náhled|vpravo|Trojice československých exilových zpravodajců. Zdeněk Gold stojí uprostřed náhled|vpravo|Pracovní sál vojenské rádiové ústředny (VRÚ) ve Velké Británii Zdeněk Gold (18. října 1911 Moravská Ostrava – 1994) byl prvorepublikovým vojákem z povolání. Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě absolvoval v letech 1933 až 1935. Po německé okupaci zbytku Čech, Moravy a Slezska a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) se dostal do Polska a odtud pak do Francie. Tady se stal příslušníkem československé zahraniční armády. Po kapitulaci Francie (22. června 1940) odplul do Anglie, kde 6 měsíců studoval v radiotelegrafické škole v Cattericku. Po absolvování kurzu útočného boje a paradesantního kurzu jej v létě 1942 jmenovali velitelem Vojenské rádiové ústředny (VRÚ) ve Velké Británii (v Duke Hill u Woldinghamu). Po skončení druhé světové války a návratu do osvobozeného poválečného Československa byl povýšen do hodnosti podplukovníka, ale po únoru 148 byl v roce 1949 komunistickým totalitním režimem odsouzen ke čtyřem letům věznění. Po propuštění na svobodu pracoval jako dělník a později směl nastoupit na pozici konstruktéra. Po sametové revoluci v listopadu 1989 se stal plukovníkem.
Život Před druhou světovou válkou Zdeněk Gold se narodil 18. října 1911 v Moravské Ostravě. Během svého studia (v letech 1933 až 1935) na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě zde funkci velitele vykonával generál Karel Klapálek. Kromě něj se Zdeněk Gold seznámil i s dalšími významnými vojenskými osobnostmi: Ludvíkem Svobodou a Bohumírem Lomským aniž by tehdy tušil, že se s nimi opět setká v průběhu druhé světové války. Studium na Vojenské akademii v Hranicích zakončil Gold v roce 1935 s vojenskou hodností poručíka a byl odeslán ke svému kmenovému pluku číslo 41 do slovenské Žiliny. Na Univerzitě Komenského v Bratislavě úspěšně složil v roce 1935 zkoušku z polského jazyka. V listopadu 1938 u Bečova nad Teplou se Gold zúčastnil jedné z epizod československo–polského sporu o Těšínsko, když velel pohotovostnímu oddílu zasahujícímu proti útokům ozbrojených ordnerů.
Protektorát a druhá světová válka Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska (15. března 1939) došlo k rozpuštění prvorepublikové armády a deaktivovaní důstojníci byli umisťováni na různá místa v civilní protektorátní správě (a ilegální činnost v domácí Obraně národa), někteří se stali příslušníky vládního vojska, jiní odcházeli do výslužby (vojenského důchodu) a část pak zvolila protiněmecký odboj v cizině – odchod z protektorátu a vstup do řad utvářejících se zahraničních československých jednotek.
V Polsku První pokus o přechod hranic v létě 1939 do Polska se Zdeňku Goldovi nezdařil a byl vrácen zpět do protektorátu polskou policií. Teprve druhý pokus v červnu 1939 byl úspěšný. V polském Těšíně byl osm týdnů internován a pracoval zde jako tlumočník (měl zkoušku z polštiny). Na konci srpna 1939 jej převezli do Krakova. Nastoupil sice na loď vezoucí rekruty do francouzské cizinecké legie, ale neměl podepsaný tzv. revers a tudíž s lodí z Polska neodplul. Francouzské zákony neumožňovaly jednoduše začleňovat cizince do své pravidelné armády, pokud Francie nebyla ve válce (což v roce 1939 ještě nebyla).
Následně působil Zdeněk Gold v krakovském táboře v Malých Bronowicích – Bronowice Małe – jako pobočník velitele podplukovníka Ludvíka Svobody, ale ten jej zakrátko jmenoval velitelem výcvikové roty. Od Golda po jisté době rotu převzal Bohumír Lomský. Nakonec Zdeněk Gold v Polsku podepsal pětiletý kontrakt a jako rekrut cizinecké legie mohl odjet do Francie.
