Měňavka ústní (Entamoeba gingivalis) je prvok z říše Amoebozoa. Je považován za oportunního komenzála vyskytujícího se nejčastěji v dutině ústní. Zároveň se jedná o první amébu, která byla popsaná u jako symbiont člověka. Je asociována s onemocněními zubů jako je periodnotitida nebo osteomyelitida mandibuly, ale její spojení s těmito nemocemi není plně objasněno a je obecně považováno spíše za náhodné. Existují dva podtypy, lišící se geny ribozomální RNA, E. gingivalis ST1 a ST2-kamaktli.
Popis Na rozdíl od ostatních améb z rodu Entamoeba, existuje E. gingivalis pouze ve stádiu trofozoita, zatímco stádium cysty chybí. Dosahuje velikosti až 30 μm. Má oválný až nepravidelný tvar těla s pseudopodickými výběžky, jediné jádro s relativně malým, centrálně rozmístěným karyozomem a rovnoměrně rozloženým periferním chromatinem. Z rodu Entramoeba má E. gingivalis největší jádro o velikosti 8–20 μm. Cytoplasma je jemně granulární. Má potravní vakuolu, která může obsahovat pohlené erytrocyty, epitelové buňky a bakterie. Jako jediná améba se živí i leukocyty.
Výskyt Jedná se o fakultativně anaerobní amébu, s kosmopolitním rozšířením. Běžně se vyskytuje v zubním kameni a plaku v dutině ústní. Nejčastěji ji můžeme nalézt v gingiválním biofilmu kolem kořenů zubů, méně častěji potom i v mandlích. Je znám i její výskyt v urogenitálním traktu u pacientů s kontaminovanými nitroděložními tělísky. Je součástí ústního mikrobiomu u zhruba 50 % zdravých lidí a u 95 % lidí trpících onemocněním dásní. Vyskytuje se také více u pacientů s HIV, jelikož mají větší sklony k chronické periodontitidě. U pacientů s periodontitidou preferuje E. gingivalis výskyt v parodontálních kapsách, kde se živí bakteriemi, které jsou spojené s touto nemocí.
Onemocnění Jelikož u ní není známé stádium cysty, nepovažuje se za infekční. Je více častá u lidí se špatnou orální hygienou, ale její spojení s onemocněním dásní není jasné, a proto není považována za patogenní. Přesto ale může jednat synergicky se symbiotickými bakteriemi způsobující periodontitidu. Jelikož preferuje anaerobní prostředí, daří se jí dobře při hnisavých a zánětlivých reakcích. Má také schopnost pronikat do slizničního epitelu dutiny ústní, kde ničí epitelové buňky trogocytózou (fyzicky extrahuje a pohlcuje buněčný materiál z těchto buněk), což přispívá k ničení buněk a invazi tkáně.
Přenáší se buď přímo líbáním nebo nepřímo například sdílením kontaminovaného jídla nebo příborů. Diagnóza se provádí nejčastěji mikroskopickým vyšetřením seškrabu plaku ze zubů a dásní po obarvení standardními mikrobiologickými barvivy (např. Wheatley trichrome stain), nebo vzácněji biopsií tkáně. Léčba je pouze symptomatická a ve většině případů založená na mechanickém a/nebo chirurgickém odstranění zubního plaku, kamene a poškozených či zanícených tkání. Prevencí je dobrá orální hygiena.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Amoebozoa Kategorie:Parazitičtí protisté