Vitka je divadelní hra české spisovatelky Kateřiny Tučkové, která popisuje životní příběh předčasně zesnulé české skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové. Hru poprvé uvedlo Divadlo Husa na provázku v roce 2018 a v témže roce byla vydána i knižně.
Režie hry se ujala Anna Davidová (dívčím příjmením Petrželková ), přičemž titulní roli ztvárnila Tereza Marečková, jež za ni byla nominována na Cenu divadelní kritiky pro rok 2018 v kategorii Ženský herecký výkon a získala Cenu divadelních novin za herecký výkon sezony 2017/2018 bez ohledu na žánry. Tereza Marečková ve hře zužitkovala svůj hudební talent: kromě zpěvu v ní hrála na housle a klavír. Hra sestává ze dvou jednání a její premiérové nastudování trvalo 140 minut.
Premiéře hry předcházelo její knižní vydání. To je opatřeno jednak poměrně obsáhlým autorčiným úvodem, v němž vysvětluje reálie života Vítězslavy Kaprálové, mezi přáteli zvané Vitka, jednak doslovem Miloše Štědroně. Text je taktéž doplněn sérií fotografií zachycujících osoby z Vitčina okolí, které se ve hře vyskytují, a prostupují ho rozsáhlé scénické poznámky týkající se například volby průvodních skladeb a akustických vjemů. Tyto poznámky byly pro potřeby inscenace zredukovány a zkrácen byl i sám text.
Okolnosti vzniku
Na postavu Vítězslavy Kaprálové Tučková narazila při práci na svých předchozích knihách. Ke své motivaci, proč zpracovala život této předčasně zesnulé skladatelky, autorka řekla toto:
Když Tučkovou posléze v roce 2014 přizval Vladimír Morávek a Lucie Němečková ke spolupráci s divadlem Husa na Provázku, nabídla jim Tučková právě hru o Kaprálové a ta byla dána k zrežírování Anně Petrželkové. Nastudování hry Vitka dostaly na starosti ženy — kromě autorky a režisérky právě i dramaturgyně Lucie Němečková.. Někteří kritici tak v souvislosti s Vitkou coby „ženskou inscenací“ zmiňovali i dřívější „mužskou“ hru divadla Husa na Provázku o životě Leoše Janáčka z pera Milana Uhdeho a Miloše Štědroně s názvem Leoš aneb Tva nejvěrnější.
Jako v případě svých jiných děl, i zde před sepsáním hry Tučková pečlivě prostudovala dobové materiály. Dle svých slov: Na rozdíl od hrdinek svých předchozích děl, které byly smyšlené, se v tomto případě musela Tučková držet historické předlohy. Autorka se snažila charakter Vitky i dalších postav hry vykreslit co nejblíže charakterům svých historických předobrazů. K tomu jí pomáhala dochovaná korespondence.
Přijetí
Hra byla ve svém premiérovém nastudování přijata velmi kladně a totéž platí i o její knižní předloze. Jednou z mála výtek bylo, že by hře slušelo spíše románové zpracování. Sama Tučková se nechala slyšel, že pro zpracování života Vítězslavy Kaprálové zvolila formát divadelní hry proto, že o jejím životě bylo již napsáno mnoho studií i dva romány a tak
Mnoho recenzí se shoduje, že Tučkové Vitka je představena komplexně se svými přednostmi i nedostatky, s úctou k její tvorbě. Výrazná je Vitčina smyslnost a sexuální žádostivost, přičemž Vitka se brání závazkům a své milence využívá a vydírá. Objevila se ale i kritika, že Vitčin příběh je podáván příliš zkratkovitě.
Ačkoliv se děj odehrává ve třicátých letech 20. století, zvolila Tučková pro své postavy moderní jazyk, zatímco korespondence, též se občas ve hře vyskytující, je ponechána v dobové češtině. Této volby si všímá i Miloš Štědroň v doslovu knižního vydání a obecně bylo toto rozhodnutí přijato kritikou kladně.
