Villa di Castello nebo také Villa Reale je italská renesanční venkovská rezidence. Vila se nachází mezi kopci v Castellu na předměstí Florencie. Místo je pojmenováno podle vodních nádrží castelli, které zde nechal postavit římský senátor Macrinus.
Historie První sídlo zde vzniklo již ve čtrnáctém století a v roce 1477 se stalo majetkem rodu Medicejů. Původní budova byla vypleněna při obléhání Florencie vojsky Karla V. v roce 1530. Velkovévoda Cosimo I. Medicejský nařídil její rekonstrukci, která začala roku 1538 a řídil ji architekt Giorgio Vasari. Dokončena byla za vlády Ferdinanda I. Medicejského, kdy ji navštívil Michel de Montaigne. Tehdejší podobu vily zachytil na jedné ze svých lunet Giusto Utens. Za vlády Medicejských se ve vile nacházely obrazy Sandra Botticelliho Primavera a Zrození Venuše, přenesené v devatenáctém století do florentské Galleria degli Uffizi. Ve zdejších sbírkách byl nalezen také Castello Plan, první mapa New Yorku od Jacquese Cortelyou. Na schodišti se nachází původní freska, jejímž autorem je údajně Raffaellino del Garbo. Zajímavostí je „Sál lopat“ (Sala delle Pale), na jehož stěnách jsou zavěšeny malované pekařské lopaty představující členy Akademie.
Kolem vily vznikla velká zahrada v manýristickém stylu, kterou navrhl Niccolò Tribolo. Nachází se zde fontána se sochou Venuše, kterou vytvořil Giambologna, a fontána znázorňující zápas Hérakla s Antaiem, jejímž autorem byl Bartolomeo Ammanati. Voda byla do fontán přiváděna důmyslným systémem z pramene Castellina. Kuriozitou je Grotta degli Animali, umělá jeskyně se sochami zvířat. Zahrada proslula pěstováním exotických rostlin, především citrusů a jasmínu. Vila se zahradou tvořily promyšlený celek, který měl symbolizovat Toskánsko a jeho rozkvět pod vládou Medicejských. Později byla manýristická zahrada upravena do podoby francouzského parku. Její koncepce se stala vzorem pro Jardin du Luxembourg, Versailleský park a zahrady v Petrodvorci.
Po vymření rodu Medicejů přešla vila do vlastnictví Lotrinských, kteří ji na počátku devatenáctého století nechali přestavět. Roku 1919 ji Viktor Emanuel III. věnoval italskému státu, v sedmdesátých letech proběhly opravy a v roce 1984 byla část areálu vyhlášena muzeem.
K vile vede od veřejné cesty alej dlouhá pět set metrů. Zahrada je ve správě ministerstva kultury a je přístupná veřejnosti. Dovnitř vily se však smí jen na zvláštní povolení, neboť v ní sídlí Accademia della Crusca, nejstarší jazykovědná společnost na světě. Budova je uvedena na seznamu památek světového dědictví UNESCO jako součást položky Vily a zahrady Medicejských v Toskánsku.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Villa Medicea di Castello Accademia della Crusca
Kategorie:Vily v Itálii Kategorie:Medicejové Kategorie:Renesanční stavby v Itálii Kategorie:Zahrady v Itálii Kategorie:Postaveno v 16. století Kategorie:Světové dědictví (Itálie)