Vila Lil v Mariánských Lázních je od roku 1958 památkově chráněný lázeňský dům postavený v architektonickém slohu zvaném historismus. Objekt dokončený v roce 1901 se nachází (spolu se svým zázemím) na jihozápadním úpatí vrchu Hamelika v příkrém svahu nad údolním meandrem Úšovického potoka v nadmořské výšce 601 m v Anglické ulici 2, číslo popisné 336.
Dům nechal vystavět Maxmilián Franz Halbmayr a původní název tohoto rezidenčního objektu byl Fürstenhaus Luginsland (Knížecí vila – vyhlídka do krajiny), ale v průběhu času byl nazýván též Villa Halbmayr, Villa Luginsland (Villa Lug ins Land), Villa Look ins Land nebo zkráceně jen Vila LIL (psáno různě např. Vila LiL nebo Vila Lil).
Historie Josef Dionýs Halbmayr Josef Dionýs Halbmayr (* 10. března 1813 Au u mnichova – 2. října 1879 Mariánské Lázně, pohřben na zdejším hřbitově) byl movitý mariánskolázeňský hoteliér, podnikatel a obecní politik. Do města přišel v roce 1835. Po sňatku (v roce 1838) s Luisou Klingerovou – dcerou největšího mariánskolázeňského hoteliéra Alberta Klingera – v roce 1842 převzal od tchána místní hotel Klinger, zásadně jej přebudoval a rozšířil o další stavební pozemek. Rovněž získal sousední dům Zlatý lev a začlenil ho do areálu hotelu Klinger. Na Mírovém náměstí ve městě nechal v roce 1848 zbudovat kavárnu, která byla později přestavěna na hotel Halbmayrhaus (a ještě později dnes již zaniklý hotel Rozkvět). Severně od Mírového náměstí nechal postavit hotel Maxhof (dnes je zde – na adrese Nehrova 141/1, 35301 Mariánské Lázně – hotel Maxim****). V historické čtvrti Šenov v Úšovicích (dnes součást Mariánských Lázní) nechal vybudovat velký hospodářský dvůr Luisenhof (dnes objekt PBH na adrese Chebská 252/14). Halbmayrovi patřil i uhelný důl u Falknova (dnešní Sokolov) a parní mlýn v Plzni (koupil ho od podnikatele a politika Františka Hýry) Třikrát zastával funkci starosty města: v letech 1843–1848 (jako první volený starosta vůbec), podruhé v letech 1861–1864 a naposledy v letech 1867–1873. Postupně se stal jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mariánskolázeňských občanů. Josef Dionýs Halbmayr byl nositelem různých vyznamenání a rytířem řádu Františka Josefa I.
Jeho synové Josef Anton Halbmayr a Maxmilán Franz Halbmayr po Dyonýsově smrti (po roce 1897) zdědili rozsáhlý majetek nejen v Mariánských Lázních, ale i mimo ně. Starší syn Johan Anton Halbmayr zdědil hotely v Mariánských Lázních. Mladší syn Max převzal v Plzni po otci firmu: C. k. privil. parní mlýn a první plzeňská pekárna chleba J. D. Halbmayr a do podniku tak vstoupil po absolvování technického studia v Hannoveru. Součástí dědictví byl i vlastnický podíl v železárnách v Josefově Huti v Pavlovicích. Maxmilián pobýval střídavě v Mariánských Lázních a v Plzni, kde se aktivně zapojoval do kulturního a politického života.
Maxmilián Franz Halbmayr (začátek stavby) Podnikatel, bohatý průmyslník a mecenáš Maxmilián Franz Halbmayr (* 17. prosince 1854 – 2. července 1903) pocházel z movité rodiny starosty, hoteliéra a podnikatele Josefa Dionýse Halbmayra. Byl jedním z jeho čtyř potomků. Maxmilánovou celoživotní láskou bylo umění, měl rád hudbu, kterou komponoval a hrál. Byl vynikajícím varhaníkem a tomuto nástroji rozuměl i po technické stránce. V roce 1885 se Maxmilián zasloužil o nové varhany pro německý evangelický kostel v Plzni, později umožnil pořízení varhan také židovské a evangelické obci v Mariánských Lázních.
V roce 1899 zahájil v nově se rozvíjejíc čtvrti Bellevue (dnešní Anglická a Zeyerova ulice v Mariánských Lázních) stavbu rezidenčního objektu s přilehlou hospodářskou budovou. Na projektu pracoval místní mariánskolázeňský architekt a stavitel Alexander Zickler (* 26. října 1857 Mariánské Lázně) – syn stavitele Friedricha Zicklera (1829–1899). Stavba vily Fürstenhaus Luginsland byla dokončena v roce 1901.
