Johann Nepomuk Pauer von Budahegy ( Johann Nepomuk Carl Pauer Edler von Budahegy) (24. srpna 1830 Rijeka – 12. února 1885 Rijeka) byl rakousko-uherský admirál, přírodovědec a spisovatel. Po několikaleté službě u obchodního loďstva vstoupil v roce 1848 k c. k. námořnictvu a v mládí se zúčastnil několika válek. Mezinárodního uznání dosáhl jako autor dvou knih se zaměřením na přírodní poměry Středomoří. V roce 1879 dosáhl hodnosti kontradmirála a svou kariéru završil jako velitel oblastního námořního velitelstvi v Terstu (1879–1884).
Životopis náhled|vlevo|SMS Custozza, vlajková loď kapitána Pauera v letech 1875–1877 Pocházel z německé rodiny usazené v Uhrách, byl synem Karla Josefa Pauera (1798–1864), dvorního rady u nejvyššího soudního dvora, matka Caterina, rozená Franul von Weißenthurn (1808–1866), patřila ke staré patricijské rodině v Rijece. Johann v rodné Rijece absolvoval reálku, kde poté pokračoval ve studiu na námořní škole. V roce 1843 vstoupil jako dobrovolník k obchodnímu loďstvu, s nímž absolvoval řadu cest po Středomoří, ale i v Atlantiku, Severním nebo Černém moři.
V roce 1848 vstoupil jako kadet k c. k. námořnictvu a během revolučních bojů v roce 1849 se zúčastnil blokády Benátek a Ancony. Již v roce 1849 získal hodnost praporčíka a poté vystřídal službu na různých lodích. Od roku 1852 působil jako učitel matematiky a knihovník na nově zřízené C. k. námořní akademii v Terstu, později byl také velitelem jednotek námořní pěchoty. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1854Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1854; s. 669 dostupné online, poručík I. třídy 1856)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1857; Vídeň, 1857; s. 888 dostupné online a jako první důstojník na fregatě SMS Radetzky absolvoval cesty po Středomoří a na Blízký východ (1857–1859). V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a poté sloužil mimo jiné u námořní základny v Pule.
V hodnosti fregatního kapitána (23. března 1861) byl velitelem dělového člunu SMS HumMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 720 dostupné online a poté zastával post zástupce velitele námořní základny v Terstu (1864–1866). Během války s Itálií byl velitelem fregaty SMS Bellona (1866), další dva roky strávil jako velitel na palubě fregaty SMS Adria (1866–1868)Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 739 dostupné online a k datu 19. ledna 1868 byl povýšen na kapitána řadové lodi.Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 887 dostupné online V roce 1869 jako velitel císařské jachty SMS Greif doprovázel Františka Josefa ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu.
V letech 1870–1875 byl velitelem námořní pěchoty v Pule s přidělením cvičné lodi SMS Bellona.Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 900 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1873; s. 229 dostupné online Další dva roky strávil jako velitel obrněné lodi SMS Custozza jako vlajkové lodi eskadry (1875–1877).Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 75 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1877; Vídeň, 1876; s. 249 dostupné online K datu 1. listopadu 1879 byl povýšen do hodnosti kontradmirálaRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1879; Vídeň, 1879; s. 4 dostupné online a v letech 1879–1884 byl nakonec velitelem námořní základny v TerstuKais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 809 dostupné online, kde zároveň vedl stálou komisi pro výstavbu lodí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1881; s. 51 dostupné online Od června do prosince 1883 byl dočasně velitelem eskadry na vlajkové lodi SMS LissaRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1883; Vídeň, 1883; s. 85 dostupné online, poté se vrátil do Terstu. K datu 1. května 1884 byl penzionován.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 134 dostupné online
Po odchodu do výslužby se usadil v RijeceRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 49 dostupné online, kde o necelý rok později zemřel na následky mrtvice ve věku 54 let (12. února 1885).
V roce 1861 se v Rijece oženil s Idou Rosou von Gelcich. Měli spolu dvě děti, syn Franz Josef (1872–1876) zemřel ve čtyřech letech na záškrt. Dcera Gisela (*1867) byla manželkou c. k. polního podmaršála barona Heinricha von Fiedlera (1856–1932), viceprezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora.VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtický a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 102–105 (heslo Fiedler) ISBN 978-80-905324-6-5Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 6 dostupné online
Dílo Celoživotně se zajímal o různé vědní obory a byl autorem dvou knih vydaných v italštině (jako autor byl uveden pod jménem Giovanni Carlo Páuer de Budahegy). Iniciátorem vzniku první knihy o přírodních poměrech pobřeží Jaderského moře byl tehdejší vrchní velitel rakouského námořnictva arcivévoda Ferdinand Maxmilián a díky tomuto patronátu dosáhl Pauer mezinárodního uznání a členství v řadě vědeckých společností. Kromě toho vlastnil také významné přírodovědné sbírky a udržoval korespondenci se zahraničními vědci i panovníky (Jiří I. Řecký). Usiloval také o zřízení archivu c. k. námořnictva, který byl založen v Terstu až po jeho smrti.
Sulla necessita d'un aumento dell'illuminazione marittima lungo le coste del Mare Adriatico; Rijeka, 1863ZOLNAI, Klára: A magyarországi olasz nyomtatványok (1699–1918); Budapešť, 1932; s. 46 dostupné online Portolano della Grecia, Turchia, Egitto, Rijeka, 1871
Tituly a ocenění Užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Budahegy, který v roce 1859 získal jeho otec. Predikát Budahegy byl odvozen od stejnojmenného vrcholu v severním Maďarsku, kde se rodina v několika generacích uplatňovala ve státní správě těžby drahých kovů. Johann Nepomuk Pauer v návaznosti na své tiskem vydané práce získal členství v řadě vědeckých společností a institucí v Rakousku-Uhersku i v zahraničí (Štýrský Hradec, Lublaň, Sibiu, Zhořelec). Obdržel také čestné občanství v Terstu a Rijece, v Rijece se v roce 1883 stal i členem Obchodní a průmyslové komory. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika rakousko-uherských i zahraničních vyznamenání.Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1881; Pula, 1881; s. 8 dostupné online Kolekce jeho ocenění přešla dědictvím na spřízněnou rodu Fiedlerů a dnes je uložena ve Vídni.Mitteilungen des österreichisches Staatsarchiv, V. díl; Vídeň, 1952; s. 302–303 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1869) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1869) 60x60pixelů Válečná medaile (1873)
Zahraničí 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Spasitele (1871, Řecko) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Františka I. (1871, Království Obojí Sicílie) 60x60pixelů Řád Osmanie III. třídy (1871, Osmanská říše)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 291–296 (heslo Johann Nepomuk Karl Pauer von Budahegy) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy Profesní biografie Johanna Nepomuka Pauera in: Rakouský státní archiv Životopis Johanna Nepomuka Pauera in: primorskihrvat.hr
Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Italští spisovatelé Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu Františka I. Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Rakouští přírodovědci Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Příslušníci Rakousko-uherského námořnictva Kategorie:Narození 24. srpna Kategorie:Narození v roce 1830 Kategorie:Narození v Rijece Kategorie:Úmrtí 12. února Kategorie:Úmrtí v roce 1885 Kategorie:Úmrtí v Rijece Kategorie:Muži