Ľudovít Guryča (6. listopadu 1934 Senec – 27. července 2006 Uherský Brod) byl československý učitel, který na demonstraci 25. listopadu 1989 na Letné promluvil po Václavu Havlovi.
Život Ľudovít Guryča se narodil 6. listopadu 1934 v Senci na Slovensku. Rodiče Cyril a Tekla pocházeli z obce Bánov na Moravě. Měl dva starší sourozence. Rodiče za první republiky byli živnostníci, ve svém domě vedli prodejnu zeleniny a koření. Během druhé světové války se museli vystěhovat na Moravu, ale po válce se vrátili zpět do Sence, do domu ve Hviezdoslavově ulici. Nejstarší bratr Miroslav (1931–2010) byl téměř čtyřsetnásobný dárce krve, byl členem Československého červeného kříže a od roku 1972 i předsedou pobočky Slovenského červeného kříže v Senci. Jako první na Slovensku obdržel za dárcovství krve medaili profesora MUDr. Jána Kňazovického.
Ľudovít Guryča vystudoval Gymnázium Antona Bernoláka v Senci a Pedagogickou fakultu v Bratislavě. Se svou budoucí ženou Alicí v roce 1959 odešel učit do Kyjova jako učitel na strojírenské učiliště. Od roku 1968 učil na základní škole Jozefa Gregora Tajovského v Senci a jako nepohodlný byl na počátku osmdesátých let přeložen do školy v Novej Dedince, později do Bielé. Učil slovenštinu, ruštinu, tělocvik, organizoval pro své žáky cyklistické závody, jezdil na motorce a byl rozhodčím závodů Okolo Slovenska. Po založení Verejnosti proti násiliu v listopadu 1989 se stal jejím čelným představitelem. Později neúspěšně kandidoval na místo poslance Slovenského národního shromáždění. Vedle učitelského povolání zasedl v Senci v zastupitelstvu města, pomáhal s propagací v místní organizaci Slovenského Červeného kříže.
Mimořádně hořce vnímal nástup Vladimíra Mečiara a slovenských nacionalistů a rozhodl se nadobro opustit Slovensko. V roce 1992 se odhlásil z matriky v Senci a přestěhoval se do učitelského bytu v Květné na moravsko-slovenském pomezí. V té době mu bylo 58 let a rozpad federace nesl velmi těžce. Přihlásil se k českému občanství. Několik let učil na místní škole, pak svou kariéru venkovského učitele ukončil a odešel do důchodu. V katastru obce Starý Hrozenkov s několika přáteli zakoupil a zrenovoval chatu, kde i sezonně bydlel. Zemřel v roce 2006.
Demonstrace 25. listopadu 1989 náhled|Pohled na část Letenské pláně a Ministerstvo vnitra, které zde sídlilo i v roce 1989 Demonstrace 25. listopadu 1989 na Letenské pláni v Praze byla největší demonstrací v historii Československa, zúčastnilo se jí přibližně 800 000 lidí z celé republiky. Po vystoupení Václava Havla se na podiu objevila nečekaná postava: štíhlý muž v oranžové teplákové soupravě. Suverénně přistoupil k mikrofonu a spatra pronesl krátký a rozhodný projev. Vyvolal bouři ovací. Statisícům posluchačů a televizních diváků řekl, že přichází s poselstvím slovenských učitelů základních škol:Vystoupení završil citací patetického refrénu básně Mor ho! slovenského básníka 19. století Sama Chalupky. Pak už jen poděkoval a zmizel: z Letné, z Prahy i z „velkých“ dějin. Moderátor demonstrace Václav Malý jej ale přece jen stihl představit: „Ľudovít Guryča ze Sence na Slovensku“.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Vystoupení Ľudovíta Guryči na Letné 25. listopadu 1989
Kategorie:Osobnosti sametové revoluce Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Slovenští pedagogové Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Narození v roce 1934 Kategorie:Úmrtí 27. července Kategorie:Úmrtí v roce 2006 Kategorie:Úmrtí v Uherském Brodě Kategorie:Narození v Senci Kategorie:Muži