náhled|338x338pixelů|Obřadní síň na židovském hřbitově v městské části Pouchov Židé v Hradci Králové nepochybně pobývali již od 13. století, ačkoliv o jejich přítomnosti ve městě neexistují kromě pár výjimek až do první poloviny 19. století přesnější dochované písemné prameny. Židovská komunita v Hradci Králové nebyla nikdy příliš početná a nedochovaly se po nich ani významnější hmotné památky, jako je tomu v případě jiných českých a moravských měst. Přesto se zde objevila celá řada osobností, které se podíleli na společenském, náboženském i kulturním životě města, a to především ve druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století.
Historie
Starší dějiny Přestože je přítomnost židů v Hradci Králové možné předpokládat již v průběhu 13. století při formování královského města, první doklady o jejich přítomnosti ve městě spadají až do přelomu 14. a 15. století. Krajský hejtman a první autor hradeckých dějin Karel Josef Biener z Bienenberka pracoval s berním rejstříkem z let 1390–1404, ze kterého se nám však dochovalo pouze torzo pro Pražské předměstí a část Mýtského předměstí. K. Biener podle tehdy ještě dochovaného berního rejstříku umístil židy do severovýchodní části hradeckého návrší, kde bylo židovské náměstí (platea judeorum), tedy do míst dnešního Kavčího plácku. Tato teorie by byla možná vzhledem k odlehlosti lokality a přístupu do města pouze úzkým průchodem na Malé náměstí.BÁRTÍK, Petr. Historická topografie Malého náměstí v Hradci Králové do roku 1918. Hradec Králové, 2024 [cit. 2025-02-05]. Disertační práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. PhDr. Jana Vojtíšková, Ph.D. Dostupné online. V Hradci v té době nebyly ani školy, ani synagogy, protože dle velikosti židovského náměstí zde mohly být nejvýše čtyři domy a počet židovských rodin tak ani synagogy, ani školy nevyžadoval.náhled|411x411bod|Kavčí plácek, místo údajného židovského středověkého osídlení v Hradci Králové|vlevoO další přítomnosti židů v Hradci nemáme žádné zprávy, je však jisté, že po nařízení krále Ladislava Pohrobka z 25. července 1454, kdy byli židé vypovězeni ze všech zemí koruny české, byli nuceni z Hradce odejít. Zprávu o hradeckých židech máme až z roku 1521, kdy vdova po králi Ludvíku Jagellonském, Marie Habsburská, potvrdila Hradeckým stará privilegia. V nich mimo jiné tvrdí, že nikdo nesmí půjčovat peníze ani provozovat lichvu od židů bez vůle a vědomí hradeckých přísežných pod hrozbou propadnutí majetku.
Po roce 1542 pak v Hradci židé nejsou žádní, ve městě se ani nesmí zdržovat. V roce 1549 byl trestán pobytem v šatlavě zámečník Pavel, který přechovával židy. V roce 1589 žádala jistá židovská děvečka městskou radu, že se chce nechat pokřtít a zda mohla poté být pod její ochranou. Městská rada to však odmítla s tím, že se má obrátit jinam, protože národ izraelský nemá právo ve městě pobývat. Židé v Hradci nebyli ani po roce 1628, kdy městu potvrzoval privilegia císař Ferdinand II. V nich mimo jiné sděluje, že město nemá trpěti židy ve městě ani na předměstích.
Židé se pak v Hradci přesto objevují nedlouho po zákazu daném v privilegiích. V roce 1636 byly třem židům pronajaty dva domy na jeden rok pod podmínkou, že u sebe nebudou přechovávat další židy. V roce 1651 bylo v Hradci usazeno několik židů, kteří měli svého rabína, vdovce Davida Tachovského. Spolu s ním v pronajatém domě bydleli jeho zeťové se svými ženami. Dále v Hradci žily děti rabína a několik dalších židovských rodin. V roce 1652 však císař Ferdinand III. při potvrzování starých privilegií opět nařídil, že město nemá trpět žádné židy, proto se všichni výše jmenování museli z města vystěhovat. Židé tak byli opět na další desetiletí vypovězeni. Ještě v roce 1746 se městská rada odvolávala na privilegia Ferdinanda III. v případu, kdy jistý žid žádal povolení od města, aby směl prodávat na podzimním výročním trhu. To mu bylo s přihlédnutím ke starým privilegiím zamítnuto.
