Městský kostel v Geisingu, místní části města Altenberg, je sakrální stavba, náležící Evangelicko-luterské zemské církvi Saska. Byl založen v 15. století, přestavěn do stávající podoby na konci 17. století.

Historie náhled|155px|vlevo|Hlavní oltář V 15. století, kdy byl položen základ novému kostelu v Geisingu, se tato lokalita dělila na dvě části, oddělené potokem dnes nazývaným Häuerwasser. Každá z nich patřila jiné vrchnosti. Starý Geising se rozprostíral na západním břehu potoka a v roce 1453 obdržel městské právo, Nový Geising na východním břehu ho v tomto ohledu následoval v roce 1462. V roce 1479 uvádějí prameny v Novém Geisingu kapli zasvěcenou Panně Marii. Roku 1484 byl na jejím místě položený základní kámen ke stavbě nového svatostánku, který byl roce 1513 posvěcený biskupem míšeňským a naumburgským Bartolomeem Hönem. Když se v roce 1539 v Sasku prosadilo luteránství, stal se i geisingenský kostel natrvalo luterským. Patronát nad kostelem vykonávali až do roku 1821 páni z Bünau, majitelé panství Lauenstein u Altenbergu. Po bitvě na Bílé hoře se Geising stal cílem mnoha exulantů z příhraničních oblastí Čech, poddaných i duchovních. Jedním z nich byl bořislavský farář Michal Longolius, překladatel soudobé německé teologické literatury. V kostele byl pochovaný v roce 1628. Až do roku 1728 navštěvovali bohoslužby v geisingském kostele také obyvatelé Cínovce. (Dále jen Donath 2024.)

Zejména příliv exulantů z Čech si vyžádal na konci 17. století stavbu nového, prostornějšího kostela. Akce proběhla v letech 1689–1691, definitivně dokončena byla v roce 1694 vyhotovením báně s lucernou. Stavbu z velké části financoval Rudolf von Bünau.

Stavební podoba Kostel je trojlodní halový kostel. Po obou stranách hlavní lodi s plochým dřevěným stropem jsou vestavěny empory. V západní části se nachází varhanní empora. Interiér byl renovován v letech 1992–1993. Presbytář je trojboký a stejně jako stěny lodi je členěn opěráky. Oblouková okna jsou členěna žebry. V západním průčelí stojí osmiboká věž, po jejíž stranách jsou schodišťové vížky. Nad jejím vstupním portálem je v reliéfním provedení erb rodiny z Bünau. Kostel obklopuje hřbitov. Architektonické řešení kostela navazuje na pozdně gotickou architekturu (okna, opěráky, presbytář), zakončením věže se hlásí do barokního slohu.

Interiér náhled|vlevo|Křídlový oltář Z původního kostela pochází křídlový oltář z doby kolem roku 1520. V jeho středním poli je zobrazen Ježíš s říšským jablkem, po jeho stranách Madona a svatá Salome. Na pravé desce stojí svatý Jeroným, na levé salzburský biskup Thiemo. Z původního kostela pochází rovněž socha Ukřižovaného, od roku 1931 umístěná v přízemní místnosti věže. V presbytáři se nachází do pěti pater členěný raně barokní vyřezávaný oltář, pocházející z doby stavby kostela. Křtitelnici kostelu daroval v roce 1741 Gottfried Heymann, dvorní řemeslník z Drážďan. Dva pískovcoví putti drží křtitelnici, odlitou z místního cínu. Jednu z vitráží – portrét svatého Kryštofa podle grafiky Albrechta Dürera – navrhl teplický rodák, malíř Heribert Fischer-Geising, který v Geisingu žil v letech 1920–1961.Donath 2024, s. 18.

Varhany, již třetí v řadě, postavil v letech 1755–1757 varhanář Johann Daniel Ranft, který byl zároveň radním v Novém Geisingu. Se svými 1277 píšťalami se jedná o největší nástroj z Ranftovy dílny.Donath 2024, s. 8. Ranft také v roce 1735 postavil varhany v městském kostele v Krupce. V letech 2008–2013 byly varhany postupně rekonstruovány.

Galerie

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kostel na stránkách obce Podrobný popis varhan

Kategorie:Kostely Evangelicko-luterské zemské církve Saska Kategorie:Kostely v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory Kategorie:Kulturní památky v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory Kategorie:Kostely v Saském Švýcarsku Kategorie:Barokní kostely v Německu Kategorie:Geising