Ichthyopterygia („rybí ploutve“) je početná a rozmanitá vývojová skupina mořských plazů, žijících v období druhohor. Žili více než 150 milionů let a po většinu období triasu a jury plnili mnohde roli vrcholových mořských predátorů.Scheyer, T. M.; Romano, C.; Jenks, J.; Bucher, H. (2014). Early Triassic Marine Biotic Recovery: The Predators' Perspective. PLOS ONE. 9 (3) e88987.
Popis náhled|vlevo|Vývojově primitivní zástupci kladu Ichthyopterygia. Zástupci této vývojové skupiny byli obvykle draví, anatomicky specializovaní vodní plazi, kteří žili v mořích a oceánech zejména severní polokoule (Laurasie) po většinu druhohorní éry (asi před 252 až 90 miliony let).Serafini, G.; et al. (2022). Revision of platypterygiine rostral material from the Northern Apennines (Italy): new insights on distal neurovascular anatomy and tooth replacement in Cretaceous ichthyosaurs. Cretaceous Research. 105167. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105167 Některé objevy naznačují, že tito mořští plazi žili už nejpozději 2 miliony let po hromadném vymírání na přelomu permu a triasu (před 252 miliony let) a mohli tak vzniknout už v období permu (tedy ještě na konci prvohorní éry).Kear, B. P.; et al. (2023). Earliest Triassic ichthyosaur fossils push back oceanic reptile origins. Current Biology. 33 (5): R178-R179. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.12.053
U nejstarších forem lze zaznamenat menší rozměry a anatomické adaptace pro život a pohyb ve vodním prostředí méně vyspělé, než u pozdějších "pravých" ichtyosaurů.Cuthbertson, R. S.; Russell, A. P.; Anderson, J. S. (2013). Reinterpretation of the cranial morphology of Utatsusaurus hataii (Ichthyopterygia) (Osawa Formation, Lower Triassic, Miyagi, Japan) and its systematic implications. Journal of Vertebrate Paleontology. 33 (4): 817–830. Jejich charakteristickým znakem byl nicméně hydrodynamický tvar těla, značně podobný dnešním delfínům a většině ryb. Díky tomu byli ryboještěři rychlými a obratnými plavci, dokázali se pohybovat rychlostí až kolem 40 km/h. Evoluce této skupiny mořských plazů byla velmi rychlá a jejich biodiverzita byla již od začátku značně vysoká.Moon, B. C.; Stubbs, T. L. (2020). Early high rates and disparity in the evolution of ichthyosaurs. Communications Biology. 3: 68. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-020-0779-6 V období křídy však již byli na evolučním ústupu a zhruba před 90 miliony let zcela vymírají.Motani, R. (1999). Phylogeny of the Ichthyopterygia. Journal of Vertebrate Paleontology. 19 (3): 473–496.
náhled|Cymbospondylus - porovnání velikosti s člověkem. Charakteristickou vlastností těchto mořských plazů byl hydrodynamický tvar těla a končetiny přeměněné v ploutve.Motani, R. (2000). Rulers of the Jurassic Seas. Scientific American. 283 (6): 52–9. Rozměry zástupců této skupiny kolísaly mezi drobnými formami o délce několika decimetrů až k obřím formám velikosti dnešních velryb (např. Shonisaurus, délka 17 až 23 m).Sander, M. P.; et al. (2021). Early giant reveals faster evolution of large body size in ichthyosaurs than in cetaceans. Science. 374 (6575). Fosilie obřích ichtyosaurů s tělesnou délkou přes 20 metrů byly objeveny také ve švýcarských Alpách a pocházejí až ze samotného konce triasového období (zhruba před 210 až 201 miliony let).Sander, M. P.; et al. (2022). Giant Late Triassic ichthyosaurs from the Kössen Formation of the Swiss Alps and their paleobiological implications. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e2046017. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.2046017 V roce 2024 byl formálně popsán druh Ichthyotitan severnensis, který je s délkou kolem 25 metrů a odhadovanou hmotností až kolem 114 tun největším známým mořským plazem všech dob.
