Saint-Gobain je francouzská společnost specializující se na výrobu, transformaci a distribuci materiálů.

Společnost je přítomna v osmašedesáti zemích a v roce 2019 zaměstnávala téměř 171 000 lidí.L’entreprise St Gobain, un héritage de Colbert qui définit encore aujourd’hui 350 ans plus tard le capitalisme à la française Od roku 2019 se sídlo společnosti nachází v La Défense, v mrakodrapu Tour Saint-Gobain, v obci Courbevoie.La tour vitrine de Saint-Gobain perce la skyline de La Défense

Firma vznikla na příkaz francouzského krále Ludvíka XIV a byla založena francouzským ministrem financí Jean-Baptiste Colbertem. Firma existuje od svého založení v roce 1665 více než 360 let.

Firma operuje primárně ve třech oblastech stavebnictví: Obytné stavby (izolace, adheziva), užitkové stavby a infrastruktura (beton, průmyslové potěry). Vlastní 85 dceřiných značek. Mezi nimi: Fosroc, Weber, Isover, Cemix a Norton

Firma čelila v minulosti obvinění z vedení kartelové dohody a z kontaminace vody věčnými chemikáliemi.

V ČR působí firma od roku 1992. Vlastní zde 6 společností, 13 výrobních závodů, 14 značek a zaměstnávají přes 4000 lidí. V roce 2024 měla česká divize Saint-Gobain obrat 22 miliard korun.

Historie

Počátky Společnost byla založena Jean-Baptiste Colbertem (1619–1683) v roce 1665 pod názvem Manufacture royale des glaces za vlády krále Ludvíka XIV. ve vesnici Saint-Gobain. Byla jednou z dvacetipěti takto založených královských manufaktur v roce 1665. Manufaktura těžila z monopolu na výrobu zrcadel, a zvyšující se poptávky. Zároveň zpracovávala královské objednávky. Saint-Gobain je nejstarší francouzskou průmyslovou firmou, jejiž založení je ovlivněno rozšiřujícím se merkantilismem.

V 19. století expandovala i do chemického průmyslu. S rozvojem průmyslu se rozvíjela i poptávka po průmyslovém použití skla. Během privatizace v roce 1830 se firma stává rodiným podnikem. V průběhu zbytku 19. století si držela rodina kontrolu nad firmou, a to i později v 20. letech 20. století, i přes velký zájem o podílnictví v podniku.

20. století V 20. století rozšířila společnost Saint-Gobain svojí působnost a začala vyrábět širší nabídku skla. Po druhé světové válce došlo k fúzi s Pont-à-Mousson. Zároveň firma Saint-Gobain začala rozšířovat svojí síť distribuce materiálu a tím i svojí působnost na světovém trhu.

Během 20. let a začátku 30. let 20. století byla firma lídrem ve svém oboru působení. Kontrolovala v tuto dobu čtvrtinu francouzského sklářského trhu a desetinu francouzského chemického průmyslu. Zároveň kontrolovala pětinu německého sklenářského trhu a v Belgii dokonce kontrolovala polovinu celého trhu se sklem. Během recese na počátku 20. let 20. století nebyla společnost nějak zvláště ovlivněna, udržovala si svojí ziskovost. Pouze chemická část firmy byla více nucena snížit svojí produkci. Dokonce se v následujících letech hodnota firmy zpětinásobila.

Během 30. let dochází k postupnému úpadku ziskovosti společnosti následkem selhání investic do celulózy a petroleje. Hrubý zisk spadl skoro o polovinu. Firma pro stabilizaci svého účetnictví sáhla po zrušení vyplácení dividend.

Na konci 20. let společnost sáhla po vydání nových akcií na trh, které byli nadhodnoceny následkem dobrých výsledků v minulých letech. Avšak v roce 1933, při zrušení vyplácení dividend, zavládla frustrace. Při jednom ze setkání akcionářů dokonce došlo k potyčkám v sále, kde se setkání konalo. Následkem těchto potyček vzniká komise sestávající z profesionálních manažerů, aby došlo k zefektivnění chodu společnosti. Spíše se ale jednalo o způsob jak uklidnit podílníky, jelikož neměli moc velký dopad na samotný reálný chod firmy. V roce 1936 došlo k obměně představenstva firmy a k rozvoji účetnictví, které pomohlo stabilizovat firmu.