V době, kdy byl Hradec přeměněn na pevnost, sice nebylo židům povoleno na výjimky v Hradci Králové žít, mohli sem ale docházet. V roce 1774 v Hradci žil jistý žid Austerlitz, téhož roku je také povolen prodej tabákových výrobků v Hradci Králové židu Eliáši Winternitzovi. Na počátku 19. století byl do města přijat žid Joseph Winternitz, který provozoval vinopalnu. J. Winternitz měl pověst dobrého člověka, protože při pobytu tkalců na Velkém náměstí, kteří prchali z hor před hladem, dal každému dva krejcary.
19. století V roce 1800 byla na hradeckém děkanství zřízena první židovská matrika. Podle ní v Hradci Králové a blízkém okolí (především Malšovice) v první polovině 19. století bydlelo již několik židovských rodin. Stále neexistoval židovský hřbitov, proto byli zemřelí hradečtí židé pohřbíváni na hřbitovech v Hořicích, Novém Bydžově, Vamberku či Novém městě nad Metují. V roce 1836 směly v Hradci Králové pobývat jen dvě židovské rodiny (trafikant Abraham Mayer, loterní kolektant Josef Winternitz).
Od 50. let 19. století začíná počet židovských rodin ve městě i v blízkém okolí (Pražské Předměstí, Kukleny, Nový Hradec Králové, Malšovice) narůstat. Byla zde také provozována židovská škola pod vedením učitele Davida Sommera. Ta byla umístěna v dnešní Rokitanského ulici čp. 64. Od roku 1860 zde byla provozována také modlitebna. Ve stejném roce byla totiž oficiálně ustanovena hradecká Židovská obec. Prvním starostou byl zvolen obchodník Jáchym Riemer, po něm pak Samuel Baumer a Jakub Kalb. Od roku 1864 měl Hradec Králové svého rabína, kterým se stal Abraham Kohn, jehož otec Josef Kohn byl rabínem v Žamberku. A. Kohn zapisoval do matrik, zajišťoval náboženské vyučování a soukromě vyučoval literární vědy. Modlitby za rabína A. Kohna probíhaly na několika místech, v domě V Kopečku čp. 76 a v již zmíněné škole v Rokitanského čp. 64. náhled|Židovský hřbitov v městské části Pouchov V roce 1887 byla na dvoře domu čp. 67 v Rokitanského ulici vystavěna synagoga, v domě samotném bydlel rabín A. Kohn a šochet. Autorem synagogy byl hradecký stavitel Viktor Weinhengst, kapacita byla 84 míst a náležela k ní také židovská jednotřídka. Synagoga sloužila svému účelu v „ponuré uličce Svatojánské“ do výstavby nové synagogy v roce 1905. Objekt samotný byl zbořen až v roce 1963. V roce 1877 se ustanovilo pohřbení bratrstvo, které zakoupilo na Pouchově pozemek od eréru vedle vojenského a katolického hřbitova. Hřbitov byl založen téhož roku. V roce 1881 založila Židovská obec nadaci pro židovské studenty reálného gymnázia.
V roce 1890 nastaly uvnitř židovské obce spory, které vyřešilo až zřízení zvláštního komitétu a dosazení JUDr. Josefa Tausika do jeho čela. Ten zavedl konání českých bohoslužeb a prosadil zavedení stanov Židovské obce. V letech 1894 až 1902 Židovskou obec spravovali Bohumír Weiss a Hugo Geduldiger.
20. století vlevo|náhled|359x359bod|Nová synagoga v Hradci Králové krátce po stavbě na záběru z archivu Muzea východních Čech V roce 1902 byl do čela Židovské obce opět zvolen JUDr. Josef Tausik, který ve funkci setrval po třicet let do roku 1932. Za jeho předsednictví se uskutečnila stavba nové synagogy od architekta Václava Weinzettla. Stavba byla dokončena v roce 1905, v týž rok byla i vysvěcena a přesunuly se do ní bohoslužby ze synagogy na dvoře domu čp. 67. V nové budově byl kromě modlitebny byt rabína, kostelníka, domovníka a zasedací síň s archivem. V témže roce zemřel rabín Abraham Kohn a na jeho místo nastoupil Vilém Klauber. Po jeho smrti v roce 1915 nastoupil nový rabín Oskar Eisner.
V roce 1921 bylo dle sčítání lidu v Hradci Králové zaznamenáno 314 židů. V roce 1929 měla Židovská obec v Hradci Králové celkem 437 členů, mezi nimi 170 poplatníků. V roce 1930 byla na hřbitově v Pouchově vystavěna obřadní síň dle návrhů architekta Františka Bergera, který plány pro Židovskou obec vypracoval bezplatně. Původně měla obsahovat byt hrobníka, obřadní síň a prostory k provádění tahary, rituálního omývání těl před pohřbením.
