Sociální determinanty zdraví jsou všechny faktory a okolnosti, které ovlivňují zdraví (pozitivně i negativně). Na celkový zdravotní stav populace působí mnoho různých determinantů různého původu.
Sociální determinanty zdraví jsou faktory, které často souvisejí s prostředím nebo statusem a ovlivňují podmínky každodenního života a zdraví člověka. Obecně se definují jako „podmínky, za kterých se lidé rodí, rostou, žijí, pracují a stárnou, a přístup lidí k moci, penězům a zdrojům – mají silný vliv na nerovnosti ve zdraví.“ Tyto nespravedlivé, ale nevyhnutelné rozdíly ve zdravotním stavu obyvatel lze pozorovat jak v rámci jednotlivých zemí, tak mezi nimi. Na všech příjmových úrovních se sociální determinanty zdraví řídí sociálním gradientem: čím nižší socioekonomické postavení, tím horší zdraví. Ekonomicky a sociálně slabší jedinci (lidé s omezeným přístupem ke kvalitnímu bydlení, vzdělání, sociální ochraně a pracovním příležitostem) jsou vystaveni většímu riziku onemocnění a úmrtí. Sociální determinanty mohou dle výzkumů ovlivňovat zdraví více než genetické vlivy i přístup ke zdravotní péči.
Historie Od počátku 21. století Světová zdravotnická organizace (WHO) podporuje výzkum sociálních determinant a usnadňuje akademickou a politickou práci v globálním měřítku. Regionální oddělení Světové zdravotnické organizace pro Evropu navrhlo v roce 2003, že mezi sociální determinanty zdraví patří: práce, nezaměstnanost, sociální podpora, sociální gradient, sociální vyloučení, stres, rané dětství, závislosti, jídlo a doprava.
V roce 2008 vydala Komise WHO pro sociální determinanty zdraví zprávu „Zmírnění propasti v jedné generaci“ se zaměřením na zdravotní nerovnosti a sociální spravedlnost, konkrétně na kroky k napravení nerovnosti v oblasti zdraví. Hlavním tématem práce byly rozvojové cíle, proto propojovala diskurz o sociálních determinantech zdraví s hospodářským růstem a překlenutím rozdílů ve zdravotnickém systému. Tato zpráva představila tři obecná doporučení ohledně řešení sociálních determinant zdraví.
Prvním doporučením bylo zlepšení každodenních životních podmínek obyvatel – například pracovního a domácího fyzického prostředí, raného vývoje, vzdělávání a sociální ochrany. Druhým bodem bylo narušení nerovnoměrného rozdělení moci, peněz a zdrojů s aktivnější rolí vlády. Ve třetím doporučení práce vyzývá ke globálnímu uznání tohoto problému, aby bylo možné plně zhodnotit jeho dopad.
Většímu zohledňování sociálních determinant zdraví v politice také pomohl zákon o cenově dostupné péči (ACA) z roku 2010, který byl založený na myšlenkách WHO.
V roce 2011 proběhla Světová konference, na které 125 světových delegací přijalo Politickou deklaraci z Ria. Ta zdůrazňovala význam sociálních podmínek pro nerovnosti ve zdraví a vyzvala k novým opatřením a globální spolupráci.
Hlavní sociální determinanty zdraví Přestože konkrétní výčet sociálních determinantů zdraví se v jednotlivých zdrojích liší, většina odborných institucí a odborníků se shoduje na klíčových oblastech, které hrají zásadní roli v utváření zdraví a nerovností v něm.
Socioekonomický status Jedním z nejvýznamnějších determinantů zdraví je socioekonomický status. Lidé s nižším sociálním postavením jsou obvykle vystaveni až dvojnásobnému riziku onemocnění vážnou chorobou a riziku předčasného úmrtí než osoby s vysokým postavením na sociálním žebříčku. Toto pravidlo se ovšem nevztahuje pouze na nejnižší vrstvy společnosti. Tento jev, zvaný sociální gradient, se vyskytuje napříč společností. Například i mezi kancelářskými profesemi střední třídy níže postavení zaměstnanci mnohem častěji trpí nemocemi a dříve umírají než zaměstnanci s vyšším postavením.
