Neumannova č. p. 144 (Prachatice) je původně renesanční měšťanský dům z 16. století, který byl v roce 1893 přestavěn v novorenesančním slohu a připojen ke Klášteru sv. Karla Boromejského. Dnes je v objektu umístěn Hospic sv. Jana Nepomuckého Neumanna. Původní renesanční dům byl bohatě zdoben sgrafitem s loveckou, zvířecí a moralistní tematikou, část těchto sgrafit se dochovala v transferech. Dům je součástí městské památkové rezervace Prachatice a není kulturní památkou.

Popis domu Řadový třípatrový dům s obytným podkrovím. Areál zahrnuje dům a dvorní přístavbu do parkánu, dnes Parku Hospice sv. Jana Nepomuckého Neumanna. V objektu je umístěn Hospic sv. Jana Nepomuckého Neumanna. Dům má směrem do ulice čtyřosou novorenesanční fasádu, členěnou nadokenními a podokenními římsami, v přízemí je fasáda členěna bosováním. Fasáda směrem do parkánu je pětiosá. Dům nemá z Neumannovy ulice samostatný vstup. Okna původního objektu směrem do ulice i směrem do parkánu jsou jednoduchá dřevěná dvoukřídlá, členěná do kříže, s pevnými poutci. V parteru je hmota průčelí prolomena třemi okénky do sklepa, která jsou zamřížovaná kovanou mřížkou, čtvrté okénko je zazděné. K dvorní fasádě byla v letech 2004 až 2005 přistavěna nová přístavba Hospicu s hladkou fasádou.

Historie domu alt=Neumannova čp. 144, uliční průčelí před rokem 1891|náhled|Neumannova čp. 144, uliční průčelí před rokem 1891 Historie původního objektu sahá pravděpodobně až do 14. století. V roce 1572 byl dům renesančně přestavěn, dům dostal obloučkovou atiku a fasádu pokryla bohatá sgrafitová výzdoba s loveckou a moralistní tematikou. Původní objekt byl renesanční dvoupatrový měšťanský dům s tříosým průčelím, druhé patro oddělovala kordonová římsa, atikové patro pak korunní římsa. Fasáda byla ukončena renesanční obloučkovou atikou s čučky na vrcholu obloučků. Fasádu v celé ploše pokrývala sgrafita, v přízemí psaníčka, zbytek fasády pak v horizontálních pásech sgrafita s loveckou tematikou. Po požáru v roce 1832 přišel dům o svou renesanční atiku. V roce 1894 objekt zakoupila Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského od rodiny Mickových (příbuzných Jana Nepomuka Neumanna) a připojila jej ke Klášteru sv. Karla Boromejského. V roce 1894 byl původní objekt z větší části zbourán (z původní objektu byla zachována pravděpodobně pouze část zdiva a sklepy) a následně byla na původní parcele postavena dnešní novostavba v novorenesančním slohu. V roce 2000 byl v objektu zřízen Hospic sv. Jana Nepomuckého Neumanna. V letech 2004–2005 byl objekt směrem do parkánu rozšířen novou přístavbou.

Majitelem domu v 16. století byla patricijská rodina Wolfartů, pravidelní členové městské rady i literátského bratrstva. Erb rodiny Wolfartů, spolu s ostatní městskou nobilitou, je vymalován i na klenbě podloubí Bozkovského domu. Podle erbů i seznamu solních obchodníkůmohl být v době vzniku sgrafit vlastníkem domu Šťastný pekař (který ale umírá již v roce 1568 a svůj majetek odkázal manželce Dorotě a dětem Janovi a Aleně), Buran Wolfart nebo Jakub konvář. Stopy po rodině Wolfartů mizí v roce 1620, pravděpodobně všichni zahynuli v září roku 1620 při dobytí města císařskými vojskem pod vedením generála Buqoye.

