Jan Šourek (8. února 1693 Zásada – 16. března 1779 Zásada) byl český rychtář, dramatik, obchodník, písmák, donátor, forman a zakladatel pašijových her v regionu. Život Jan Šourek, pokřtěn Jan Fridrich Šourek, se narodil 8. února 1693 v Zásadě do rodiny Matěje Šourka a jeho manželky Magdalény.

Již v mladém věku se stal zdejším rychtářem, a jako muž značných obchodních schopností získal od navarovské vrchnosti několik výsad, mezi které patřilo např. právo prodeje soli na panství. K tomu se brzy přidružilo i právo provozu hostinské činnosti, kterého Šourek během života náležitě využil. Největší příjmy mu však plynuly z prodeje příze a lněných výrobků, ostatně jako každému zdejšímu obchodníkovi tenkrát.

Jan Šourek svůj obchod však brzy rozšířil. Navázal styky s Libereckem, kde se začal již ve větší míře vzmáhat textilní průmysl. Fungovalo to tak, že Šourek po celém navarovském panství odkupoval surovinu, kterou poté odprodával do okolí Liberce a odtud již přivážel hotové výrobky, s nimiž cestoval nejen po Čechách, ale i po jiných evropských zemích, např. Německu či Itálii. Předběhl tak svou dobu. Na tyto cesty začal později přibírat i výrobky sklářů ze sousední Huti. Bylo to většinou užitkové sklo, jako poháry na víno, láhve na ocet apod.

A tak se se Šourkovým vzkvétajícím obchodem stal zájezdní hostinec "U Janů" více střediskem obchodním než společenským. Scházeli se tu hosté ze široka daleka, ale spíše za radou, obchodem nebo pro peněžní výpůjčky než za pitím. Hostinec však bohužel roku 1908 vyhořel a s tím se ztratily i velmi cenné památky, které by dnes byly velkým přínosem nejen pro historii Zásady, ale i historii sklářského průmyslu v regionu.

Šourek se stal ve své době, regionu a při svém postavení "prostého" rychtáře průkopníkem jak sklářského průmyslu, tak divadelních inscenací, který se svými schopnostmi předběhl svou dobu o desítky let. V době jeho rychtaření se ze Zásady stalo definitivní centrum pojizerského sklářského obchodu, srovnatelné například s Jabloncem. Zásadští obyvatelé později vozili zboží po celé Evropě – do Německa, Rakouska, Itálie, Francie, Belgie, Španělska, Ruska i Egypta nebo Palestiny. Šourek se tak zapsal do stálých dějin sklářského exportu u nás.

Pašijové hry Jan Šourek se kolem poloviny 18. století stal zakladatelem zásadských pašijových her. Byly hrány nepravidelně na ochozu při jižní straně místního kostela, až do roku 1859. Zavedením pašijové inscenace chtěl Šourek patrně zdůraznit význam obce, jelikož zde usiloval o ustanovení fary. K inscenaci patřily i Šourkovy dvoje fundace "Za komedianty zásadské".

Zásadská inscenace je obestřena legendami, text Jan Šourek údajně přivezl z Poalpí, snad přímo ze samotné kolíbky pašijových her, města Oberammergau, kudy jezdil za obchodem se sklem. Podle vyprávění hrál zbohatlík Šourek kajícně postavu Jidáše.

Texty s rozepsanými rolemi bohužel shořely při požáru chalupy F. Tomše, kde byly pietně přechovávány. Není vyloučeno, že části zdejší pašijové hry jsou obsaženy v bozkovské "Komedii o umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista", která byla pak podkladem k pašijové hře Josefa Havla "Umučení Pána Ježíše", která vznikla v první polovině 19. století ve Vlastiboři. Rodinná kronika, založená Šourkem, v níž lze předpokládat zmínky o místní pašijové hře, byla však v roce 1899 zničena.

Pověst o vzniku kaple Se Šourkovým rychle rostoucím jměním se začaly šířit pověsti, i když často přehnané, o jeho velikém bohatství. Vyprávělo se o tajných skrýších, kde jsou uloženy hliněné krajáče plné zlaťáků, o kovaných truhlicích s drahými látkami a šperky přivezenými až z Itálie a mnoho jiných bájí. O těchto skrývačkách prý věděl pouze sám rychtář Šourek a jeho stará a věrná služka Majdalena.