Socioekonomický status ovlivňuje mnoho dalších faktorů působících na zdraví člověka, jako je například nevyhovující bydlení, špatná výživa, nízká úroveň vzdělání, nezaměstnanost, sociální vyloučení, dostupnost zdravotní péče či chudoba. Lidé z vyšších sociálních skupin mají obecně lepší přístup ke zdravotní péči než socioekonomicky slabší jedinci. Jelikož ekonomická situace často souvisí i se stupněm vzdělání, jsou lépe situovaní lidé také častěji více vzdělaní v oblasti výživy a mají k dispozici kvalitnější potraviny, což vede k lepší životosprávě a tudíž i k lepšímu zdraví.
Nezaměstnanost Podle výzkumů nezaměstnanost často souvisí s vyšším zdravotním rizikem, což může vést k větší nemocnosti lidí a předčasným úmrtím. Nezaměstnanost souvisí s mnoha psychosociálními problémy, zejména s finančními problémy (zadlužeností), ztrátou sociálního postavení a socioekonomického statusu a sociální segregací. Ztráta zaměstnání má velký vliv na duševní zdraví – působí stres, úzkost a další psychosomatické potíže.
Vzdělání Vzdělání a jeho úroveň, jazykové znalosti i čtenářská gramotnost zásadně ovlivňují schopnost jedinců orientovat se ve zdravotnickém systému. Zdravotní péče může být složitá i pro osoby s vyšším vzděláním, pro jedince s jazykovými nebo čtenářskými bariérami tak může být téměř nepřístupná. Méně efektivní využívání zdravotních služeb je často způsobeno nedostatečnou srozumitelností informací, administrativní náročností a komplikovanou komunikací mezi pacientem, pojišťovnou a poskytovatelem zdravotnické péče.
Zdravotní gramotnost (angl. health literacy) označuje schopnost správné orientace ve zdravotním systému – tedy umět vyhledávat, chápat a používat informace nutné ke správnému využívání zdravotních služeb a udržení zdraví. Nižší zdravotní gramotnost tak vede k podceňování prevence a častému využívání akutní péče.
Podle údajů z Ministerstva zdravotnictví ČR a Státního zdravotního ústavu má téměř polovina dospělých obyvatel v České republice nedostatečnou úroveň zdravotní gramotnosti, což se projevuje potížemi při porozumění informacím o prevenci, lécích a jiných zdravotních službách.
Opatřeními vedoucími ke snížení nerovností ve zdraví jsou například srozumitelná komunikace zdravotnického personálu s pacienty, podpora jazykové a zdravotní gramotnosti a tvorba vícejazyčných či vizuálně přístupných materiálů.
Dostupnost zdravotní péče Dalším sociálním determinantem zdraví je dostupnost zdravotní péče, která ovlivňuje zdravotní stav obyvatelstva v určitém regionu zásadním způsobem. Snadný přístup ke zdravotním službám může být omezen hned několika faktory, jako jsou například vzdálenost zdravotnických zařízení a dopravní situace, kapacitní omezení, ekonomické náklady nebo zdravotní gramotnost. Zásadním problémem je však nerovnoměrné rozmístění zdravotnických zařízení mezi různými regiony.
Omezená přístupnost ke zdravotní péči nemá negativní dopad pouze na zdraví jednotlivců, ale i celých skupin obyvatelstva. Častými zdravotními komplikacemi mezi obyvateli se špatně dostupnou lékařskou péčí jsou chronická onemocnění, zpoždění v diagnostice a léčbě nemocí a vyšší mortalita. Například v České republice se tyto nerovnosti projevují mezi nízkopříjmovými skupinami obyvatel nebo seniory.
Tato problematika je častým zájmem zdravotní politiky, odborníků a institucí. Doporučuje se zejména zlepšení dopravní infrastruktury regionů a navyšování kapacit ve zdravotnictví.
Gender Genderové nerovnosti se bohužel projevují i ve zdravotnictví a jsou celosvětovým problémem, který se projevuje ve více rovinách a v každé oblasti jiným způsobem. Ženy představují asi dvě třetiny pracovní síly ve zdravotnických a sociálních službách, přičemž na ně připadá více než tři čtvrtiny neplacené péče o nemocné a starší osoby. I přesto je jejich práce často podceňovaná a méně finančně ohodnocená, a zároveň vykonávaná v náročných pracovních podmínkách, což má negativní dopady nejen na samotné ženy, ale i na celý zdravotnický systém. Pandemie covidu-19 situaci dále zhoršila, zvýšila zátěž žen a odhalila již existující genderové předsudky a stereotypy ve zdravotnictví.