Holokaust a hradečtí židé náhled|300x300pixelů|Budova obchodní akademie (dnes Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové), kde byli shromažďováni židovští obyvatelé před transportem do Terezína v roce 1942 náhled|300x300pixelů|Pamětní deska na budově někdejší obchodní akademie připomínající shromažďování židovských obyvatel před transporty Hradecké židovské obyvatelstvo začalo zažívat perzekuce již od roku 1939. V roce 1940 byli židé zbaveni majetku, byly zavedeny seznamy zaměstnání, které židé nesmějí vykonávat, později také museli chodit venku povinně označeni žlutou Davidovou hvězdou. Z hradecké synagogy musela být v roce 1940 sundána Davidova hvězda.
V roce 1942 bylo v rámci konečného řešení židovské otázky rozhodnuto o transportu židovského obyvatelstva do koncentračního tábora Terezína. Shromaždiště pro obyvatelstvo z Hradce Králové a blízkého okolí bylo umístěno v budově bývalé obchodní akademie (dnes Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové na náměstí Svobody čp. 301). Pro předvolané sloužily holé země ve vyklizených třídách pokryté slamníky, umývání bylo možné pouze v umyvadlech na toaletách na chodbě. Přes den se v objektu netopilo, lidé proto byli nuceni nosit teplé oblečení celý den. Byli nuceni odevzdat zbytek majetku, cennosti, osobní doklady, zbylé potravinové lístky a klíče od domů. Celý proces probíhal pod dohledem jednotek SS, přeprava z budovy akademie na nádraží pak byla řízena protektorátní policií. Matkám nebylo povoleno vézt kočárky, proto byly děti neseny v provizorních nosítkách.
Celkem bylo v Hradci Králové shromážděno 1 200 osob. Ve dnech 17. a 21. prosince 1942 byly vypraveny dva hromadné transporty z Hradce Králové do Terezína pod označením Ci a Ch. Po válce se vrátilo pouhých 99 osob, zbývající lidé zahynuli především v koncentračních táborech Terezín a Osvětim.
Po válce existovaly snahy o obnovení činnosti židovské obce a synagogy. Krátce byly v Hradci Králové konány i bohoslužby, stejně jako byla obnovena zaniklá Židovská obec Hradec Králové. V roce 1950 však obec zanikla a svému účelu přestala definitivně sloužit také hradecká synagoga.
Významné židovské osobnosti spojené s Hradcem Králové Ota Dub (1909–1987) – český lékař a spisovatel, narozený v Hradci Králové Oskar Eisner (1881–1943) – hradecký rabín (1919–1942), zavražděn v Osvětimi
Viktor Fischl (1912–2006) – česko-izraelský básník, prozaik, překladatel, publicista a diplomat, narozený v Hradci Králové, žijící od r. 1949 v Jeruzalémě Pavel Fraenkl (1904–1985) – literární historik a kritik, narozený v Hradci Králové, přeživší z Osvětimi, usazen v Norsku Alfréd Ippen (1870–1928) – zakladatel a majitel továrny na výrobu ocelových konstrukcí Alfred Ippen v Hradci Králové Abraham Kohn (asi 1834–1905) – první hradecký rabín (1860–1905), syn Josefa Kohna, rabína v Žamberku Karel Salus (1897–1942) – majitel koloniálu v Hradci Králové, prastrýc americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové Leo Taussig (1869–1931) – majitel obchodního domu Leo Taussig s textilním zbožím na Velkém náměstí v Hradci Králové JUDr. Josef Tausik (1857–1943) – advokát, dlouholetý předseda hradecké Židovské obce (1902–1932), zahynul v Terezíně
Památníky náhled|Památník obětem holocaustu na židovském hřbitově v Pouchově Na židovském hřbitově v Pouchově byl v roce 1950 vztyčen pomník připomínající oběti hradeckých židů, kteří zahynuli v letech 1939–1945. Památník má lapidární, osově symetrickou kompozici se stélou uprostřed, dvěma nižšími a dvěma vyššími pamětními deskami po stranách. Čelní strana je provedena ze švédské žuly, zadní strana a sokl z pískovce. Sokl má dva stupně, na horním jsou uvedeny názvy koncentračních táborů a ghett Bergen-Belsen, Birkenau, Buchenwald, Dachau, Lodž, Majdanek, Mauthausen, Osvětim, Sachsenhausen, Terezín, Treblinka a Varšava. Pamětní desky nesou jména 376 zavražděných s věkem úmrtí.
Na budově bývalé obchodní akademie byla nainstalována pamětní deska připomínající oběti holocaustu. Na desce je nápis: