Ratufa uzdičková (Ratufa bicolor) je hlodavec z čeledi veverkovití (Sciuridae). Výskyt Jde o relativně široce rozšířený druh původem z orientální oblasti, u něhož se rozeznává velké množství poddruhů. Podle publikace Squirrels of the World je jejich rozšíření následující: R. b. bicolor se vyskytuje na Jávě a Bali, R. b. angusticeps, R. b. leucogenys, R. b. melanopepla a R. b. phaeopepla od Myanmaru a Thajska přes Malajský poloostrov až po Natunské ostrovy, R. b. condorensis na vietnamském ostrově Côn Son, R. b. felli v severním Myanmaru, R. b. gigantea v severních oblastech areálu výskytu, R. b. hainana na ostrově Chaj-nan, R. b. palliata na ostrově Sumatra a R. b. smithi v západním Vietnamu. Jejich postavení je problematické, například poddruhy angusticeps, leucogenys, melanopepla a phaeopepla jsou od sebe takřka nerozeznatelné. Podle vyhodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 2016 možná ratufa uzdičková představuje spíše druhový komplex.
Popis Ratufa uzdičková je mohutná veverka se zploštělým ocasem, dorůstá délky hlavy a těla až 40 cm, délky ocasu až 50 cm a hmotnosti přesahující 1 kg (snad až 1,6 kg). Srst má uhlově černé zbarvení, u některých poddruhů může být až jakoby ojíněná. Spodek těla je světlejší, krémově béžový až červenožlutý, světlé je také hrdlo, náprsenka a obličej. Charakteristickým rysem obličeje je černý proužek připomínající knír. Chování a ekologie Ratufa uzdičková žije typicky v nedotčených lesních porostech, od tropických a subtropických horských stálezelených a opadavých lesů v jižní Asii po (vzácněji) borové lesy v Laosu. Paradoxně není tak hojná v tropických lesích Malajského poloostrova, zřejmě kvůli vyšší konkurenci ze strany jiných stromových savců či ptáků. Jde o obratného obyvatele stromů a zdatného skokana, žijícího vysoko ve stromovém baldachýnu. Do nižších pater lesa či na zem slézají ratufy spíše výjimečně. Jde o extrémně plachá a samotářská zvířata. Aktivní jsou zejména ráno, někdy odpoledne, zatímco noc tráví v hnízdech postavených z dlouhých olistěných větví. Tato hnízda bývají umístěna rovněž vysoko nad zemí, často na vnějších větvích stromů. Potravu, alespoň podle terénního průzkumu z Kuala Lompat v Malajsii, tvoří zejména semena (61 %) a dužina (20 %), krmí se i jinými rostlinnými produkty (včetně mízy a kůry). Snad se přiživuje i hmyzem či ptačími vejci, což ale v Kuala Lompat nebylo zjištěno. Samice mohou rodit dvakrát za rok, vrhy jsou nepočetné (v průměru pod 1,5 mláděte na vrh). Na Malajském poloostrově období březosti připadá na měsíce mezi dubnem a zářím, porody tak zjevně korelují s obdobím dostatku potravy. Ohrožení Podle vyhodnocení IUCN z roku 2016 jde o téměř ohrožený druh. Hlavními hrozbami jsou různé tlaky na přirozené prostředí veverek (změna zemědělských praktik, holoseče, těžba dříví, požáry aj.) spolu s lovem, v různých částech areálů výskytu se projevuje různý vliv těchto hrozeb. Například v Indočíně jsou oproti ostrovu Jáva ratufy vystaveny značnému loveckému tlaku, v obou regionech se však citelně projevuje i ztráta biotopů. Pravděpodobné tempo poklesu populace nicméně podle IUCN zřejmě nepřesahuje úroveň 30 % za tři generace. Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Veverkovití