V této oblasti dochází k významným nerovnostem i ve vyspělejších regionech, například v Evropě, kde se i přes výrazné pokroky můžeme setkat s problematickými oblastmi, jako jsou sexuální a reprodukční zdraví žen, prevence genderového násilí či zdravotní péče pro zranitelné skupiny (migrantky, ženy se zdravotním postižením). Tyto nerovnosti se řeší různými strategiemi Evropské unie, které doporučují posílit genderovou senzitivitu zdravotní péče a zvýšit dostupnost specializovaných služeb, a v dnešní době jsou nerovnosti již minimální.
Naopak v mnoha rozvojových zemích, kde stále přetrvávají kulturní a náboženské ideologie, jako je například Afghánistán, je situace mnohem vážnější. Ženy zde musí čelit extrémním bariérám v přístupu ke zdravotní péči kvůli přísným politickým omezením. Pod vládou Talibanu možnost žen využívat základní zdravotnické služby značně klesá, což vede k vysoké úmrtnosti matek a novorozenců. Dalším velkým problémem je nedostatek kvalifikovaných zdravotních sester a lékařek, které by mohly ostatním ženám poskytovat péči, jelikož dívky starší 12 let zde nemají přístup ke vzdělání. Výrazné nerovnosti v méně rozvinutých zemích tak představují výzvu pro globální zdravotnictví a lidská práva.
Celkově snížení genderových nerovností ve zdravotní péči vyžaduje komplexní a dlouhodobý přístup zahrnující legislativní změny, zvýšení povědomí o problému, vzdělávání zdravotnického personálu a podporu sociálních programů zaměřených na zranitelné skupiny, zejména v méně vyspělých oblastech.
Rasa Vliv rasy jako sociálního determinantu zdraví je patrný zejména z důvodu strukturálních nerovností a předsudků, které ovlivňují přístup ke zdravotní péči, ale také kvalitu poskytovaných zdravotnických služeb. Ačkoli je pojem rasy jako biologického faktoru stále více vnímán jako sociální konstrukt, historicky byla zdravotní nerovnost mezi rasovými skupinami zdůvodňována a zlehčována odlišnostmi na úrovni genetiky. Dnešní výzkumy však ukazují, že zdravotní nerovnosti mezi rasovými skupinami jsou primárně důsledkem rasismu a implicitních předsudků, které vedou k mnohem horším socioekonomickým podmínkám, vzdělání, zaměstnání a nakonec i zdravotní péči.
Například ve Spojených státech jsou menšinové rasové a etnické skupiny (např. Afroameričané nebo jiní lidé barevné pleti) vystaveny vyšší míře chronických onemocnění, předčasným úmrtím a horším zdravotním výsledkům v porovnání s bílou populací. Data ukazují, že pacienti z těchto skupin častěji dostávají horší kvalitu péče, delší čekací doby nebo i nižší pravděpodobnost hospitalizace. Rasové předsudky ze strany zdravotníků tak významně přispívají ke zdravotním nerovnostem.
Média a zprávy z různých zemí upozorňují, že rasismus ve zdravotnictví není izolovaným jevem, ale systémovým problémem, který je nutné řešit na politické, legislativní i vzdělávací úrovni.
Životní a pracovní podmínky
Bydlení Kvalita bydlení je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují zdraví člověka. Nepříznivé podmínky, například absence tepla, vlhkost, přelidněnost, nedostatečné hygienické zázemí či život v sociálně vyloučených lokalitách, zvyšují výskyt infekčních onemocnění, nemocí dýchacích cest, problémů s pohybovým aparátem, duševních poruch a chronického stresu. Lidé bez domova nebo v bytové nouzi mají výrazně vyšší riziko úrazů, závislostí i sebevražd a jejich zdravotní stav bývá často překážkou běžného začlenění do společnosti.
Špatné bytové podmínky navíc negativně ovlivňují děti, u nichž je zaznamenána vyšší nemocnost a absence ve školách. Výzkumné analýzy z posledních let potvrzují, že přístup ke standardnímu a kvalitnímu bydlení je nejen základní lidskou potřebou, ale také klíčovým faktorem dlouhodobého zdraví a prevence chronických nemocí.
Pracovní prostředí