Bělozubka hnědá (Suncus murinus) je druh hmyzožravce z čeledi rejskovití (Soricidae) a rodu Suncus.
Výskyt Původní areál výskytu bělozubky hnědé zahrnuje území od jižní Asie a Afghánistánu až po Malajské souostroví a jižní Japonsko. Zavlečené populace však žijí v mnoha státech a regionech celého světa, podle vyhodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 2016 sem patří abecedně: Bahrajn, Komory, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Guam, Irák, Jemen, Keňa, Kuvajt, Madagaskar, Mauricius, Omán, Filipíny, Rwanda, Réunion, Saúdská Arábie, Súdán, Tanzanie, snad také Írán, Papua Nová Guinea a Somálsko.
Popis Bělozubka hnědá patří mezi největší zástupce rejsků – bez ocasu měří asi 15 cm a váží asi 30 g v případě samců, resp. asi 20 g v případě samic. Podle jiných zdrojů nicméně mohou samci dorůstat hmotnosti až 147 g. V rozměrech se u těchto hmyzožravců objevuje značná variabilita. Rozmanité je také zbarvení krátké srsti, pohybuje se od světle šedé po černou. Charakteristickým rysem bělozubky hnědé jsou nicméně zejména pachové žlázy na bocích, prostřednictvím nichž vylučují silný a nepříjemný odér. Někdy se proto označují také jako pižmoví rejsci.
Ekologie a chování vlevo|náhled|V Bogoru náhled|Mládě Bělozubka hnědá představuje vysoce přizpůsobivého hmyzožravce, který obývá široké spektrum biotopů od lesních, křovinatých a travnatých porostů až po různé plantáže, obdělávané oblasti a lidská sídla. Mezinárodní svaz ochrany přírody ji považuje za lidského komenzála. Vzhledem k těmto skutečnostem není překvapivé, že patří mezi málo dotčené druhy, ba introdukované populace bělozubek mají dokonce invazní charakter. Ke kolonizaci nových území ze strany bělozubek zřejmě docházelo zejména náhodně, spolu s přepravou objemných, ale snad i osobních zásilek a nákladů z Asie – některé populace ovšem mohly být vysazovány záměrně ve snaze odpudit z území krysy a hady. Hlavní riziko pro původní ekosystémy pramení z velkého rozmnožovacího potenciálu bělozubek a následné predace či konkurence s původními druhy. Je možné, že jejich vliv přispěl k vyhynutí několika ostrovních ještěrek. Pro člověka mohou být sice potenciálně užitečné lovem hmyzu, ovšem nepříjemně zapáchají a mohou být také rezervoárem morových bakterií, například na Madagaskaru.
Bělozubky hnědé jsou aktivní celoročně a jde o noční savce, povahou samotářské. Agresivní chování dávají najevo specifickými zvuky, pro jejichž podobnost s cinkáním mincí se bělozubkám v Číně říká „penízkoví rejsci“. Podle jedné studie činila průměrná velikost domovského území samců 1 227 m2 a u samic 241 m2. K rozmnožování může docházet během celého roku (byť s určitými náznaky sezónnosti), sama ovulace je vyvolána kopulací. Samice často rodí i dva vrhy za rok. Délka březosti činí asi 30 dní a počet mláďat je variabilní, pohybuje se od 1 do 8. Samice mohou dosáhnout pohlavní dospělosti již kolem 35 dní.
Navzdory tomu, že bělozubka hnědá patří mezi hmyzožravce, z hlediska konzumované potravy jde o vcelku oportunistický druh. Vyjma lovu bezobratlých či malých obratlovců se často krmí i rostlinnou potravou a požírat může také lidské potraviny: pečivo, želé, arašídové máslo, vařenou rýži, vařené brambory či vařená vejce.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Invazní druhy Kategorie:Rejskovití