Nils Erik Magnus Lönnroth (1. srpna 1910 Göteborg – 10. března 2002 Göteborg) byl švédský historik.
Byl synem železničního inspektora. Vystudoval latinskou střední školu a pak obor historie na Göteborské vysoké škole. Diplomovou práci napsal o středověkém teologovi Thomasovi Simonssonovi. Licenciát získal v roce 1932 a ve věku 31 let byl jmenován profesorem. V letech 1942 až 1953 učil na Uppsalské univerzitě a v letech 1953 až 1977 na univerzitě v Göteborgu.
Významně ho ovlivnil profesor Curt Weibull svým kritickým přístupem k pramenům, odmítal proto vlastenecky romantické pojetí dějin. Jeho prvním významným dílem byla studie o ekonomice středověkého Švédska, zabýval se také Kalmarskou unií a povstáním Engelbrekta Engelbrektssona. Přispíval do encyklopedie Svensk uppslagsbok a vydal knihy esejů En annan uppfattning a Scandinavians. Později se zaměřil na období novověku, napsal životopis krále Gustava III. a dějiny švédské zahraniční politiky, které dovedl až do druhé světové války.
Lönnroth byl ve Švédsku uznávaným veřejným intelektuálem, za druhé světové války vystoupil s otevřenou kritikou německého nacismu. V letech 1947 až 1967 byl členem správní rady švédského rozhlasu. Byl přijat do Královské švédské akademie věd a Královské společnosti věd a umění v Göteborgu a zastával funkci předsedy Výzkumné rady pro humanitní vědy. V roce 1962 získal křeslo ve Švédské akademii a po čtyřicet let spolurozhodoval o nositelích Nobelovy ceny za literaturu.
Jeho synem je literární vědec Lars Lönnroth.
Reference
Externí odkazy
Nationalmuseum (sv) Populär historia (sv)
Kategorie:Švédští historikové Kategorie:Členové Královské švédské akademie věd Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození 1. srpna Kategorie:Narození v Göteborgu Kategorie:Úmrtí v roce 2002 Kategorie:Úmrtí 10. března Kategorie:Úmrtí v Göteborgu Kategorie:Muži