Anoa horský (Bubalus quarlesi), známý také jako Quarleova anoa, je druh zakrslého buvola endemický pro Sulawesi. Nejmenší druh divokého tura. Jejím nejbližším příbuzným je anoa nížinný a stále se vedou debaty o tom, zda se jedná o stejný druh, či nikoli. Je také příbuzný buvolu vodnímu a oba jsou zařazeni do rodu Bubalus.
Taxonomie Lebky anoa nelze přesně identifikovat podle druhu a je pravděpodobné, že v populaci v zoologických zahradách dochází k hybridizaci a křížení mezi horským anoa a nížinným anoa. Je sporné, zda se tyto dva druhy lišily, protože se vyskytovaly společně v mnoha různých oblastech a docházelo k jejich křížení. Studie mtDNA deseti exemplářů z různých lokalit zjistila vysokou mitochondriální genetickou rozmanitost mezi jedinci identifikovanými jako jeden nebo druhý druh, což naznačuje podporu uznání jako dvou druhů.
Vyhynulý Bubalus grovesi z jižního Sulawesi se jeví jako blízký příbuzný obou druhů anoa.
Popis S výškou pouze 70 cm (28 palců) v kohoutku je horský anoa nejmenším ze všech žijících divokých skotů, dokonce o něco menším než anoa nížinný. Oba druhy váží obvykle mezi 150–300 kg (330–660 liber). Ve srovnání s anoa nížinným má anoa horský delší, vlněnější srst, která se každoročně líná a na hlavě, krku a končetinách má slabé skvrny. Podle Grovesa (1969) se anoa horský od ostatních druhů odlišuje menší velikostí a hustou, vlněnou srstí, která je někdy na hlavě a nohou bílá. Průřez jeho rohů je kulatý. Vzhledem se podobá miniaturnímu vodnímu buvolovi.
Oba druhy anoa se vyskytují na ostrově Sulawesi a nedalekém ostrově Buton v Indonésii a žijí v nedotčených oblastech deštného pralesa. Žijí samostatně nebo v párech, nikoli ve stádech jako většina skotu, s výjimkou období, kdy se samice chystají porodit. O jejich životě je známo jen málo. V zajetí však mají průměrnou délku života 20–30 let. Anoa dosahuje pohlavní dospělosti za dva až tři roky, rodí jedno mládě ročně a jen velmi zřídka se stává, že by měla více mláďat.vlevo|náhled|Anoa horský
Ochrana Oba druhy anoa jsou od 60. let 20. století klasifikovány jako ohrožené a jejich populace nadále klesá. Od každého druhu pravděpodobně zbývá méně než 5 000 zvířat. Důvodem jejich úbytku je lov pro kůži, rohy a maso místními obyvateli a ztráta přirozeného prostředí v důsledku rozšiřování osídlení. V současné době je lov ve většině oblastí závažnějším faktorem.
Hlavní příčinou úbytku jejich populace je lov místními vesničany pro maso, významnou roli hraje také ztráta přirozeného prostředí. Jednou z výhod neznalosti právního statusu jejich činnosti je to, že vesničané jsou ochotni komunikovat s výzkumníky o svých úlovcích a loveckých praktikách; tam, kde se rozšířilo povědomí o otázkách ochrany přírody, vesničané o svých činnostech lžou.
Těžba dřeva je velkým problémem, neboť oba druhy preferují lesní biotopy vzdálené od lidí a vlivů, které s nimi souvisejí. Těžbou dřeva lidé vytvářejí mnohem více fragmentovaných biotopů, a tím dochází ke zmenšení oblasti, kde se anoa může rozmnožovat a žít. Tato fragmentace biotopů také mění přirozené mísení populací anoa. To může vést ke ztrátě genetické rozmanitosti mezi oběma druhy a v průběhu času také k jejich úbytku.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Tuři Kategorie:Endemity Asie