Else Hammerichová (nepřechýleně Hammerich; 7. září 1936 Frederiksberg – 20. března 2021) byla dánská politička a učitelka, členka protestního Lidového hnutí proti EU, za které byla v letech 1979–1989 zvolena poslankyní Evropského parlamentu.
Mládí a osobní život Narodila se ve Frederiksbergu na předměstí Kodaně jako sedmé z osmi dětí. Byla dcerou námořního důstojníka Kaie Hammericha a Valborg Rumpové. Její rodina se během druhé světové války zapojila do odboje; jeden z jejích bratrů byl zabit gestapem. Školní docházku absolvovala převážně v Gentofte, jeden rok ale strávila na katolické škole v Tokiu, kde se její rodiče v té době podíleli na humanitární pomoci během korejské války.
V letech 1958–1968 byla provdána za Pera Bethlowského Rasmussena a v období 1977–1987 za učitele Sørena Lauritse Højmarka-Jensena.
Kariéra Po ukončení studií se stala učitelkou se zaměřením na speciální pedagogiku. Současně s počátkem pedagogické dráhy se začala angažovat také v politice, zejména v rámci občanské kampaně proti jaderným zbraním. Roku 1958 se poprvé provdala a měla tři děti; po rozvodu o deset let později pokračovala ve studiu pedagogiky a absolvovala Dánskou školu vzdělávání (Danmarks Lærerhøjskole). V roce 1971 nastoupila do učitelského semináře Blaagaard, kde působila jako vyučující, a to až do roku 1978. V roce 1972 se připojila k Lidovému hnutí proti EU (dánsky Folkebevægelsen mod EF), zůstávala však politicky nezávislá na dánských stranách. Evropskou integraci považovala za rozpornou s protijaderným hnutím, které podporovala.
Ve volbách do Evropského parlamentu roku 1979 byla se 78 164 hlasy za toto hnutí zvolena poslankyní; hnutí jako celek získalo celkem čtyři mandáty. V parlamentu se připojila k Technické skupině nezávislých a ke konci volebního období se stala její předsedkyní. V roce 1984 svůj mandát obhájila a následně zastávala funkci předsedkyně Skupiny Duha. V letech 1984–1987 byla členkou Výboru pro politické záležitosti, poté působila ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a ochranu spotřebitele. Zaměřovala se především na otázky lidských práv během vojenské diktatury v Chile a na odpor chilských žen proti režimu. Po skončení mandátu v roce 1989 se z politiky stáhla, neboť ji považovala za příliš polarizovanou. V roce 1994 spoluzaložila Centrum pro řešení konfliktů, které vedla do roku 1998 a kde nadále působila i po odchodu z vedení.
Zemřela po dlouhé nemoci 20. března 2021 ve věku 84 let.
Publikace (výběr)
1977: Rapport fra et skoleår : overvejelser, handlinger og hændelser. 1979: Grænser for fællesskab : en bog om social sortering i folkeskolen og dens materielle årsager i lokalsamfundet. 1979: Børn og moral : hvad opdrages vore børn til? 1988: Det fik vi gjort (Folkebevægelsen i EF-parlamentet 1984-89). 1990: Harens mod : stillehavsriget Palau, et eksempel på vor tids imperialisme. 1991: Vestunionen.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Narození 7. září Kategorie:Narození v roce 1936 Kategorie:Narození ve Frederiksbergu Kategorie:Dánské političky Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Dánska (1979–1984) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Dánska (1984–1989) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Lidového hnutí proti EU Kategorie:Úmrtí 20. března Kategorie:Úmrtí v roce 2021 Kategorie:Ženy