Abime de Bramabiau (v okcitánštině: avenc de Bramabuòu) je jeskyně, ze které vytéká podzemní řeka skrze 70 m vysokou průrvu.
Jedná se o chráněnou přírodní památku nacházející se ve Francii, na katastru obce Saint-Sauveur-Camprieu v departementu Gard v metropolitním regionu Okcitanie.
Etymologie Název Bramabiau pochází z okcitánského výrazu bramabuòu, který znamená „býček, který bučí“, což je odůvodněno hlukem 10 m vysokého vodopádu při vysokém stavu vody.
Geografie Abime de Bramabiau se nachází na hranici mezi pohořím Cévennes a náhorními plošinami Grands Causses. Propastí protéká podzemní řeka Bramabiau, která se skládá ze sítě chodeb v krasové oblasti Camprieu, které umožňují sledovat tok vody od místa, kde se ztrácí potok Bonheur, až po místo, kde se znovu objevuje jako říčka Bramabiau.
K roku 2025 dosahují jeskynní galerie tvořící složitou síť celkové délky 10 710 metrů. První průchod propastí Bramabiau provedl ve dnech 27. a 28. června 1888 Édouard-Alfred Martel se svým týmem a poslední objevy v síti Mazauric pocházejí z roku 1982. Za zmínku stojí také zachované stopy dinosaurů nalézající se na stropě jeskyně.
Historie
Objev a průzkumy Édouard-Alfred Martel navštívil propast Bramabiau v září 1884, v roce, kdy prozkoumal jeskyně Grotte de Dargilan, Aven Armand a propast Padirac. Martel ji úspěšně prošel 28. června 1888 v doprovodu Marcela a Gabriela Gaupillatových, Philippa Cheilleyho, Émila Foulquiera, Hippolyta Causseho, Louise Armanda, Clauda Blanca a Émila Michela. Bylo překonáno 1 300 m. U příležitosti tohoto průchodu byl sepsán na radnici v Camprieu zápis.
15. září 1890 byl na řadě mladý Félix Mazauric, těsně před nástupem do nové funkce učitele v Camprieu, který provedl čtvrtý průchod v doprovodu svého přítele Randona. Během jednoho roku následovala série 11 výprav, díky nimž Mazauric rozšířil známé řásti propasti Bramabiau na 6 350 m a zmapoval její topografii.
Henri de Lapierre, který objevil labyrint, který dnes nese jeho jméno, pokračoval v průzkumu v roce 1924, následován Pierrem Maréchalem, který od roku 1951 doplnil předchozí výzkumy.
Byli to tři speleologové z Lozérii (Daniel André, Serge Gailhac a Monique Puel), kteří od roku 1982 obnovili výzkum v Bramabiau a především vytvořili kompletní topografii. 20. března 1983 tito speleologové objevili komplex chodeb uspořádaných do labyrintů o délce přibližně 4 km, které jsou bohaté na prehistorické nálezy: pojmenovali jej „síť Félix-Mazauric“ na počest muže, který v roce 1893 vytvořil první topografický plán jeskyně, která byla v té době nejrozsáhlejší ve Francii.
V této nově objevené jeskynní síti byly objeveny stopy bosých lidských nohou v jílu a nekropole (asi třicet těl) z nedávné prehistorie a následně desítky otisků stop dinosaurů (dochovaných na vrstvách kleneb) starých asi 200 milionů let.
Na konci práce těchto tří speleologů byla celková délka jeskynní sítě Bramabiau rozšířena na téměř 11 km (včetně všech dutin, které s ní souvisejí, i když nejsou všechny navzájem propojené).
Turistické využití První úpravy pro zpřístupnění jeskyně byly provedeny v roce 1925.
Propast Bramabiau je otevřena pro veřejnost pro placené prohlídky s průvodcem po upravené trase dlouhé 1 km, a to od dubna do posledního dne podzimních prázdnin.
Galerie
Literatura André Chamson, L'auberge de l'abîme, Grasset, 1933 Édouard-Alfred Martel, Les causses majeurs, Artières et Maury, 1936 Yves Maurin, Bramabiau, l'aventure souterraine en Cévennes au 19e siècle, recueil de textes inédits ou parus dans les années 1888-1898, Lacour, 1988 André Daniel, La rivière souterraine de Bramabiau, Abime de Bramabiau, 1993 Victor Ferrer, Daniel André, La rivière souterraine de Bramabiau : massif de l'Aigoual (Gard et Lozère, France), Éditorial Victor Ferrer Rico, 2012
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Lozère Kategorie:Zpřístupněné jeskyně ve Francii Kategorie:Přírodní památky ve Francii