklíčila. Zajat byl raněný generál Wimfpen, umírající generál Müller, také Strick a Selechov i sám Przybyszewski.

Ve francouzském zajetí strávil dva roky. Caru Alexandrovi I. odtud poslal zprávu o situaci v bitvě. Po návratu v roce 1806 byl však imperátorem označen za hlavního viníka porážky u Slavkova a postaven před soud. Obvinění, že se dal zbaběle zajmout, sice vyvrátil, státní rada jej však obžalovala znovu pro neplnění svěřených rozkazů. Rozsudek smrti jej minul, byl však degradován na vojína, byly mu odebrány všechny tituly a řády, byl propuštěn z armády a odkázán do doživotního vyhnanství. Car trest potvrdil svým výnosem z 25. listopadu 1810.

Další Przybyszevského osudy nejsou známy.

Reference

Literatura

Externí odkazy Ignacy Przybyszewski v Internetovém polském slovníku biografickém Ignacy Przybyszewski v Ruském akademickém slovníku

Kategorie:Ruští válečníci Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Narození v roce 1755 Kategorie:Úmrtí v roce 1811 Kategorie:Muži