Podle pověsti jednoho pozdního, mlhavého večera na počátku října roku 1747 přepadla Janovu hospodu skupina čtyř zakuklených lupičů. Jedním z nich byl prý jakýsi soukeník z Dlouhých Mostů, který tentýž večer navštívil rychtářův hostinec jako host a žádal ho, aby mu přinesl něco k jídlu a pití. Když se rychtář vzdálil, aby přinesl žádanou objednávku, soukeník nepozorovaně pootevřel okno, kterým později lupiči vnikli do domu.

Ten večer přepadli rychtáře, roubíkem mu ucpali ústa, svázali ho za ruce i nohy a pověsili ho ke stropu hlavou dolů. Potom začali pátrat po zmiňovaném tajném úkrytu. Nezvyklý hluk probudil Šourkovu služebnu Majdalenu, která štěrbinou ve dveřích spatřila lupiče i visícího rychtáře. Hned věděla, kolik uhodilo. Vnikla do tajné skrýše, sebrala zlaťáky a běžela s nimi k hustému dubovému keři nade vsí, kde je ukryla. Následně utíkala k poplužnímu dvoru, kde vzbudila čeládku. Ti ozbrojeni sekerami, vidlemi i kosami spěchali k rychtě a cestou volali na pomoc sousedy z ostatních chalup. Ti potom zahnali lupiče a Jana Šourka zachránili.

Tato událost byla prý jednou z pohnutek, která vedla rychtáře jako vděk za záchranu života k tomu, aby na místě, vedle památného dubu, kam služka Majdalena ukryla peníze, ještě téhož roku zahájil a roku 1749 dokončil stavbu nejstarší a nejkrásnější zásadské památky, barokní kaple svatého Prokopa, po svatovítské kapli v Praze druhé největší kaple v Čechách. Stálo ho to 5000 zlatých rýnských. Praví se, že na slavnostní svěcení kaple se šlo podívat několik tisíc lidí. Konaly se zde také pravidelné poutní mše.

Jan Šourek kromě kaple nechal také roku 1766 k okrášlení tehdy nového navarovského kamenného mostu přes Kamenici postavit barokní sochu sv. Jana Nepomuckého. Roku 1927 však byla socha hrubě poškozena opilými jílovskými myslivci, kteří se bavili po veselé cestě z hospody tím, že ji ostřelovali.

Smrt a odkaz Jan Šourek, člověk zámožný, scestovalý a bohabojný zemřel 16. března roku 1779 ve své rodné Zásadě v 86 letech. Přišly se s ním rozloučit zástupy lidí, navarovská vrchnost a kněží. Byl pohřben v hrobce jím vystavené svatoprokopské kaple společně se svou manželkou Annou. Jejich hrobka byla roku 1906 otevřena.

Ještě 2 roky před svou smrtí, v roce 1777, se Šourek zúčastnil velké společenské události, zlaté svatby proslulého šumburského lékaře, "doktora Fausta" Jana Josefa Antonína Eleazara Kittla. Jan Šourek se s Kittelem znal osobně a dobře. Šourek zde vykonával čestný úřad tchána ženichova. Na svatbě byl přítomen i tehdejší majitel navarovského panství, svobodný pán Jáchym Filip z Ehrenburku. Zatímco Jan Šourek na svůj náklad poskytl k této slavnosti veškeré jídlo a pití, navarovský pán dal k dispozici pouze kuchaře. To ukazuje hodně o na "prostého" rychtáře nesmírné prestiži, kterou si Jan Šourek po celý život zachovával.

''

Odkazy Reference

Kategorie:Čeští hostinští Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Čeští sběratelé umění Kategorie:Narození 8. února Kategorie:Narození v roce 1693 Kategorie:Narození v Zásadě Kategorie:Úmrtí 16. března Kategorie:Úmrtí v roce 1779 Kategorie:Úmrtí v Zásadě Kategorie:Muži