Popis sgrafitové fasády původního renesančního domu náhled|Neumannova čp. 144, zakreslení uliční fasády z roku 1884, v této době už neměl dům atiku, byla odstraněna v roce 1832, atika doplněna podle vyobrazení Jindřicha de Verle, chybí ale středový otvor v atice pro střešní žlab a obloučků by mělo být pět, zákres sgrafit je ale přesný (Julius Mayreder, 1884) Původní podoba sgrafitové fasády objektu je dobře známa z několika dobových fotografií a z kreseb studentů Vídeňské akademie výtvarných umělců, kteří pod vedením Friedricha von Schmidta navštívili Prachatice v roce 1884 v rámci své studijní cesty po jižních Čechách a kresebně i fotograficky zdokumentovali vybrané památky v Prachaticích. Fotografem na této cestě byl známý fotograf historických a uměleckých památek Josef Wlha (1845–1918). Podle zákresu (zákresy ze studijních cest byly ale vždy zároveň i idealizované rekonstrukce objektů) i fotografií přízemí objektu pokrývalo psaníčkové sgrafito, první a druhé patro pak bylo zdobeno groteskovými motivy, festony a rozviliny, do nichž byly vkomponovány další heraldické a figurální motivy. Mezi nimi vynikaly neobyčejně dynamicky pojednané postavy gryfa a lva, nad nimiž se vznášela nápisová páska s letopočtem 1572. Dále zde byly vyobrazeni štvaní jednorožci, lovečtí psy, vlci, zajíc, ptáci, putti, štítonoši a další motivy. Dále zde byl Rožmberský erb a znaky krejčovského a pekařského cechu, zakomponované do erbů rodiny Wolfartů. Velká část sgrafit byla v roce 1894 sejmuta na plátno a uložena na radnici. Šlo o jeden z prvních transferů nástěnných maleb v Rakousku-Uhersku. V 80. letech 20. století byla sejmutá renesanční sgrafitová omítková vrstva podložena polyuretanovou pěnou a osazena v interiéru předsálí Městského divadla. V rámci celkové rekonstrukce divadla byl transfer sgrafita v roce 2009 z divadla odstraněn a uložen do depozita. Po restaurátorském zásahu v roce 2009 bylo sgrafito boje gryfa se lvem, umístěno na schodišti Staré radnice. V roce 2015 byly restaurovány další výjevy, konkrétně šlo o výjev vlka s ptákem v tlamě, zajíce a Rožmberský erb. Rožmberský erb a vlk s ptákem v tlamě byly umístěny v kanceláři starosty města. Zajíc zůstal po restaurátorském zásahu v depositu. Ostatní transferované výjevy, které dosud nepošly restaurováním jsou uloženy rovněž v depositu.

Sgrafita v přízemí objektu (sgrafitová rustika, erb se dvěma štítonoši) Celé přízemí objektu zdobila sgrafitová rustika, v přízemí však byl dům, podle dochovaných fotografií z roku 1884, nově omítnut. Vstup do objektu pravděpodobně dříve zdobil bosovaný portál ve stylu florentské renesance (odstraněn již před rokem 1884, zákres fasády z roku 1884 přesně neodpovídá původní podobě vstupu do domu, ta je ale vyobrazena na obraze Jindřicha de Verle z roku 1670, rovněž atika byla nižší, s pěti obloučky a středovým otvorem pro střešní žlab). Napravo nad okny v přízemí byl vyobrazen erb se dvěma štítonoši s kopím, levý štítonoš má v levé ruce korbel s pivem. V erbu je znázorněn znak Wolfartů a znak pekařského cechu. Zřejmě šlo o pravovárečný dům a v domě byla zřejmě umístěna i cechovní hospoda.

