Vladimír Holub (16. července 1912 Jindřichův Hradec – 9. prosince 1995 tamtéž) byl český výtvarník, kreslíř, karikaturista, písař, knihovník a archivář.
Životopis Vladimír Holub se narodil 16. července 1912 v Jindřichově Hradci do rodiny konzervativního soudního úředníka. Již od dětství se věnoval kreslení. Na přání otce začal studovat na jindřichohradeckém gymnáziu. V roce 1930 gymnázium opustil a začal působit jako praktikant u soudu. Chtěl se zapsat na pražskou akademii, ale jeho otec mu to zakázal a následně začal pracovat jako soudní písař.
Po jedné hádce se svým otcem se v roce 1931 vydal pěšky do Rakouska a severní Itálie. Své zaměstnání i rodné město opustil. V Praze se spřátelil s Adolfem Hoffmeisterem a Jiřím Muchou, jehož otec, Alfons Mucha, mu doporučil pobyt v Paříži. Poté v letech 1934 až 1937 opakovaně pobýval v Paříži, kde se živil jako kavárenský kreslíř a karikaturista. Rovněž se seznámil s tamními surrealisty, především André Bretonem, Manem Rayem, nebo Františkem Kupkou.
Po návratu do Čech se usadil v Praze, kde absolvoval knihovnický kurz a stýkal se s tehdejšími představiteli české kultury, mezi něž patří Vítězslav Nezval, či Emanuel Lešehrad, který mu nabídl místo osobního tajemníka a knihovníka v Národním muzeu.
Po druhé světové válce pracoval v textilní továrně v Aši. V roce 1947 vstoupil do noviciátu v Emauzském klášteře. Již v lednu roku 1949 řád opustil a začal pracovat jako vrátný v klášteře v Břevnově u opata Jana Anastáze Opaska. V dubnu 1950 patřil mezi oběti komunistické perzekuce. Koncem září téhož roku byl zatčen. Státní bezpečnost zabavila a zničila většinu jeho dosavadní práce – kresby, dřevořezy a grafiky. Po dvouměsíčním vyšetřování byl propuštěn, ale následně znovu zatčen, obviněn ze zločinu sdružování proti státu a odsouzen ke dvěma letům vězení. Tyto roky strávil v příbramských dolech.
Po propuštění z vězení se natrvalo usadil v rodném Jindřichově Hradci, kde od roku 1953 pracoval jako noční hlídač. Opustil od snu stát se spisovatelem a zaměřil se na výtvarné umění. Svou první polooficiální výstavu uspořádal v Biologickém institutu Akademie věd v Praze. Do roku 1967 se jeho výstavy konaly v Praze, Brně, Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích. V roce 1968 získal místo knihovníka a archiváře v jindřichohradeckém muzeu, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1974.
V roce 1986 utrpěl první mozkovou mrtvici, omezil svou uměleckou aktivitu a stáhl se do ústraní. Velkou část svého archivu v roce 1992 předal Výtvarnému archivu Památníku národního písemnictví v Praze.
Vladimír Holub zemřel 9. prosince 1995 v Jindřichově Hradci po třetí mrtvici. Bylo mu 83 let. Byl pohřben na jindřichohradeckém hřbitově sv. Václava. V roce 2012 byla v Muzeu Jindřichohradecka slavnostně otevřena stálá expozice.
Bibliografie
Knihy Den Madian (1968) Dodatečné rozpomínky na Vladimíra Holuba (2012) – vydáno posmrtně Z času nejmenších forem /Postřehy a hříčky z let 1968-1986/ (2014) – vydáno posmrtně
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Čeští karikaturisté Kategorie:Čeští kreslíři Kategorie:Čeští knihovníci Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Narození v roce 1912 Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v Jindřichově Hradci Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Úmrtí 9. prosince Kategorie:Úmrtí v Jindřichově Hradci Kategorie:Pohřbení v Jindřichově Hradci Kategorie:Muži