Ve Francii Po příjezdu do Francie se původně rekruti cizinecké legie mohli zapsat v Agde do nově vznikající jednotky československé armády. (Na začátku září 1939 se zde sestavovaly dva pěší pluky). Zdeněk Gold byl zařazen do 1. pěšího pluku (pod velitele Karla Janoucha) a jeho úkolem bylo velet radiotelegrafické škole. Později byl pluk přesunut do jihofrancouzského Pézenas a Gold byl v květnu 1940 poslán do severofrancouzského Arrasu převzít plukovní prapor. V Arrasu zažil těžké válečné bombardování. Po návratu do Pézenas byly v červnu 1940 oba československé pluky nasazeny do bojů při bitvě o Francii. Během chaotických ústupových bojů vykonával Gold funkci tlumočníka a velitele spojařů. V konečné fázi se dostal se svojí jednotkou do města Jouanne na Loiře a odtud ustupovali až do jihofrancouzského Narbonne a odtud vlakem do přístavního města Sète. Francouzi se chystali podepsat s Němci příměří a požadovali odzbrojení československých jednotek. To ale Čechoslováci odmítli ale nakonec jim v Sète francouzský generál Louis-Eugène Faucher domluvil vstup na jednu z posledních lodí odplouvajících 26. června 1940 do Anglie (jednalo se o egyptskou loď Rod-el-Farag).
V Anglii Německý nálet je zastihl po přistání 13. července 1940 v jihoanglickém Plymouthu. V Anglii šest měsíců studoval v radiotelegrafické škole v Cattericku. Škola měla 500 studentů (Britů) a Gold tam byl jediný Čech a navíc bez znalosti anglického jazyka. Po absolvování školy byl jmenován velitelem spojovací (radiotelegrafické) jednotky 1. praporu v Moreton Paddox. Na výcvik pro paradesantní akce (ve výcvikovém středisku v Bellasis u Dorkingu) a na kurz útočného boje se Zdeněk Gold dobrovolně přihlásil a byl do něj zařazen v červnu 1941. Po atentátu na Reinharda Heydricha (27. května 1942) se v protektorátu veškerá bezpečnostní (protiparašutistická) opatření natolik zpřísnila, že další akce (výsadky) skupiny, kam byl Gold zařazen, byly odvolány. Zdeněk Gold se pak na nějaký čas stal instruktorem radiotelegrafie pro parašutisty. Dne 24. července 1942 byl štábní kapitán (telegrafista) Zdeněk Gold zařazen do vojenské rádiové ústředny (VRÚ), která sídlila v Duke Hill u Woldinghamu (a později byla přesunuta do Hockliffe u Bedfordu). V srpnu 1942 byl exilovým ministerstvem obrany jmenován velitelem této složky (VRÚ). (Ve velitelské funkci tak vystřídal prvního velitele VRÚ nadporučíka pěchoty Jaroslava Stuchlého.) Zdeněk Gold řídil veškerý provoz VRÚ až do 5. května 1945 a podílel se na všech spojovacích plánech jednotlivých radiostanic operačních skupin vysazovaných do Němci okupovaných oblastí.
Po druhé světové válce Po skončení druhé světové války se Zdeněk Gold vrátil do poválečného osvobozeného Československa, byl povýšen do hodnosti podplukovníka a převzal posádku v Duchcově. V Praze začal studovat Vysokou školu válečnou, ale po únoru 1948 byl ze studia vyloučen. Krátký čas vykonával funkci velitele pluku v Mostě, ale v roce 1949 byl (v rámci komunisty řízené očistě armády od západních a východních frontových důstojníků) odsouzen ke čtyřem letům vězení v rámci nichž část trestu strávil pobytem v Táboře nucených prací (TNP) v Mírově. Po propuštění na svobodu pracoval jako pomocný dělník, soustružník či kovář. Později vykonával (na žádost podniku Stavostroj) funkci konstruktéra. Do starobního důchodu odešel z místa vedoucího konstrukce v závodě Benzina. Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl povýšen do vojenské hodnosti plukovníka. Plukovník Zdeněk Gold zemřel v roce 1994.
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Vojenská rádiová ústředna Externí odkazy
Kategorie:Narození 18. října Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození v Ostravě Kategorie:Absolventi Vojenské akademie v Hranicích Kategorie:Příslušníci československé zahraniční armády Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Muži