Dějiny kapitalismu

Dějiny kapitalismu popisují vývoj hospodářského systému založeného na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, tržní směně a akumulaci kapitálu. Kořeny kapitalismu sahají do pozdního středověku, zejména do rozvoje měst, dálkového obchodu a prvních finančních institucí. Za rozhodující období jeho formování je považována raně novověká éra, kdy se v západní Evropě začaly prosazovat obchodní společnosti, koloniální expanze a manufakturní výroba. V 18. a 19. století byl kapitalismus zásadně proměněn průmyslovou revolucí, která vedla k masové industrializaci, vzniku námezdní práce a rychlému rozvoji světové ekonomiky. Ve 20. a 21. století prošel kapitalismus dalšími transformacemi, mimo jiné rozvojem sociálního státu, globalizací trhů, technologickými inovacemi a růstem finančního sektoru. Dějiny kapitalismu v akademické rovině zkoumají ekonomické, sociální, politické i kulturní aspekty jeho vývoje a jejich vzájemné působení v různých regionech světa.

Agrární kapitalismus náhled|Mapa středověkého panství. Zahrnuje rozlehlé společné občiny a rozdělení pozemků na malé pásy. Hořčicově zbarvené oblasti jsou součástí panství, šrafované oblasti součástí pozemků církve. William R. Shepherd, Historical Atlas.

Krize pozdního středověku Podle některých historiků sahají počátky přeměny ekonomického systému z feudalismu do kapitalismu až do 14. století, do tzv. krize pozdního středověku. V této době Evropa zaznamenala znatelný hospodářský úpadek v důsledku válek a populačního kolapsu, jehož příčinou byly velký hladomor (1315–1317) a černá smrt. Pokles populace znamenal pokles zemědělské produkce a tím krizi feudalismu. Během krize se stále hlasitěji projevovali nevolníci vůči feudálům, tj. majitelům půdy. Došlo k několika velkým poddanským a rolnickým povstáním (například anglické povstání roku 1381 nebo francouzská Jacquerie). Právě Anglické království a Francouzské království se z krize feudalních vztahů a závislostí poučily a hledaly nové cesty zajištění hospodářského růstu.

Ohrazování

Do 16. století byl v Anglickém království středověký feudální systém demontován. Velká šlechtická panství se rozdrobila na menší vlastnické celky, z nevolníků se stali nájemci půdy. Došlo k centralizaci správy a byl vybudován systém cest vedoucích do správního a ekonomického centra – Londýna. Londýn se stal hlavním trhem, na kterém se prodávaly produkty z celé země a kde se určovaly ceny, což bylo v kontrastu k mnohem více decentralizované síti lokálních trhů, které byly běžné v evropském středověku. Díky tomuto pojetí propukla konkurence, která vedla k nutnosti zavádění inovací, avšak také hledání cest k zlevnění ceny práce a efektivizace produkce.

Jedním ze zásadních projevů této přeměny bylo ohrazování, tj. zabírání do té doby občinových (společných) pozemků a pastvin. Na nich měli poddaní udělené právo pást svůj dobytek nebo kosit a sklízet porost na seno. Právě v 16. století začalo v Anglii jejich ohrazování, které postupně společné pastviny odstranilo.

Obchodní kapitalismus

Merkantilismus

náhled|vlevo|Obraz s obchodníky v Benátkách (cca 1738) Obchod či směna jsou v lidské historii přítomny od starověku, samy o sobě nejsou kapitalismem. Počátek ekonomického systému, který je založen na obchodování jako fiskálním instrumentu, lze najít v italských městských státech, jako byly Florentská republika, Janovská republika nebo Benátská republika. Tyto země založily první instituce bankovnictví a instrument bankovek. Vzájemné soutěžení vedlo k integraci konkurence do obchodních vztahů s tlakem na neustálé inovace a riskantní investice. Základem se stala orientace na zisk.

