Václav Ulrich (21. listopadu 1912 Rakovník – 9. května 1945 Praha-Hlubočepy) byl československý reprezentant v rychlostní kanoistice, člen klubu SK Smíchov, a účastník Pražského povstání v květnu 1945. Civilním povoláním pracoval jako zeměměřič (dělmistr) ve výtopně Zlíchov. Za své působení v odboji proti nacistické okupaci položil život v posledních hodinách bojů o Prahu.
Sportovní kariéra Václav Ulrich patřil mezi přední československé kajakáře přelomu 30. a 40. let 20. století. Závodil za pražský klub SK Smíchov a opakovaně reprezentoval Československo v rychlostní kanoistice.
Výsledky na mistrovství Československa V průběhu své sportovní kariéry získal Ulrich několik cenných kovů na mistrovství Československa v rychlostní kanoistice:
Individuální disciplíny (K-1 1000 m):
1939: stříbrná medaile – čas 4:23,3 (za vítězem Františkem Brzákem z KVS Praha)
1940: stříbrná medaile – čas 4:20,2 (za vítězem Ludvíkem Klímou ze SK Smíchov)
Párové disciplíny (K-2 1000 m) společně s Ludvíkem Klímou:
1938: zlatá medaile – čas 3:54,0 (za SK Smíchov)
1939: zlatá medaile – čas 4:06,6 (za SK Smíchov)
1940: stříbrná medaile – čas 4:00,8 (za SK Smíchov, vítěz KVS Praha – Brzák, Brabenec)
Vytrvalostní disciplíny (K-2 10 000 m) společně s Karlem Hlomem:
1938: zlatá medaile – čas 34:54,6 (za SK Smíchov)
1939: zlatá medaile – čas 40:34,0 (za SK Smíchov)
1940: zlatá medaile – čas 34:24,0 (za SK Smíchov)
1941: zlatá medaile – čas 37:49,0 (za SK Smíchov)
Od roku 194x se vytrvalostní disciplína K-2 na 10 000m jezdila pod názvem Memoriál Václava Ulricha.
Účast v Pražském povstání
Zapojení do bojů Po vypuknutí Pražského povstání 5. května 1945 se Václav Ulrich, tehdy dvaatřicetiletý, aktivně zapojil do bojů jako člen posádky improvizovaného obrněného vlaku č. 2, který sestavili povstalci ze smíchovského nádraží. Ulrich byl v té době desátníkem v záloze a pracoval jako dělmistr (zeměměřič) ve výtopně Zlíchov.
Sestřelení německého proudového letounu Jedním z nejvýznamnějších činů Václava Ulricha během povstání bylo sestřelení německého proudového stíhacího letounu. Dne 6. května 1945 kolem 20. hodiny se posádce obrněného vlaku č. 2 pod vedením štábního strážmistra Josefa Kouby podařil „mistrovský kousek" – střelci Josef Kouba a Václav Ulrich sestřelili německou „turbínu", tedy proudový letoun Messerschmitt Me 262 přezdívaný Schwalbe (vlaštovka), pravděpodobně od 2./KG 51 z Ruzyně. Letoun se následně zřítil směrem k pražské Ruzyni.
Hrdinská smrt Ve středu 9. května 1945, v posledních hodinách Pražského povstání, se Václav Ulrich společně s Josefem Koubou rozhodli zničit německý tank pancéřovými pěstmi. Tank střežil přejezd u konečné tramvaje č. 5 v Hlubočepích. Oba muži se pokusili přeběhnout přes barikádu navršenou na silnici pod zlíchovským kostelíkem. V ten moment na silnici dopadl granát vypálený z německého tanku a střepiny se rozlétly kolem. Václav Ulrich se skácel za hromadou dlažebních kostek a na místě zemřel. Do úplného zastavení bojů v Praze zbývaly pouze okamžiky. Zraněný Josef Kouba přežil.
Památka Václav Ulrich je pohřben na hřbitově Malvazinky ve společném hrobě při severní zdi hřbitova. Hrob padlých v Pražském povstání je evidován v Centrální evidenci válečných hrobů vedené ministerstvem obrany. Je připomínán na vojenských pietních místech v Praze 5, jeho jméno je uvedeno na pamětních deskách společně s dalšími oběťmi květnových bojů roku 1945 v oblasti Smíchova a Hlubočep.
Reference
Kategorie:Čeští kanoisté Kategorie:Osobnosti Pražského povstání Kategorie:Oběti druhé světové války Kategorie:Padlí v boji Kategorie:Narození 21. listopadu Kategorie:Narození v roce 1912 Kategorie:Narození v Rakovníku Kategorie:Úmrtí 9. května Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí v Praze 5 Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky