Herbert George Wells (21. září 1866 Bromley – 13. srpna 1946 Londýn), obvykle psaný H. G. Wells, byl anglický spisovatel. Společně s francouzským spisovatelem Julesem Vernem je nazýván „otec science fiction“. Do jeho knih se však výrazně promítly také jeho socialistické názory, takže mnohá jeho díla lze považovat za sociálně vědecké utopie. Tento rys jeho tvorby, tj. odklon od beletristické tvorby k tvorbě filosofické a sociální, začal postupně převládat zhruba od roku 1905. Je po něm nazván kráter H. G. Wells na odvrácené straně Měsíce.Crater H. G. Wells on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA náhled|Yousuf Karsh: Herbert George Wells v roce 1943 náhled|Frederick Hollyer: H. G. Wells, 1890
Život
Dětství Wells se narodil 21. září 1866 v Bromley, Atlas House, 47 High Street (tehdy hrabství Kent, dnes Velký Londýn) ve velmi chudé rodině nižší střední třídy jako čtvrté a poslední dítě. Říkali mu „Bertie“. Wellsova matka, Sarah Neal, byla původně služka (komorná) a později hospodyně (panská) a její příjem byl dlouho hlavním příjmem rodiny. Zdědila také malý obchůdek s porcelánem a sportovními potřebami, ale ten byl prakticky nevýdělečný, takže v něm byl za prodejní pult postaven už v sedmi letech sám „Bertie“. Wellsův otec, Joseph Wells, se nechával najímat jako zahradník, v době Bertieho narození si však přivydělával především hraním kriketu v týmu hrabství Kent, v němž byli zkušení nadhazovači a pálkaři odměňováni penězi pocházejícími jednak z dobrovolných příspěvků a jednak od menších anglických klubů, u nichž se hrály zápasy. Matka byla protestantka, otec volnomyšlenkář a jejich vztahy nebyly nikdy příliš ideální.
V roce 1874 si „Bertie“ zlomil nohu a několik týdnů, kdy byl upoután na lůžko, strávil čtením knih, především z místní knihovny, které mu nosil otec a sousedé. „Bertie“ četbě propadl a od té doby datují životopisci jeho intenzivní zájem o literaturu. Později téhož roku se stal žákem soukromé Obchodní akademie Thomase Morleyho (založené v roce 1849, poté, co předchozí Morleyho škola zbankrotovala). Škola byla špatná, výuka nevyrovnaná, dle Wellse zaměřená hlavně na cizelování krasopisu a třídění účetních položek.
V roce 1877 si zlomil nohu ve stehnu Joseph Wells, což ukončilo jeho dráhu kriketového hráče, a musel si za pult rodinného krámku stoupnout sám. Rodina se ocitla ve svízelné finanční situaci. V říjnu 1879 mu matka opatřila místo pomocného učitele – studenta vyučujícího mladší žáky, na Národní škole v somersetském Wookey, kde dělal v té době její vzdálený příbuzný Arthur Williams krátce ředitele. V prosinci byl ovšem Williams propuštěn, neboť jeho předchozí kvalifikace učitele v Západní Indii byla shledána pro ředitelování jako nedostatečná, a s ním se ocitl bez místa i Wells.
Matka se v roce 1880 nechala zaměstnat jako hospodyně ve známém venkovském sídle Uppark v Sussexu, ovšem s podmínkou, že u sebe nebude mít rodinu. Manželství Sarah a Josepha ale už v této době stejně nefungovalo, a ač se nikdy nerozvedli, nadále se prakticky nestýkali. I přes matčinu podmínku Wells po ztrátě místa za matkou přijel, nakonec byl v Upparku tolerován a vracel se tam vždy, když mu něco nevyšlo, jak sám říkal: „jako falešný pětník“. Uppark byl pro Wellse i jinak důležitý. Měl velkolepou knihovnu a Wells se zde seznámil s mnoha klasickými díly, například Platónovou knihou Ústava nebo Utopií Thomase Mora.
V roce 1880 se Wells v městečku Midhurst nedaleko Upparku učil drogistou, pak o něj bylo krátce postaráno jako o žáka v internátu místního gymnázia (Midhurst Grammar School) a nakonec ho dala matka, považující stálou práci v obchodě za maximální vrchol kariéry, do učení na obchodního příručího ve velkém obchodu se suknem Hyde's Drapery Emporium v Southsea. Tyto roky považoval Wells za nejnešťastnější léta svého života a byly inspirací k sociálně-kritickým románům The Wheels of Chance a Kipps.
Mládí V roce 1883 Wells matku přesvědčil, aby ho vzala definitivně z učení, a vrátil se zpět na gymnázium v Midhurstu, nejprve jako student, pak jako pomocný učitel. Následující rok strávil intenzivním studiem latiny, chemie, matematiky a dalších přírodních věd, ke složení zkoušek na Normal School of Science (dnes část Imperial College London) v South Kensingtonu, kam se dostal v roce 1884. Tím získal nárok na státní stipendium, jímž tehdy britská vláda podporovala studenty techniky a přírodních věd, a tedy i šanci vymanit se z mezí své sociální vrstvy.
Do roku 1887 zde studoval zoologii a biologii, jeho učitelem byl i Thomas Henry Huxley, slavný biolog, agnostik a evolucionista, zvaný „Darwinův buldog“ (možná spíše „Darwinův biřic“). Stipendium měl 21 šilinků (1 guinea) týdně. Většina dělnických rodin tehdy měla kolem 10 šilinků na týden pro celou domácnost. Přesto Wells ve svém životopise vzpomíná na neustálý hlad a na dobových fotografiích skutečně vypadá, jako by trpěl podvýživou.
Začal však žít bohatým společenským i tvůrčím životem. Zapojil se do diskusních kroužků (Debating Society), založil s přáteli školní časopis The Science School Journal, v němž zveřejnil i svou první povídku o cestování v čase The Chronic Argonauts (Věční Argonauti, 1888), pravidelně navštěvoval Fabiánskou společnost (vzniklou v roce 1884) a veřejné přednášky v Kelmscott Manor (též Kelmscott House – dům spisovatele Williama Morrise). Poslední dvě společenství měly zásadní vliv na Wellsův příklon k myšlenkám socialismu.
Výsledkem roztříštěnosti jeho zájmů bylo nesložení zkoušek z geologie a ztráta stipendia. Byl zcela bez příjmů. V roce 1887 odjel do Wrexhamu v severním Walesu, kde získal místo podučitele na Holt Academy. Zde utrpěl (prý následkem drsného faulu) při ragbyovém zápase těžké zranění ledviny a během dlouhodobé léčby mu zjistili i tuberkulózu. S tuberkulózou nemohl vyučovat a roku 1888 byl opět na mizině. Ujala se ho teta Mary, sestřenice otce, a poskytla mu útočiště ve svém domě. Její dceru, Isabel Mary Wellsovou (tedy svou sestřenici ze druhého kolene) si v roce 1891 vzal za ženu.
Když se Wellsův zdravotní stav zlepšil, nastoupil v roce 1889 jako učitel do malé veřejné školy Henley House School v Kilburnu (severozápadní Londýn). Jeho žákem zde byl i sedmiletý Alan A. Milne, pozdější autor Medvídka Pú, jehož otec byl ve škole ředitelem. Zde získal čas doplnit si vzdělání večerním studiem na londýnské universitě, kde v r. 1890 získal titul bakaláře v oboru zoologie.
Zároveň se objevila recidiva nedoléčené tuberkulózy a to znamenalo definitivní ukončení učitelské dráhy. Naštěstí právě v té době prudce stoupal zájem o jeho literární práce a Wells se mohl začít živit jako spisovatel.
Dospělost Jeho prvním bestsellerem bylo Anticipations (Tušení, 1891), původně vydávané na pokračování v časopise The Fortnightly Review. Dalším bestsellerem a zároveň prvním knižním vydáním H. G. Wellse byl Stroj času (The Time Machine, 1895), jímž se stal prakticky přes noc světovým autorem. Druhý román Ostrov doktora Moreaua (The Island of Doctor Moreau, 1896) však vzbudil zcela odmítavé reakce. Kritika román odsoudila jako kruté a hnusné dílo, noviny otiskovaly pobouřené dopisy a odmítavé petice. Třetím románem Neviditelný (The Invisible Man, 1897) však Wells potvrdil svou ojedinělost a definitivně se etabloval v literární špičce. Společnost se mu povedlo rozpoltit ještě jednou, společensko-kritickým románem Anna Veronika – příběh moderní lásky (Ann Veronica, 1909), jehož hlavní hrdinka, panna z dobré rodiny, odmítne poslušnost rodičům, nechce se vdát a než aby o svém životě nechala rozhodovat druhé, raději opustí domov, aby se mohla svobodně rozhodnout pro partnera, po kterém touží i tělesně.
Již několik týdnů po Wellsově svatbě s Isabel Mary jej žena přistihla při nevěře se studentkou Amy Catherine Robbinsovou (přezdívanou Jane). Následoval rozvod, tehdy výjimečná událost a společenský skandál. Táhl se několik let. V r. 1895 si konečně Wells vzal Amy za ženu a měl s ní dva syny: George Philipa (zvaného Gip, 1901 – 1985) a Franka Richarda (1903 ? ). Amy zůstala Wellsovou ženou až do své smrti v roce 1927.
Wells ovšem ani nadále nebyl vzorem věrnosti a proto měl ještě dvě další děti: Annu-Jane (1909 – ?) se spisovatelkou Amber Reeves (s jejímiž rodiči se kdysi poznal ve Fabiánské společnosti), a syna jménem Anthony West (1914–1987), se spisovatelkou a feministkou Rebeccou Westovou, o celých 26 let mladší než sám Wells.
Za prokázané se považují i jeho milostné vztahy k dalším ženám, jako byly např.: americká bojovnice za antikoncepci Margaret Sangerová, spisovatelka Elizabeth von Arnim, žurnalistka Odette Keun a ruská šlechtična (a špionka) Moura Budberg.
„Nikdy jsem nebyl velký milovník (amorist),“ napsal Wells ve svém životopise, „nicméně několik žen jsem miloval opravdu hluboce.“
Politika Při hodnocení života a díla H. G. Wellse hrají pro většinu komentátorů velikou roli jeho politické názory, zvláště pak vztah k socialismu. Wells ostře vnímal sociální rozdíly a napětí v tehdejší britské společnosti. I proto byl později v bývalých socialistických státech, zvláště v Sovětském svazu označován (a tedy i knižně vydáván) jako příznivec socialismu sovětského typu, který jen nebyl schopen pochopit zákonitost třídního boje a nutnost změny společenského zřízení revolucí. Wellsovy politické názory se však v průběhu jeho života vyvíjely a proměňovaly.
Fabiánství Zprvu byl ovlivněn především myšlenkami Fabiánské společnosti, která šířila teorii fabiánského socialismu (tedy, že pomocí postupných reforem zanikne kapitalismus a vznikne socialismus), ale rozešel se s ní, neboť její činnost mu připadala málo radikální. Kritizoval ji i později, především za její špatné chápání ekonomiky a vzdělávacích reforem.
Světový stát Jeho nejkonzistentnějším politickým názorem byla idea Světového státu, jehož vznik považoval zhruba od roku 1900 za nevyhnutelný. Očekával, že půjde o společensky plánovaný celek, který bude rozvíjet vědu, ukončí nacionalismy a umožní jednotlivcům růst na základě jejich zásluh a nikoliv původu. Ve své knize In the Fourth Year (Ve čtvrtém roce – rozumí se ve čtvrtém roce první světové války, 1918), navrhuje, aby každý národ světa na základě demokratických voleb a proporcionálního zastoupení delegoval své zástupce (volitele, podobně jako státy USA při prezidentských volbách) do Společnosti národů Toto mezinárodní společenství staví pak do kontrastu vůči imperialismu, a to nejen vůči tomu německému, s nímž se právě válčilo, ale i "vlídnějšímu" imperialismu britskému či francouzskému.In the Fourth Year. Kapitola The Necessary Powers of the League. Citace: "Společnost Svobodných Národů, jestliže se má stát skutečností, nesmí dokázat nic menšího, než nahradit Impéria; musí ukončit nejen nový imperialismus německý, který se snaží tak divoce a mocně ovládnout svět, ale musí též zvítězit nad imperialismem britským a francouzským, které nyní nejeví tak agresivní touhu se ho zmocnit." (anglicky)
Komunismus Po říjnové revoluci se Wellsovy hodnoty a politické ideály dostávaly v anglosaském světě pod stále ostřejší kritiku.Experiment in Autobiography, str. 556 (anglicky) Nedostatek informací o vývoji v sovětském Rusku ho v roce 1920 vedl k rozhodnutí navštívit ho osobně. Jako již věhlasný světový spisovatel se stal osobním hostem Maxima Gorkého, jeho prostřednictvím se setkal s vůdcem revoluce Leninem. Z Wellsovy knihy Russia in Shadow (u nás tradičně Rusko v mlze, lépe však asi Rusko ve stínu či Stíny Ruska, 1920) vyplývá, že na něj zpočátku působily vize o zlepšení sociálních podmínek nejnižších tříd, a Lenina vnímal jako sílu, která by mohla vést k onomu druhu "plánovaného světa", v nějž doufal.
V cyklu článků o této cestě, z nichž později kniha Russia in Shadow vznikla, a které vycházely na přelomu dvacátých let v listu The New York Times píše, že by panu Leninovi přál, aby se jeho vize uskutečnily, nicméně on sám v jejich realizaci příliš nevěří.