Carl Gustav Swennson Carl Gustav Swennson (také psáno Svensson; * 15. června 1861 – 13. dubna 1910) byl švédský zahradní a krajinářský architekt (známý po celé rakousko-uherské monarchii), který pracoval pro Mariánské Lázně v letech 1901 až 1904 a to především jako pokračovatel parkových úprav Václava Skalníka (1776–1861). A by to právě Carl Gustav Swennson, kdo navrhoval zahradní úpravy kolem Vily Lil. Okolní zahrada byla osázena vzácnými dřevinami a z terasy na západní straně budovy sestupovala dvojice pěšinek v obloucích k Úšovickému potoku. Tyto cestičky tak propojovaly Vilu Lil s přilehlým parkem.
Maxmilián Franz Halbmayr (dokončení stavby) V roce 1901 se do čerstvě dokončené Vily Lil nastěhoval podnikatel Maxmilián Franz Halbmayr, ale dlouho si pobyt v novém domě neužíval. Poté, co v únoru 1903 zemřel ve Vídni následkem mrtvice jeho starší bratr Josef Anton Halbmayr (* 1846 Mariánské Lázně – 20. února 1903 Vídeň), sepsal Maxmilián závěť a nedlouho po bratrově skonu zemřel sám v červenci 1903 ve Vile Lil v Mariánských Lázních (jeho pohřeb se konal v neděli 5. července 1903).
Maxmilián Franz Halbmayr nikdy nezaložil rodinu a neměl žádné potomky. V své závěti pamatoval Maxmilián jak na město (Vilu Lil věnoval městu na ubytování vzácných hostů s roční rentou 60 000 rakouských korun ve prospěch její údržby) tak i na církev (na varhany do děkanského kostela nanebevzetí Panny Marie daroval 20 000 rakouských korun; varhany daroval i do místní synagogy). V závěti poukázal i další finanční prostředky farnosti a různým místním mariánskolázeňským spolkům.
Popis objektu Celkový dojem Z architektonického hlediska se objekt vyznačuje výraznou členitostí hmoty vystavěné na nepravidelném půdorysu s romantickými prvky zdobného hrázdění a hradní architektury (opěrné pilíře, arkýř, strmé střechy, hranolová a válcová věž) Budova vily je tvořena z několika částí, z nichž každá má různý počet podlaží. Celému domu v jižním průčelí ovšem vévodí z jeho hmoty vystupující vysoká hranolová vyhlídková věž. Ta je na svém vrcholu zakončena nápadným nárožním vikýřem. Věž skýtá návštěvníkům unikátní výhled na město.
Hlavní průčelí Hlavní průčelí orientované na východní stranu (tedy ta část objektu patrná při pohledu z Anglické ulice) je jednopatrové a disponuje hrázděnou nástavbou do krovu. Po pravé straně tohoto hlavního průčelí se nachází dvoupatrová kulatá věž zakončená na svém vrcholu kuželovitou střechou. Levá část budovy je zastřešena pultovou střechou a ještě dále napravo za ní vystupuje nepřehlédnutelná vyhlídková věž. Původní hlavní vstup do budovy je situován doprostřed východní fasády. Tento vstup je zakryt portálem se stříškou. Dveře do vily jsou dřevěné, jsou bohatě vyřezávané a mají zachováno původní kování. V prostoru před hlavním průčelím pozemek vily ohraničovalo oplocení se vstupní bránou. Na vysoké opěrné zdi je v tomto prostoru na pilířku (dobře viditelná z Anglické ulice) umístěna kamenná plastika mýtického gryfa (bájné stvoření, které má lví tělo, orlí hlavu a křídla) se štítem v tlapách.
Západní průčelí V západní stěně objektu (směřující k městu) se nachází sezení s výhledem do zeleného údolí Úšovického potoka, na Mariánské Lázně a lázeňské parky. Stejným směrem hledí v patře domu (na malém podstavci umístěná) plastika (socha) šlechtice (mušketýra, lancknechta, vojáka) ve zbroji. Západní průčelí Vily Lil je opatřeno druhým (novodobým) vstupem..
Fasády a okna Převažující fasády vily s hladkou omítkou kontrastují s hojným dekorativním použitím hrázdění v kombinaci s dřevěnými konstrukcemi. Převážná většina oken domu má obdélný tvar (okna jsou vnitřně dělená) s dřevěnými rámy opatřenými vyřezávanou klapačkou. Venkovní okenice jsou taktéž dřevěné. Původní panty a kličky se zachovaly. Některá z oken (jižní a východní strana) jsou osazena barevnými vitrážemi a kovanými mřížemi. Hladké fasády jsou opatřeny kolem oken jemným štukovým dekorem. V šambránách, které rámují okna jsou zobrazeny různí motivy (ozubená kola, žentoury, parní regulátory, varhanní píšťaly).