Během druhé světové války byl tehdejší předseda představenstva Pierre Hély d’Oissel člen francouszkého odboje. Firma během války prakticky stagnuje. Po válce začíná znatelně investovat do produkce.

Přechod milénia Na konci 20. století si stále držela významnou pozici v rámci svého působení. Společnost k roku 1989 vlastnila 350 výroben a jiných zařízení v 21 zemích, a zaměstnávala přes 87 tisíc lidí. Tržby v USA v tuto dobu činili 13% veškerých tržeb firmy. V roce 1990 odkoupila americkou firmu působící v keramické výrobě Norton Company za 1,9 miliard amerických dolarů, tím zvýšila svůj vliv na americkém trhu.

Mezi lety 1996-1999 byla považována za světovou jedničku v izolaci, brusivech, průmyslové keramice a průmyslových nádobách. Ve výrobě skla byla na třetí světové příčce. V této době také docházelo k prodeji okrajových činností jako byli průmyslové mechanismy, kanalizace, stavebnictví nebo zpracování papíru.

V roce 2008 byla společnost Saint-Gobain jedna z největších ve výrobě skla pro automobilový průmysl. Podle Evropské komise Saint-Gobain mezi lety 1998-2003 držela 40-50% trhu se sklem určeným automobilovému průmyslu.

Kontroverze

PFAS PFAS jsou tzv. věčné chemikálie, které je velmi složité rozložit a ohrožují lidské zdraví i životní prostředí.

Ke konci 60. let 20. stol. se vědělo z interního výzkumu firmy 3M, že jsou PFAS zdraví nebezpečné. Společnost Saint-Gobain podle soudních dokumentů měla informace o toxicitě PFAS, ale společně s firmami 3M a DuPont potírali jakékoliv informace a studie o škodlivosti PFAS, podobně jako činili tabákové společnosti. Tyto studie byly zpřístupněny široké veřejnosti až v roce 2002. Saint-Gobain byl donucen reagovat na škodlivost PFAS až mezi lety 2015 a 2016, když se objevila zvýšená úroveň PFAS chemikálií ve vodě ve státech New York, New Hampshire a Vermont. Společnost Saint-Gobain se dopouštěla údajné misinformace a kontaminace vody minimálně ve třech amerických státech, kde působila.

Kartelová dohoda se sklem pro automobilový průmysl Údajný kartel tvořili čtyři členové: Pilkington, AGC, Soliver a Saint-Gobain. Podle závěru Evropské komise, kartelová dohoda fungovala minimálně mezi lety 1998-2003. Samotná společnost Saint-Gobain byla údajně lídrem kartelu. Členové kartelu si údajně vyměňovali sensitivní informace týkající se cen a podílu na trhu. Během působení kartelu docházelo k bilaterárním nebo trilaterárním schůzkám členů kartelu, kde se domlouvali na rozdělení zakázek pro automobilky.

V jednom z případů se automobilka snažila spolupracovat s přímo jedním z členů kartelu, ale tato spolupráce byla znemožněna. Oficiálně kvůli nedostatku kapacity ze strany společnosti. Avšak, podle Evropské komise, byl předem kartel dohodnut, že se tato automobilka přenechá jinému z členů kartelu. Automobilka tedy neměla jinou možnost než přejít k jinému členu kartelu.

Jednotlivý členové kartelu si také navzájem zamlouvali klienty na základě jejich komparativní výhody.

V roce 2008 uvalila Evropská komise kartelu pokutu 1,4 miliard euro. Jednalo se tehdy o nějvyšší pokutu pro evropský kartel.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Sklářské firmy Kategorie:Firmy kotované na Pařížské burze Kategorie:Nadnárodní korporace Kategorie:Stavební firmy Kategorie:Výrobci keramiky Kategorie:Hospodářské dějiny Francie Kategorie:Dodavatelé pro automobilní průmysl