Josef Prouza (14. září 1896 Lipí – 3. října 1974 Krčín) byl italský legionář a československý četník. Mezi lety 1968–1970 jako reakci na vstup spojeneckých vojsk do Československa sepsal svoje vzpomínky na první světovou válku – Paměti na vznik Československé republiky.
Životopis Narodil se 14. září 1896 jako syn tkalce Antonína Prouzy a Němky Agnes, rozené Zeidlerové ze Slaného v Českém koutku. Základní školní docházku absolvoval ve škole v Lipí. Vyučil se tkalcem jako otec a začal pracovat v náchodském tkalcovském závodě u Bartoňových. V dubnu 1915 narukoval do armády. Absolvoval vojenský výcvik a narukoval k 18. pěšímu pluku rakousko-uherské armády na korutanskou frontu do Karnských Alp. V létě téhož roku byl vážně zraněn. Již koncem října v roce 1915 se však vrátil ke svému útvaru. Koncem listopadu byl během bitvy na Soči zajat a více než dva roky strávil v italském zajetí. Během pobytu v Itálii prodělal mimo jiné malárii. V roce 1918 se v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetera přihlásil jako dobrovolník do československých legií. Jako československý dobrovolník nastoupil k třicátému druhému československému pluku. V létě roku 1918 působil jeho pluk na frontě u Gardského jezera. Zde se dočkal konce první světové války a vzniku Československa. Na počátku prosince téhož roku byl převelen k třicátému prvnímu československému pluku. S ním se vrátil do Československa, ale záhy pokračovali na Slovensko, kde sloužil až do ledna 1919. Zde dostal dopis od sestry, o kterém se zmiňuje na konci svého rukopisu.
Období po první světové válce Na Slovensku se přihlásil k četnictvu a sloužil například v Liptovském Mikuláši, Martině nebo Topoľčanech. Na podzim v roce 1925 zahájil desetiměsíční studium na četnické hodnostní škole v Bratislavě. Po absolvování získal možnost vykonávat funkci velitele u četnictva. Dne 7. února 1925 se oženil s Florou Márií, rozenou Kleinovou. Během roku se manželům narodil syn Aurel (záhy zemřel). Od léta 1926 působil jako velitel četnické stanice ve Fačkově a po roce se stal vrchním velitelem. Zde se narodil syn Josef (1927–2004). Byl přeložen do Lietavské Lúčky. Zde se do rodiny narodil syn Miroslav (1929–2009) a dcera Flora (1930–2017).
V rámci odsunu Čechů z nacistického Slovenska se rodina vrátila v květnu roku 1939 do rodné obce Lipí. Začal pracovat jako četník v Malém Pořící. Od léta 1939 až do roku 1942 byl vrchním velitelem četníků v Bohuslavicích nad Metují. V roce 1942 odešel jako bývalý československý legionář ve čtyřiceti pěti letech do důchodu. Měl nízký důchod a živil rodinu příležitostnými pracemi. Na konci druhé světové války byl odvelen do Rokytnice v Orlických horách, kde velel asi dvěma desítkám mužům. Na podzim roku 1945 byl jako četník přeložen do Poříčí u Trutnova. Po únoru 1948 byl opět bez práce z důvodu nemoci. Jako příslušník sboru národní bezpečnosti pobíral do roku 1954 důchod a přivydělával si jako dělník v textilní továrně v Krčíně. V roce 1954 byl uznán po lékařské kontrole práceschopným a zůstal mu pouze dělnický výdělek. Od roku 1956 byl již oficiálně důchodce a dostával malý důchod. Do práce v textilní továrně chodil do svých jednasedmdesáti let. Pohřben je v rodinném hrobě na Krčínském hřbitově.
Paměti na vznik Československé republiky V letech 1968–1970 napsal v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa Paměti na vznik Československé republiky, kde popsal dobu strávenou na frontě první světové války, v italských legiích a vznik Československa. Psal formou podrobné reportáže s uvedením dat a místních jmen, které umožnily poměrně přesně lokalizovat místa i dobu událostí. Ve své reportáži zachytil běžný život vojáků v rakousko-uherské armádě a v italských legiích. Popisoval každodenní útrapy vojáků jako byl hlad, nedostatek hygieny, ponižování, stálé nebezpečí smrti, nepřízeň počasí atd. Ve svých zápiscích popsal zoufalé snahy vojáků jako sebepoškozování nebo pokusy o sebevraždu, aby se vyhnuli boji na frontě. Dokumentoval atmosféru v rakouské armádě, neschopné velení i pocity českých vojáků v rakouské monarchii. Podrobně se věnoval popisu atmosféry v zajateckých táborech Čechů v Itálii, které zde vyústily ve zformování československých legií. Originál rukopisu vlastní jeho potomci.
Na přepisu rukopisu se podílely pravnučky Josefa Prouzy Mgr. Pavla Ťuková, rozená Recinová, a PhDr. Monika Recinová.
Odkazy
Reference
Literatura GREGOROVIČ, Miroslav. Československé legie v Itálii. In: Týž. První československý odbor: Čs. legie 1914–1920. 1. vyd. Praha: H&H, 1992, s. 42–53. ISBN 80-85467-54-2. EMMERT, František. Československé jednotky v Itálii (1917–1918). In: Týž. Českoslovenští legionáři za první světové války. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 119–137. ISBN 978-80-204-3283-4.
Související články Československé legie v Itálii Československé četnictvo
Externí odkazy Stránka o Josefu Prouzovi na stránkách spolku Signum Belli. Stránka o Josefu Prouzovi v databázi legionářů Československé obce legionářské.
Kategorie:Českoslovenští legionáři v Itálii Kategorie:Čeští policisté Kategorie:Držitelé Československé medaile Vítězství Kategorie:Držitelé Československé revoluční medaile Kategorie:Narození 14. června Kategorie:Narození v roce 1896 Kategorie:Narození v Lipí (Náchod) Kategorie:Úmrtí 3. října Kategorie:Úmrtí v roce 1974 Kategorie:Pohřbení v Krčíně u Nového Města nad Metují Kategorie:Muži