Vitráže Kladný vztah Maxmiliána k hudbě se promítl do výzdoby východní stěny vily (obrácené směrem do Anglické ulice), kde nad zdobným schodištěm do patra osvětluje halu prosklená stěna s centrálně umístěnou barevnou vitráží. Na ní je zpodobněna patronka duchovní hudby, muzikantů a zpěváků – svatá Cecilie hrající na varhany. Na jižní fasádě objektu byla další dvě vitrážová okénka s následujícími motivy: boj svatého Jiří s drakem a obrácení svatého Huberta – patrona lovců a myslivců.
Vnitřní uspořádání vily Původně vila disponovala dvanácti pokoji (do patra navrhl stavitel tři pokoje a ložnici) a ve vstupních a společenských (reprezentativních) prostorách byla s mimořádným důrazem zařízena luxusním interiérem tvořeným uměleckořemeslnými detaily. Do jednotlivých místností vily se přistupovalo z centrálního vestibulu. Ten je tvořen halovým prostorem vysokým přes dvě podlaží. V horním podlaží této monumentální haly je galerie. Po obvodu centrálního dvojpatrového vestibulu se do patra vine po barokní křivce tmavé monumentální honosné dřevěné vyřezávané schodiště. Celý prostor haly je obložen dřevem. Dřevěné jsou také stupně a zábradlí schodiště. Interiéry Vili Lil disponovaly bohatým dřevěným obložením stěn a kazetovými stropy (především je unikátní ten v saloně). Vstupní dveře do jednotlivých místností byly zhotoveny z tmavého dřeva, byly vesměs dvoukřídlé a zasazené ve vyřezávaném ostění a edikulách zakončených v horních partiích naddveřními římsami na konzolkách s trojúhelným frontonem. Okenní výklenky byly odděleny vyřezávanou dřevěnou přepážkou. Stropy místností v patře objektu jsou odděleny od svislých stěn fabionovými římsami.
Zajímavé byly a jsou dochované části vnitřního vybavení vily. K nim patří například neorenesanční majolikový krb s bohatými reliéfy v jídelně, kachlová kamna, skříňky, původní křišťálové lustry kolem nichž byly na stropě rozmístěny větší rosety s pozlacenými lístky ze štuku, atypické lustry s mosaznou konstrukcí a skleněnými lampami.
Významní hosté Vily Lil Vila Lil i její okolí se tak v roce 1903 stala majetkem města Mariánské Lázně. Jako první prominentní VIP host se ve Vile Lil ubytoval 16. srpna 1904 císař František Josef I. (Stalo se tak v rámci mariánskolázeňského setkání dvou panovníků: rakouského císaře a anglického krále Edwarda VII.). V květnu 1947 ve vile několik dní bydlel československý prezident Dr. Edvard Beneš s manželkou Hanou Benešovou. (Během jeho pobytu visela na věži vily prezidentská vlajka.) Přibližně v té době získala vila své pojmenování L.I.L. (podle anglického Look In Land – pohled do krajiny). Ve Vile Lil pobýval i prezident T. G. Masaryk.
Legendy Vila Lil je opředena několika legendami vázanými na úmrtí žen. Skokem z okna ukončila prý zde svůj život kvůli nešťastné lásce mladá žena. Jiná zemřela po pádu, když se neudržela dřevěného zábradlí. (Podle legendy prý umírala s úsměvem na rtech a se slovy: „Umřela jsem v Lilu“.) Duch této ženy se do vily vrací, pohupuje lustrem, zjevuje se v podobě mlžného přeludu ženské tváře a cílí na ženy neboť jim závidí, že žijí.
Vila Lil po druhé světové válce Po druhé světové válce zůstala Vila Lil ve vlastnictví města a Mariánské Lázně místnosti objektu využívaly k administrativním účelům (jako kanceláře). Později fungovala ve Vile Lil restaurace. V 90. letech 20. století město objekt pronajímalo (hotel, restaurace). Od poloviny 90. let 20. století bylo ve vile kasino. V roce 2001 přestala Vilu Lil používat společnost Casino Lil, která ji měla v nájmu od města a platila za její pronájem 1 milión korun ročně. Od té doby se v nájmu vystřídalo několik nájemců. V letech 2003 až 2005 se předpokládalo, že firma Contus Conspectus Vilu Lil zrekonstruuje a následně zde otevře vinárnu, restauraci a varieté.
Vila Lil po roce 2010 V roce 2010 schválilo město odprodej nemovitosti, ale kupec se nenašel. Ztroskotal také pokus nabídnout objekt za symbolické nájemné 1 Kč České republice (vládě, parlamentu) pro reprezentační účely. Goethův institut ani německé velvyslanectví na nabídku také nereflektovaly.