Čtyři motorové vozy typu Hannover A v upraveném provedení původního označení SAAR 73 až 76, určené pro rychlou dopravu na vedlejších tratích vyrobila roku 1934 vagónka v meklenbuském Wismaru pro železnice Sárského teritoria. Vyřazeny byly do roku 1970. Vůz SAAR 74 se na konci druhé světové války dostal do Československa a byl tu krátce provozován ČSD jako M 230.301.

Vznik a výroba

Jedním z německých výrobců kolejových vozidel, kteří se od počátku zapojily do motorizace osobní železniční dopravy, byla vozovka Triebwagen- und Waggonfabrik Wismar AG (TWF). Na počátku 30. let přišla na trh s typovou řadou lehkých kolejových autobusů typu "Hannover", úspěšnou technicky a hospodárnou díky maximálnímu využití běžně dostupných automobilových komponent. Problém neexistující reverzace v automobilní převodovce výrobce obešel použitím dvou samostatných hnacích agregátů, jednoho pro každý směr jízdy. Pro svůj charakteristický profil, daný uložením motorů v automobilních kapotách po obou koncích skříně, získaly přezdívky "prasečí rypáček", nebo "mravenečník".(a) BOHLMANN, Dieter-Theodor: Die Wismarer Schienenomnibusse der Bauart Hannover. Zeunert Gifhorn 2001. ISBN 3-924335-27-3.(b) EK-Spezial 129: Wismarer Schienenbus. Freiburg, 2018, ISBN 978-3-8446-7022-6.

Sárské železnice v letech 1933–1934 zakoupily celkem 8 vozů výrobních typů A a B a zařadily je do provozu pod čísly 71–76 a 81–82. Z nich čtyři vozy čísel 73–76 byly ve zvětšeném, výkonnějším provedení.

Provedení

Kostru celosvařovaného rámu standardně tvořily dva vylehčené podélníky příhradové konstrukce, na koncích se sbíhající. Listové pružiny náprav byly uchyceny v pryžových blocích, pryžové mezikruží bylo i mezi diskem a obručí kol. Odpružení pojezdu tak bylo ve všech směrech dosti měkké, vozy měly tendenci za jízdy se kývat a vrtět. Karosérie byla postavena na osmiúhelníkového půdorysu. Na obou koncích z ní vybíhaly zúžené a snížené motorové kapoty, vozy se tak podobaly dvěma autokarům srostlým k sobě zády. I když měly jen 3. třídu, vynikaly i na svou dobu pohodlně zařízeným interiérem. Od běžných "rypáčků" typu A se sárské vozy čísel 73–76 více odlišovaly. Mohutnější karosérie osmiúhelníkového půdorysu byla posazena na pojezdu s výrazně větším rozvorem (6000 mm), nápravy tak byly řiditelné. Pohonné jednotky tvořily dieselový motor Humboldt-Deutz o výkonu 50 koní s převodovkou Mylius, od které byla poháněna přilehlá náprava. Pro každý směr tak sloužil vždy jen motor vpředu ve směru jízdy, ovládaný řidičem z příslušného stanoviště. Vozy SAAR 73–76 ale měly úpravu, umožňující v případě potřeby spustit oba motory a využít dvojnásobný výkon. Maximální rychlost byla 60 km/h. Později při přestavbě byly do nich vestavovány motory KHD typu F 4L 514 o výkonu 85 koní (62,5 kW). Navíc byla proti běžnému provedení přidána ruční parkovací brzda, použitelná i jako nouzová; v 50. letech byly vozy dovybaveny ještě tlakovzdušnou brzdou.

Provoz

Po znovupřipojení Sárska k Německé říši v roce 1935 vozy převzala Deutsche Reichsbahn. Do provozu je zařadila jako třídu CvT-34 a pod označením VT 135 077 až 080 pak přežily druhou světovou válku. Vůz 135 079 byl roku 1946 zrušen, stroje 077 a 080 následujícího roku přeznačeny na VT 88 900–901.

Motorový vůz VT 135 078 se vlivem válečných událostí dostal s ustupujícími německými jednotkami na české území a roku 1945 se nacházel v Podmoklech. Následujícího roku byl předán do Plzně a administrativně přeznačen jako kolejový automobil na A 230.301. V roce 1947 byl přidělen do Břeclavi a veden už pod řadou pro motorový vůz jako M 230.301. V dubnu 1948 podstoupil technicko-policejní zkoušku a měl být nasazován do zaměstnanecké dopravy na jižní Moravě. V červnu 1949 byl výměnou za zavlečená vozidla ČSD repatriován do bizónie a u DB přeznačen na VT 88 902.BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv 2. Elektrická a motorová trakce. Vydání 1., NADAS Praha 1971. OD 31-021-71. s. 60, 116. náhled|Vůz T5 WKB (ex SAAR 74, Hannover A, TWF Wismar 20226/1934) na muzejní trati Mariembourg – Treignes, 2010 Roku 1950 spolkové dráhy sárské kolejové autobusy jako nepotřebné odstavily a později odprodaly společnosti Wittlager Kreisbahn, kde pod označením T4–T6 sloužily do poloviny 60. let. Vozy T4 a T6 vyřazeny a sešrotovány v roce 1966, jediný T5 (ex 135 078, M 230.301) byl roku 1970 prodán do muzejního provozu. Nejprve ho získala společnost Interessengemeinschaft Historischer Schienenverkehr (IHS) v Krefeldu, v roce 1975 přešel k Noordnederlandsche Museumspoorbahn Assen–Rulde v Nizozemsku. Již v roce 1977 se dostal na muzejní železnici CFV3V v Belgii, kde zůstal až do roku 2014. Následně ho převzala Mindenská muzejní železnice (MEM) v Pruském Oldendorfu. Vozidlo tam bylo opravováno s cílem vrátit ho do provozního stavu.

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek Kolejový autobus typu Hannover

Literatura EK-Special 129: Železniční autobus Wismar. Freiburg, 2018, ISBN 978-3-8446-7022-6. BOHLMANN Dieter-Theodor: Die Wismarer Schienenomnibusse der Bauart Hannover. Zeunert, Gifhorn 2001, ISBN 3-924335-27-3. SCHWEINEFUSS Hans, UHLE Bernhard: Die Wittlager Kreisbahn. Verlag Uhle & Kleimann, Lübbecke 2000, ISBN 3-928959-28-X. DIETZ Günther, Eisenbahn Journal Archiv III: Band Nummer 1, Triebwagen-Report, Deutsche Verbrennungstriebwagen 1924 bis 1937. Hermann Merker Verlag, Fürstenfeldbruck, 1996, ISBN 3-922404-92-8. LÖTTGERS Rolf: Schienenbusse in Deutschland. Sériové vozy značek Henschel, Wismar, Uerdingen a MAN. Franckh, Stuttgart 1982, ISBN 3-440-05044-0.

Externí odkazy

WERNING, Malte: Triebwagentypen der Wismarer Waggonfabrik. www.triebwagenarchiv.de [online]. [cit. 2025-10-27]. lok-datenbank.de, 2004–2025. Dostupné online (německy). S dokumentací o postupu opravy muzejního vozu SAAR 74.

Hannover SAAR 73-76 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1933 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1934