V raném novověku se zejména v západní Evropě uplatnila ekonomická teorie merkantilismu. Ten zde dominoval od 16. do 18. století. Merkantilismus kladl důraz na maximalizaci ekonomického vývozu (exportu) státu do jiných ekonomik. Počátky lze opět dosledovat do italských městských států, které aktivně obchodovaly v oblasti Středozemního moře. Plně se ovšem systém rozvinul v transatlantickém prostoru.

náhled|Pamětní deska nizozemské Sjednocené východoindické společnosti v Hoornu ze 17. století V Anglii byl merkantilismus podporován královnou Alžbětou I., která podporovala vytvoření početného loďstva s cílem soupeření se Španěli, a to hlavně v hledání zámořských zdrojů. Propagátorem merkantilismu byl také Thomas Mun, anglický ekonom a pozdější ředitel Východoindické společnosti. Ten se rovněž zabýval definicí a uplatněním konceptu obchodní bilance. Ve Francii se merkantilismus plně rozvinul v 17. století během působení Jeana-Baptisty Colberta. V polovině 16. století byla založena anglická Moskevská společnost, tj. první významná akciová obchodní společnost. Ta získala monopol na obchodování mezi Anglickým královstvím a Ruským carstvím. Na začátku 17. století byly založeny anglická Východoindická společnost a nizozemská Sjednocená východoindická společnost, což zásadně definovalo éru velkých zámořských obchodních společností. Zámořský obchod šel ruku v ruce s kolonialismem a s proměnou, kdy obchodníci již nejen obchodovali s vlastním zbožím, ale také s akciemi či podíly v akciových společnostech, a začal se uplatňovat princip návratnosti.

Systém merkantilismu byl kontrolován státem a byl založen na subvencích a monopolech. Systém stál na zahraničním dovozu a výhodném prodeji surovin a přírodních zdrojů. Zatímco do této doby měly značný vliv na regulaci obchodu a cen lokální gildy, nejpozději s nástupem absolutismu v polovině 17. století, se regulátorem stal stát, respektive panovník.

Průmyslový kapitalismus

Průmyslová revoluce

náhled|vlevo|Kresba továrny v Holbecku v Leedsu. (Penny Magazine Supplement, prosinec 1843) V polovině 18. století ve Spojeném království Velké Británie a Irska začal být merkantilismus vytlačován novou ekonomickou teorií. Jejím proponentem byl ekonom Adam Smith. Zatímco v méně rozvinutých evropských státech, jako bylo Prusko nebo Rusko, které stále spoléhaly na merkantilismus, ve Spojeném království se rozvinul průmyslový kapitalismus. Příčinou byla souhra faktorů: 1) vysoká akumulace kapitálu z dob merkantelismu, a 2) ohrazování a další ekonomické proměny od feudalismu znamenaly vytvoření početné masy lidí, kteří neměli přístup k půdě a byli nuceni nakupovat zboží na trhu, což zajišťovalo spotřebitelský trh.

S nástupem průmyslové revoluce průmyslníci či kapitalisté nahradili obchodníky coby hlavního aktéra kapitalismu. Průmyslová revoluce začala právě ve Spojeném království, kde novými vynálezy dokázali využít tepelnou energii vodní páry pro parní stroje a tím došlo k rozsáhlé mechanizaci práce. Současně se přešlo z využívání dřeva coby hlavního topiva na uhlí. Strojní vynálezy (jako waterframe, spinning mule nebo spinning jenny) zvýšily produktivitu, ale současně zásadně snížily potřebný počet zaměstnanců, což často vedlo k dělnickým bouřím a k rozbíjení strojů. V 19. století poté toto vše vedlo ke vzniku dělnického hnutí a jiných sociálních hnutí typu ludditů.

Tato proměna, spolu s rozvojem manufaktur a zejména továren, také znamenala úpadek tradiční ruční práce, řemeslníků, tovaryšů a gild. Zemědělství se zcela přeorientovalo ze zásobování pro místní trh na prodej na centrální (státní) trh či na vývoz. To vedlo k zvýšení lokálních cen a potřebě mechanizace zemědělství a navyšování výnosů. Nedostatek práce v zemědělství a zvyšování lokálních cen vedlo k velké migraci obyvatel venkova do měst za prací za mzdu. Například ve Spojeném království byl kvůli této migraci přijat zákon proti potulce, který trestal všechny, kteří se pohybovali ve městech bez osvědčení o zaměstnání. Zadržení jedinci bez práce si mohli vybrat mezi vězením, nebo cestou do kolonií, zejména v Americe. Tlak na pohyb z venkova, ohrožení hladem v nezaměstnanosti a hrozba trestu za potulku vedly mimo jiných faktorů k migraci statisíců Angličanů, Irů a například také Němců do britských kolonií v Americe. Britské zámořské kolonie v Atlantském oceánu byly i v této době založeny na plantážním, tj. zemědělském systému. Kvůli nedostatku lidské síly (původní obyvatele Amerik zdecimovaly epidemie euroasijských nemocí a války) existoval tlak na dovoz pracovníků, což se projevovalo tzv. smluvním služebnictvím vůči Evropanům a otroctvím vůči Afričanům.

náhled|Děti pracující v uhelném dole v USA v období neregulovaného kapitalismu v 19. a na počátku 20. století Raná fáze industrializace byla ve znamení neregulovaného kapitalismu, který v praxi znamenal extrémně dlouhou pracovní dobu (12–16 hodin denně), zaměstnávání dětí od útlého věku, nebezpečné pracovní prostředí, velmi nízké mzdy a vytváření přeplněných a nehygienických slumů. K sociálnímu zabezpečení vedla dlouhá cesta lemovaná stávkami, ale také prací liberálních reformátorů, filantropů a sociálnědemokratických politiků. Například v Anglii byl v roce 1833 přijat zákon zakazující práci dětí do 9 let věku v textilním průmyslu. Děti do 11 let věku měly pracovat „jen“ osm hodin denně. Předpis se však v praxi příliš nedodržoval. V roce 1847 byl proto přijat nový zákon, který stanovoval maximální pracovní dobu na deset hodin denně pro všechny. V roce 1842 byl zase přijat zákon, který zakázal ženám a chlapcům do 10 let věku práci v dolech. Roku 1850 byla kvůli častým nehodám v dolech zřízena důlní inspekce práce a v roce 1860 byl zvýšen zákaz dětské práce v dolech na hranici 12 let. V roce 1871 došlo k plnému uznání a dekriminalizaci odborových hnutí. V téže době došlo k regulaci hygienických podmínek ve městech a podnicích. Mezi lety 1848 a 1875 byla přijata v Anglii první opatření v této oblasti, zejména zavedení povinné kanalizace, podpora rozvodů pitné vody, zavedení hygienických stavebních norem a kontroly potravin.

Současně s industrializací se rozvíjelo také britské bankovnictví. V 18. století se poprvé se objevily šeky nebo kontokorent. Dále byl uzákoněn institut centrální banky, zlatý standard a nastaveny principy měnové politiky. Růst mezinárodního obchodu vedl k rozmachu obchodních bank.

Volný trh

náhled|upright|Plakát z volební kampaně zobrazující amerického prezidenta Williama McKinleyho, jak drží americkou vlajku a stojí na zlaté minci „zlatý standard“, kterou drží skupina mužů, před loděmi „obchod“ a továrnami „civilizace“. V první polovině 19. století ekonomové David Ricardo, James Mill a Robert Torrens přišli s ekonomickou teorií komparativní výhody. Shodně tvrdili, že z volného trhu budou profitovat úplně všichni. Myšlenka volného trhu, který bude řízeni nikoliv státem, ale pouze vlastní hospodářskou soutěží, vzešla od ekonoma Adama Smithe a dalších klasických ekonomických liberálů z principu laissez-faire. Spojené království tak pozvolna přešlo na tržní ekonomiku.

Současně probíhající proces globalizace, populační boom v Evropě a výroba založena na růstu, vedly k vytvoření konzumní společnosti. V téže době byl v plném proudu kolonialismus a neoimperialismus evropských velmocí, který zajišťoval rozsáhlé državy bohaté na nerostné a další suroviny spolu s levnou pracovní silou. Suroviny poté byly dováženy do metropolí a znamenaly zde rychlý ekonomický růst a rozvoj.

20. století