Josef Studenka (14. března 1904 Slavičín – 22. února 2000 Slavičín) byl český vlastivědný pracovník, kronikář, odbojář a zakladatel Vlastivědného kroužku ve Slavičíně.https://zam.zlin.eu/ostatni/628-josef-studenka Podílel se na mapování historie jihovýchodního Valašska a uchování paměti regionu. Během druhé světové války se aktivně zapojil do odboje, za což byl v roce 1943 zatčen a vězněn gestapem.

Život Josef Studenka se narodil 14. března 1904 manželům Josefovi a Františce Studenkovým ve Slavičíně, v části Šabatec. Pocházel z dvanácti dětí. Po absolvování obecné školy v roce 1918 se vyučil stolařem.

V mladém věku se zapojil do skautského hnutí – patřil mezi první členy nově založeného oddílu JUNÁK - český skaut, středisko A. B. Svojsíka Slavičín, kde působil v letech 1919–1922.

Vojenskou službu absolvoval u leteckých sil v Olomouci. Po sňatku s Františkou Hrubou v roce 1925 se přestěhoval do Hostětína, kde založil stolařskou živnost. Tu však z důvodu celosvětové předválečné hospodářské krize ukončil a v roce 1936 nastoupil do letecké továrny v Otrokovicích (Baťa). Na začátku druhé světové války byl přeložen do Zlína, kde se zapojil do odbojové činnosti.

Za odbojovou činnost byl v roce 1943 zatčen a internován v koncentračním táboře a následně přeložen na nucené práce do Německa, nejprve v Radebeulu a později v Drážďanech. Po návratu do Československa se roku 1946 usadil ve Slavičíně a nastoupil do zaměstnání u poštovní správy, kde působil až do důchodu.

Vedle svého civilního zaměstnání se po válce zapojil do kulturního a historického života Slavičína. V roce 1954 se stal spoluzakladatelem Vlastivědného kroužku, s nímž se podílel na vybudování slavičínského muzea; v kroužku následně po dobu dvanácti let působil jako předseda. Podílel se na dokumentaci dějin oblasti kolem Slavičína, sběru pamětnických svědectví, tvorbě kronik a map a na uchovávání regionální historické paměti.

Odbojová činnost a zatčení Během druhé světové války se Josef Studenka zapojil do činnosti odbojové skupiny působící v areálu Baťových závodů ve Zlíně. Vůdčí osobností této odbojové organizace byl Filip Feilhauer, tehdejší vedoucí archivu technických výkresů firmy Baťa a rodák z nedalekých Divnic. Skupina byla napojena na partyzánské a kurýrní aktivity; podílela se na převádění osob přes hranici mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem a poskytovala úkryt pronásledovaným osobám. Její členové se rovněž podíleli na distribuci ilegálního tisku.

V důsledku zrady konfidenta byla odbojová skupina v roce 1943 prozrazena a její členové zatčeni. Josef Studenka byl vězněn ve Zlíně a Uherském Hradišti a následně deportován do Vratislavi, kde byl odsouzen za podvracení říše a vlastizradu k trestu čtyř let káznice. Poté byl nasazen na nucené práce v Německu, nejprve v Radebeulu a později v Drážďanech.

Po návratu z věznění dne 15. května 1945 byl ve vážném zdravotním stavu, který si vyžádal dlouhodobé léčení. Dne 3. ledna 1946 nastoupil do zaměstnání u tehdejší Poštovní správy ve Slavičíně a začal se systematicky věnovat vlastivědné činnosti.

Vlastivědná činnost Josef Studenka se po válce zapojil do vlastivědné činnosti ve Slavičíně a jeho okolí. V roce 1954 se stal zakládajícím členem Vlastivědného kroužku ve Slavičíně, který vznikl z iniciativy místních občanů s cílem dokumentovat a uchovávat regionální historickou paměť. V rámci činnosti kroužku se podílel na vybudování Městského muzea Slavičín; ve Vlastivědném kroužku následně po dobu dvanácti let působil jako předseda.

Podílel se na sběru historických dokumentů, pamětnických svědectví a mapování místní historie. Jeho badatelský zájem se soustředil nejen na Slavičín, ale také na okolní obce, mimo jiné Divnice, Hrádek, Dolní Lhotu a další. Shromáždil rozsáhlý soubor archivních materiálů, fotografií a zápisů, které se staly podkladem pro další regionální historický výzkum. Věnoval se rovněž topografii a etnografii oblasti.

Svůj zájem o historii, vlastivědu a národopis neztrácel do konce života.

Publikační činnost Byl autorem nebo spoluautorem řady rukopisných kronik, vlastivědných prací a povídek s regionální tematikou. Účastnil se veřejného života jako přednášející a konzultant při různých kulturních projektech.

Také se zabýval literární činností, psal vlastní povídky (rukopisy). Např. U nás pod Bílými Karpaty, Hospodaření, Svatý Vojtěch, Život v Zemi smrti, Výsadek, Moje paměti, Jak si strýček pomáhali z pytlačky, Dojmy z nedávné minulosti, Cesta domů, Z doby okupace, Ze starého Slavičína, Neklidná noc, Letecký boj rok 1944, Štítenská kronika, Soud Odrandesgericht, Rok 1914-18.

Jeho osobní archiv tvoří součást sbírek Městské knihovny Slavičín a Městského muzea Slavičín.

Reference

Kategorie:Čeští kronikáři Kategorie:Čeští odboráři Kategorie:Čeští kartografové Kategorie:Narození 14. března Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození ve Slavičíně Kategorie:Úmrtí 22. února Kategorie:Úmrtí v roce 2000 Kategorie:Úmrtí ve Slavičíně Kategorie:Muži