Sgrafitový pás mezi okny prvního patra (sova, hon na jednorožce, krejčovský znak, vlk) alt=Neumannova čp. 144, detail sgrafit, jednorožec hnaný psem, lov na jelena, gryf a lev. Fotografie byla pořízena pravděpodobně skupinou pod vedenín Friedricha von Shmidta v roce 1884 (Josef Wlha, https://digital.onb.ac.at/rep/osd/?132044E5)|náhled|Neumannova čp. 144, detail sgrafit, hon na jednorožece, lov na jelena, gryf a lev. Fotografie byla pořízena pravděpoodbně skupinou pod vedenín Friedricha von Shmidta v roce 1884 (Josef Wlha, https://digital.onb.ac.at/rep/osd/?132044E5) První zleva je vyobrazena sova, sedící na stromě, vyobrazení je doplněno florálním ornamentem a rozvilinami. Sova byla v 16. století vnímána jako symbol moudrosti s odkazem na řeckou mytologii v souvislost s bohyní moudrosti Athénou. Pallas Athéna byla často zobrazována se sovou po boku, případně se sovou sedící na její ruce nebo rameni. Se soví moudrostí je spojována rovněž schopnost vidět i ve tmě, tedy tam, kde ostatní nevidí (nevědí). Sova je zde tedy symbolem hluboké moudrosti, skrytého vědění, schopnosti porozumět tajemstvím, která zůstávají běžnym smyslům skrytá. Sova má ale i svou negativní symboliku. Pro křesťany sova symbolizovala myšlenku, že Židé si nevybrali Krista jako Světlo světa a ve Starém zákoně je označována jako nečisté zvíře. Jako noční zvíře se sova stala rovněž symbolem noci a temnoty a jako symbol smrti se objevovala ve výjevech souvisejících s mementem mori. Sova, která dokonale vidí v noci, zde může představovat i zasvěcence, který dokáže prohlédnout iluze hmotného světa a vidět pravdu tam, kde ostatní tápou ve tmě nevědomosti. Je ptákem, který se nebojí sestoupit do hlubin nevědomí, temnoty a smrti. Bez projití touto fází očištění duše od hmotného světa není možná následná duchovní transformace (vzkříšení a osvícení). náhled|alt=Neumannova čp. 144, detail sgrafit prvního a druhého patra, 1894|Neumannova čp. 144, detail sgrafit prvního a druhého patra, 1894 Mezi prvním a druhým oknem v prvním patře následuje velký výjev zobrazující psa, který žene před sebou jednorožce, na větvi nad nimi sedí husa. Celý výjev je opět doplněn florálními motivy a rozvilinami. Pes býval v antických námětech atributem bohyně lovu Diany ale v 16. století býval jako symbol vnímán poměrně rozporuplně. Vysoko byla ceněna jejich věrnost, oddanost, rychlost, odvaha a bystrost.. Zde má pes ale spíše negativní symboliku a pravděpodobně zde znázorňuje bezbožnost, hříšnost a pokušení, tedy chamtivost, sobectví, obžerství, nečistotu a závist. Jednorožec zde pak symbolizuje mravní (především ženskou) čistou, nevinnost a cudnost. V křesťanské symbolice bývá pak jednorožec spojován s neposkvrněným početím Panny Marie a vtělením božího slova prostřednictvím Ježíše Krista do lůna Pany Marie. Jednorožec pak v tomto pojetí symbolizuje i Ježíše Krista. Husa zde pravděpodobně symbolizuje bdělost, protože husy dokázaly svým varovným kejháním ve 4. století př. n. l. zachránit Řím před útokem Galů. Husa zde může být ale i symbolem pomluv a klevetění (husy bratra Filipa v Dekameronu). Zdá se ale, že by zde celý výjev mohl přímo znázorňovat výše zmiňované Zvěstování Panny Marie pojaté jako hon na jednorožce. Celková kompozice výjevu totiž nápadně připomíná scénu Zvěstování z děkanského Kostela sv. Jakuba Většího, konkrétně gotickou desku z hlavního oltáře zasvěceného Panně Marii, i oči jednorožce na fasádě sledují husu nikoliv psa. Rovněž v kostelní kapli sv. Barbory je přímo vyobrazena scéna Zvěstování jako honu na jednorožce. Husa by zde pak symbolizovala archanděla Gabriela, tedy zvěstovatele Boží vůle (zajímavý je zde opět v souvislosti s cudností a Pannou Marií možný odkaz na Dekameron, den čtvrtý, povídka druhá). Panna Marie zde pak symbolizuje rovněž vykoupení člověka z "Evina hříchu" a cestu ke spáse. Pes zde pak může symbolizovat i ctnosti, jež provázejí Spasitelův (Kristův) příchod na zem, tedy milosrdenství (lásku k bližnímu), spravedlnost, mír a pravdu (misericordia, iustitia, pax, veritas). alt=Neumannova čp. 144, Hon na jednorožce (Josef Wlha 1884, detail)|náhled|Neumannova čp. 144, Hon na jednorožce (Josef Wlha 1884, detail) Mezi druhýma třetím oknem je vyobrazen erb se symbolem nůžek uprostřed, pravděpodobně jde o znak krejčovského cechu. Konce nůžek jsou stylizovány do formy dračích hlav. alt=Neumannova čp. 144, vlk (Josef Wlha 1884, detail)|náhled|250x250pixelů|Neumannova čp. 144, vlk (Josef Wlha 1884, detail) Za dalším oknem následuje vyobrazení vlka. Vlk je obecně chápán jako symbol smrtelného hříchu, zejména obžerství, nestřídmosti, nenasytnosti a chamtivosti, je spojován s touhou po majetku a moci. Vlk bývá někdy, v důsledku své prohnanosti, rovněž spojován a falešným prorokem. Vlk je jednoznačně temné zvíře, symbolizuje Satana a smrtelný hřích a je velkým nebezpečím pro čistou duši. Jistě zajímavá je zde i uvažovaná souvislost s příjmením vlastníků domu, Wolfarty. Toto příjmení má původ v kladných vlastnostech vlka, tedy síle a chytrosti. Přemíra, nedostatek a výrazná nevyváženost poměru některých ctností může tedy vést k negativnímu důsledku pro lidskou duši, dobrý člověk si je vědom svých špatných vlastností a snaží se o zdravou rovnováhu jednotlivých ctností ve své duši.

Sgrafitový pás mezi prvním a druhým patrem (lov na jelena, vlk s ptákem v tlamě, jednorožec hnaný zajícem)