Diskutováno bylo i to, do jaké míry je hra feministická. Ačkoliv se hra přímo dotýká postavení ženy v prvorepublikové společnosti, je hra otevřeně feministická jen v jedné scéně. Téma feminismu je nicméně v přirozené podobě obsaženo i v dalších pasážích. V jednom z rozhovorů se autorka vyjádřila na toto téma následovně: O přístupu Vitky samotné Tučková dodala: Nicméně při srovnávání požadavků prvorepublikových feministek a Tučkové současnosti ji došlo, jak málo se za oněch sto let v přístupu k ženám změnilo a toto zjištění pak ovlivnilo předmluvu knižního vydání.
Děj
Děj hry pojednává především o posledních pěti letech Vitčina života. Výjimkou je krátké ohlednutí do Vitčina dětství, kdy ji poznamenalo nefungující manželství jejích rodičů, hudebního skladatele Václava Kaprála a pěvkyně Vituše Kaprálové. Vítězslava Kaprálová studuje na brněnské konzervatoři, kde se v zástupu ctitelů projevuje jako silná osobnost, která se nebojí polemizovat s pedagogy. Po dokončeném studiu v Brně se Vitka přesouvá do Prahy, kde pokračuje ve studiu na tamní konzervatoři. Mezitím otěhotní a svého milence, Theodora Schaefera, žádá o pomoc ohledně interrupce. V Praze se Vitka setkává mimo jiné s Bohuslavem Martinů, tehdy již slavným skladatelem, a ten ji pozve na studia do Paříže.
Františka Plamínková s asistentkou vyberou Vitku pro koncert Ženské národní rady a ona si vymůže, že si svoji Vojenskou symfonietu sama oddiriguje. Hudebníci České filharmonie jsou na zkouškách zpočátku vůči mladé dirigentce skeptičtí, což se ale postupně mění. V roce 1937 začíná Vitka studovat na École Normale de Musique v Paříži, přičemž chodí k Martinů na soukromé hodiny, které přerostou v milostný románek. Ženatý Martinů Vitce navrhuje, že spolu utečou do Ameriky. Vitka mezitím jako první česká dirigentka řídí v roce 1937 koncert České filharmonie a v následujícím roce i symfonický orchestr BBC v Londýně.
Druhé jednání hry začíná v obci Tři Studně na Vysočině, na chalupě Kaprálových, kde se šokovaný Martinů od Vitčiny matky dozvídá, že má Vitka chlapce. Vitka jde opět na interrupci. Martinů zůstává ze setrvačnosti v manželství se svou Charlottou a není schopen ji opustit. Během odstoupení Sudet v návaznosti na Mnichovskou dohodu je Vitka v rodném Brně, obsazení Československa ji však zastihne v Paříži, kde potkává Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Odtržena od rodiny se Vitka cítí osaměle a projevují se u ní první příznaky nemoci. Roku 1940 se provdává za Muchu, nyní již vojáka. Vitčin stav se zhoršuje a tak ji Mucha nechá převézt do jihofrancouzského Montpellieru, dál od válečné fronty, kde však 16. června 1940 Vitka ve svých pětadvaceti letech umírá. Ačkoliv zemřela skutečná Vítězslava Kaprálová dle lékařů na miliární tuberkulózu, ve hře je výrazně naznačeno, že za její smrt mohl spíše neodborně provedený potrat.
Ukázka
Hra otevřeně přiznává volný milostný život Vítězslavy Kaprálové. V textu se objevují kromě těch tragických i vtipné pasáže, jakou je i ta následující:
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Související články Podivné lásky Ona a Martinů
Externí odkazy
Fotografie ze křtu knihy Webová stránka původní inscenace Hodnocení původní inscenace na i-divadlo.cz Detail hry v databázi Divadelního ústavu
Kategorie:České divadelní hry