Antonij (světským jménem: Ivan Ivanovyč Masendyč; 20. dubna 1961 Plavja – 8. července 2001 Barnaul) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup barnaulský a altajský.

V letech 1990–1993 byl biskupem nekanonické Ukrajinské autokefální pravoslavné církve a Ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu.

Život Narodil se 8. července 2001 ve vesnici Plavja Lvovské oblasti.

Po střední zdravotnické škole v Ivano-Frankivsku absolvoval povinnou vojenskou službu na stavbě Bajkalsko-amurské magistrály. Po demobilizaci sloužil v eparchiální správě vladimirské eparchie. Roku 1982 byl archimandritou Alexijem (Kutěpovem) postřižen na monacha se jménem Antonij na počest svatého Antonína Pečerského. Téhož roku byl rukopoložen na jerodiákona. V letech 1983–1985 studoval dálkově na Moskevském duchovním semináři.

Dne 25. února 1984 byl arcibiskupem vladimirským a suzdalským Serapionem (Fadějevem) rukopoložen na jeromonacha. Na pozvání arcibiskupa Gedeona (Dokukina) se stal představeným chrámu svatého Demetria Soluňského v Alejsku. Roku 1986 byl povýšen na igumena.

Od roku 1989 působil v Ačinsk a nastoupil na dálkové studium Moskevské duchovní akademie.

Roku 1990 odešel s metropolitou Gedeonem (Dokukinem) do stavropolsko-bakuské eparchie, kde byl ustanoven blagočinným farností Ázerbájdžánu a představeným chrámu Narození přesvaté Bohorodice v Baku s povýšením na archimandritu. V červnu 1990 byl propuštěn ze své funkce.

Na pozvání bývalého žytomyrského biskupa Ioana (Bodnarčuka) odešel na Západní Ukrajinu a vstoupil do kléru Ukrajinské autokefální pravoslavné církve (UAPC). Dne 16. září 1990 byl metropolitou lvovským Ioanem (Bodnarčukem), biskupem Volodymyrem (Romanjukem) a Danyjilem (Kovalčukem) vysvěcen na biskupa roveňského a žytomyrského.

Brzy vypukl konflikt mezi kyjevským patriarchou Mstyslavem (Skrypnykem), který trvale žil v USA, a jeho zástupcem na Ukrajině, metropolitou Ioanem (Bodnarčukem), v němž se Antonij postavil na stranu patriarchy a od té doby se začal těšit jeho důvěře. Poté, co od něj obdržel pozici správce UAPC (od 1. prosince 1990) a Ioana zcela zbavil vedení, Antonij fakticky vedl církev v letech 1991–1992. Měl pravomoc činit nejdůležitější rozhodnutí v rámci UAPC v nepřítomnosti patriarchy, po předchozí telefonické konzultaci se Skrypnykem. V červenci 1991 byl jmenován předsedou Oddělení vnějších církevních vztahů UAPC a povýšen do hodnosti kyjevského arcibiskupa.

Dne 25. ledna 1992 mu byl udělen titul metropolity perejaslavského a sičeslavského.

Přispěl k šíření autokefálního schizmatu na Ukrajině, osobně se účastnil útoků na chrámy patřící Ukrajinské pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu a vedl kampaň za zabrání pravoslavných chrámů ve Volyni. Prohlásil svůj záměr požadovat zákaz Ukrajinské pravoslavné církve jako „fašistické organizace“.

Dne 21. června 1992 se setkal s několika ukrajinskými poslanci, kteří požadovali okamžité svolání biskupské rady UAPC, aby do svých řad přijali Filareta (Denysenka) spolu s církevní pokladnicí, budovou metropolitního úřadu a katedrálním chrámem sv. Vladimíra. V reakci na námitky, kterými si upíral právo na takové kroky, následovala následující odpověď: „Jste povinen; toto je nařízení prezidenta Ukrajiny.“ Dne 22. června 1992 metropolita Antonij podlehl tlaku úřadů a bez projednání s patriarchou Mstyslavem zaslal telegramy biskupům UAPC s požadavkem, aby naléhavě přijeli do Kyjeva.

Ve dnech 25. a 26. června 1992 se v Kyjevě, v kanceláři Filareta (Denysenka), konalo setkání několika biskupů UAPC, poslanců Nejvyšší rady Ukrajiny a vojenského personálu, nazvané Sjednocující rada dvou církví – UPC a UAPC. Rozhodnutím rady byla Ukrajinská pravoslavná církev a Ukrajinská autokefální církev zrušena a veškerý jejich majetek, finance a zdroje byly prohlášeny za majetek nově vytvořené organizace s názvem „Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu“. Bylo rozhodnuto, že patriarcha Mstyslav (Skrypnyk) bude jejím vůdcem, Filaret (Denysenko) jeho zástupcem a Antonij (Masendyč) jejím správcem. Filaret (Denysenko) brzy provedl „re-ordinaci“ (znovuvysvěcení) biskupů UAPC.

Dne 17. října 1992 byli dekretem Mstyslava (Skripnyka) metropolita Antonij (Masendyč) a arcibiskup Volodymyr (Romanjuk) exkomunikováni z UAPC za neoprávněnou spolupráci s bývalým metropolitou Filaretem a za přijetí opětovného biskupského svěcení.

Později se vztahy mezi Antonijem a Filaretem také zhoršily, protože Denysenko fakticky převzal výhradní kontrolu nad UPC-KP.

Mezi prosincem 1993 a lednem 1994 oficiálně opustilo UPC-KP pět biskupů: metropolita Antonij (Masendyč), arcibiskup Spyridon (Babskyj), biskup Roman (Popenko), biskup Sofronij (Vlasov) a biskup Ioan (Siopko). Biskupové vydali kajícný projev k ukrajinskému lidu, v němž vyzvali své bývalé stádo k návratu do kanonické církve, protože Filaret a jeho falešná církev je „vedou do věčného zatracení“.

Dne 26. února 1994 oficiálně učinil pokání ze svých schizmatických aktivit před patriarchou moskevským a celé Rusi Alexijem II. a Svatým synodem Ruské pravoslavné církve a byl přijat do společenství církve v hodnosti archimandrity.

Dne 19. března 1994 byl rozhodnutím Svatého synodu vysvěcen na biskupa barnaulského a altajského. V prvních letech vedl ve své eparchii zřízení několika nových monastýrů. Značnou pozornost věnoval zakládání církevních obcí a obnově stávajících chrámů. Do roku 1998 eparchie zahrnovala přibližně 300 chrámů a pravoslavných farností, a také sedm monastýrů. Biskup Antonij kladl zvláštní důraz na misijní službu a pravoslavné vzdělávání. Rozsáhle spolupracoval s místní samosprávou a veřejností, osobně se účastnil akademických konferencí a vyučoval kanonické právo na teologické fakultě Altajské státní univerzity. V roce 1997 bylo znovuotevřenu Barnaulské duchovní učiliště.

Před svou smrtí absolvoval studium politologie. Zemřel 8. července 2001 na infarkt myokardu.

Odkazy Reference

Externí odkazy Pravoslavná encyklopedie

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 20. dubna Kategorie:Narození v roce 1961 Kategorie:Narození ve Lvovské oblasti Kategorie:Úmrtí 8. července Kategorie:Úmrtí v roce 2001 Kategorie:Úmrtí v Barnaulu