Moderní výzkum histologie a anatomie ichtyosauřích obratlů ukazuje, že jejich tvarová variabilita byla velká, a že také rychlost jejich růstu byla velmi vysoká.Houssaye, A.; et al. (2018). Structural, functional, and physiological signals in ichthyosaur vertebral centrum microanatomy and histology. Geodiversitas. 40 (7): 161-170. doi: https://doi.org/10.5252/geodiversitas2018v40a7 Některé výzkumy naznačují, že tito mořští plazi mohli být homoiotermní (udržovali si tedy stálou tělesnou teplotu).Lindgren, J.; et al. (2018). Soft-tissue evidence for homeothermy and crypsis in a Jurassic ichthyosaur. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-018-0775-x Přinejmenším některé rody ichtyosaurů (např. Mixosaurus) měly již v období triasu prokazatelně vyvinutou hřbetní ploutev, která jim sloužila při manévrování pod vodou.Renesto, S.; et al. (2020). New findings reveal that the Middle Triassic ichthyosaur Mixosaurus cornalianus is the oldest amniote with a dorsal fin. Acta Palaeontologica Polonica. doi: https://doi.org/10.4202/app.00731.2020 Již vývojově primitivní zástupci této skupiny byli dobře uzpůsobení životu ve vodě, rychlému pohybu vodním sloupcem (podobně jako dnešní úhoři) a lovu v mělkých vodách. Nebyli přitom schopni se jakkoliv pohybovat po souši.Motani, R.; You, H.; Mcgowan, C. (1996). Eel-like swimming in the earliest ichthyosaurs. Nature. 382: 347-348.
Historie objevů náhled|Lebka ichtyosaura, objevená Mary Anningovou. První objevy fosilií těchto plazů jsou známé již v období předvědeckém. Byly objeveny nejpozději již v roce 1699 ve Walesu, vědecky rozpoznány však byly až počátkem 19. století. První kompletní kostru ichtyosaura odkryla britská amatérská sběratelka fosílií Mary Anningová v roce 1811. Fosilie ichtyosaurů byly objeveny na mnoha místech světa, včetně například Indie.Prasad, G. V. R.; et al. (2017). Discovery of the first ichthyosaur from the Jurassic of India: Implications for Gondwanan palaeobiogeography. PLoS ONE 12(10): e0185851. doi.org/10.1371/journal.pone.0185851.https://phys.org/news/2017-10-jurassic-ichthyosaur-fossil-india.html Ukazuje se také, že v rámci popsaných druhů existuje velká míra variability a tvarové rozmanitosti jednotlivých kosterních elementů (například u kostry zadních končetin), proto je třeba být opatrný při stanovování nových druhů. Biodiverzita skupiny mohla být ve skutečnosti poněkud menší.Massare, J. A.; Lomax, D. R. (2018). Hindfins of Ichthyosaurus: effects of large sample size on 'distinct' morphological characters. Geological Magazine. doi: https://doi.org/10.1017/S0016756818000146
Původní objev první kompletní kostry, objevený Mary Anningovou roku 1818 v Lyme Regis a představený vědecké veřejnosti v roce 1819 Everardem Homem, nazvaný "Proteo-saurus", byl zničen roku 1941 při německém bombardování Londýna v průběhu Druhé světové války. V roce 2022 ale byly oznámeny objevy dvou replik původních fosilií, a to v USA a Německu.Dean R. Lomax and Judy A. Massare (2022). Rediscovery of two casts of the historically important ‘Proteo-saurus’, the first complete ichthyosaur skeleton. Royal Society Open Science. 9 (11): 220966. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.220966https://phys.org/news/2022-11-prehistoric-reptile-priceless-fossil-wwii.html Fosilie jurských zástupců této skupiny mořských plazů byly objeveny také na území Antarktidy.L. Campos, M. S. Fernández, Y. Herrera, M. Talevi, A. Concheyro, S. Gouiric-Cavalli, J. P. O'Gorman, S. N. Santillana, L. Acosta-Burlaille, J. J. Moly & M. A. Reguero (2021). Bridging the southern gap: First definitive evidence of Late Jurassic ichthyosaurs from Antarctica and their dispersion routes. Journal of South American Earth Sciences. 103259. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2021.103259
Paleobiologie náhled|Rod Thalassodraco - typový exemplář. Většina ichtyosaurů patřila k predátorům, lovícím svými čelistmi – zejména lovili hlavonožce a ryby.Dick, Daniel G.; Maxwell, Erin E. (2015). The evolution and extinction of the ichthyosaurs from the perspective of quantitative ecospace modelling. Biology Letters. 11 (7): 20150339. Ve fosilní kosti zhruba 183 milionů let starého ichtyosaura byly údajně objeveny biomolekuly typu cholesterolu a kolagenu.Plet, C.; et al. (2017). Palaeobiology of red and white blood cell-like structures, collagen and cholesterol in an ichthyosaur bone. Scientific Reports. 7: 13776. Výzkumy také ukázaly, že ichtyosauři často procházeli tělesným zraněním rozpoznatelným na jejich fosilní kostře, přičemž tyto paleopatologie jsou nejčastěji objevovány u jurských druhů.J. M. Pardo‐Pérez, B. P. Kear, M. Gómez, M. Moroni & E. E. Maxwell (2018). Ichthyosaurian palaeopathology: evidence of injury and disease in fossil ‘fish lizards’. Journal of Zoology 304(1): 21–33. doi: 10.1111/jzo.12517 V roce 2018 byl oznámen objev několika raně jurských ichtyosauřích embryí v anglickém Yorkshiru.M. J. Boyd and D. R. Lomax (2018). The youngest occurrence of ichthyosaur embryos in the UK: A new specimen from the Early Jurassic (Toarcian) of Yorkshire. Proceedings of the Yorkshire Geological Society. doi: https://doi.org/10.1144/pygs2017-008 Ukazuje se také, že ocasní ploutev ichtyosaurů mohla být ve skutečnosti mnohem výraznější, než jak byla dosud na paleo-rekonstrukcích zobrazována.https://pteroformer.blogspot.com/2018/05/are-we-shrink-wrapping-ichthyosaur-tails.html Nevyřešenou otázkou zůstává, jak se tito mořští plazi zbavovali přebytečné soli v těle. Pravděpodobně měli k tomuto účelu vyvinuty speciální vnitřní tělní orgány (solné žlázy).https://www.livescience.com/63851-sea-monster-salt-glands.html Výzkum patologií na fosilních kostech 41 jedinců rodu Temnodontosaurus ukázal, že tito draví ichtyosauři zřejmě často zápasili a způsobovali si při vnitrodruhových soubojích četná zranění na lebce, hrudním koši apod.Judith M. Pardo-Pérez; et al. (2018). Pathological survey on Temnodontosaurus from the Early Jurassic of southern Germany. PLoS ONE 13(10): e0204951. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0204951https://blogs.plos.org/paleocomm/2018/10/29/its-a-hard-knock-life-for-an-ichthyosaur/Judith M. Pardo-Pérez, Benjamin Kear and Erin E. Maxwell (2019). Palaeoepidemiology in extinct vertebrate populations: factors influencing skeletal health in Jurassic marine reptiles. Royal Society Open Science 6: 190264. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.190264 náhled|Rekonstrukce vzezření zástupce rodu Grippia. Velcí ichtyosauři byli nepochybně megakarnivory, tedy obřími predátory, schopnými ulovit a pozřít velkou kořist. Dokládá to například objev fosilie 5 metrů dlouhého ryboještěra rodu Guizhouichthyosaurus, který má ve své břišní dutině pozřené tělo čtyři metry dlouhého thalattosaura.Jiang, D.-Y.; et al. (2020). Evidence Supporting Predation of 4-m Marine Reptile by Triassic Megapredator. iScience. doi: https://doi.org/10.1016/j.isci.2020.101347 Některé druhy vykazují pravděpodobný přechod k hyperkarnivorii, jak ukazují například objevy fosilií z Kanady.https://phys.org/news/2021-11-extinct-swordfish-shaped-marine-reptile.html Vzácně se dochovaly také původní "měkké tkáně" ichtyosaurů, které pomáhají vědcům vytvořit přesnější představu o vzhledu těchto druhohorních mořských plazů.Mats E. Eriksson, Randolph De La Garza, Esben Horn & Johan Lindgren (2022). A review of ichthyosaur (Reptilia, Ichthyopterygia) soft tissues with implications for life reconstructions. Earth-Science Reviews. 103965. doi: https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2022.103965 Tělesná teplota byla u těchto plazů patrně stálá (byli homeotermními endotermy) a měla rozmezí asi 31 až 41 °C.Séon, N.; et al. (2025). Reassessment of body temperature and thermoregulation strategies in Mesozoic marine reptiles. Paleobiology: 1–21.
Taxonomie Nadřád IchthyopterygiaCuthbertson, R. S.; Russell, A. P.; Anderson, J. S. (2013). Cranial morphology and relationships of a new grippidian (Ichthyopterygia) from the Vega-Phroso Siltstone Member (Lower Triassic) of British Columbia, Canada. Journal of Vertebrate Paleontology. 33 (4): 831. Čeleď Grippidae ChaohusaurusBi, Z.; et al. (2022). New research progress on a specimen of Chaohusaurus zhangjiawanensis (Diapsida: Ichthyosauromorpha). Acta Geologica Sinica. 96 (3): 769-782. doi: 10.19762/j.cnki.dizhixuebao.2021167 Grippia Čeleď Utatsusauridae