Savognin (zastarale ) je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okrese Albula. Žije zde obyvatel.

K 1. lednu 2016 se na základě výsledku hlasování Savognin sloučil spolu s dalšími obcemi v údolí Oberhalbstein do nové obce Surses.

Geografie Savognin leží uprostřed široké kotliny Sotgôt v dolní části údolí Surses (německy Oberhalbstein).

Bývalé území obce zahrnovalo část hlavního údolí mezi Piz Arblatsch (3203 m, nejvyšší bod obce) na jihozápadě a Piz Mitgel (3159 m) na severovýchodě. Jak dokládají tři staré kostely, vesnice vznikla z několika jader: u řeky Julia, na mírně stoupajícím svahu na levé straně a podél hlavní silnice vedoucí po pravé straně. Intenzivní stavební činnost v letech 1965 až 1975 zaplnila mezery mezi částmi vesnice a také značně rozšířila osídlení na pravé straně údolí.

V roce 1997 bylo 32,7 % bývalé rozlohy obce využíváno pro zemědělství, lesy zabíraly 36,2 % a osídlení 3,0 %. Za neproduktivní bylo považováno 28,2 %.

Sousedními obcemi byly Cunter, Albula/Alvra, Filisur, Tinizong-Rona, Mulegns a Riom-Parsonz.

Historie náhled|vlevo|Letecký pohled (1947) Na kopci Padnal (Mot la Cresta) jižně od obce se nacházela významná osada z doby bronzové. Nálezy z několika vykopávek dokládají existenci vesnic z různých epoch, přibližně mezi lety 1800 a 1000 př. n. l. O něco výše než Padnal leží naleziště Rudnal, kde se předpokládá existence prehistorického útočiště.

Nejméně od římských dob vedly přes průsmyky Julierpass a Septimerpass důležité tranzitní trasy. Savognin se ve 13. století dostal do vlastnictví biskupa. Jako součást soudního okresu Oberhalbstein, jehož hlavním městem a místem shromáždění se Savognin stal, se obec stala členem Gotteshausbundu. Vykoupením v roce 1552 získalo údolí plnou suverenitu v rámci Svobodného státu tří spolků.

Od středověku tvořily hospodářský základ chov dobytka a průsmykový provoz. Po obdobích rozkvětu, například po odstřelení Crap Ses v roce 1777 a výstavbě silnice Julierstrasse v letech 1820 až 1840, následovaly opakované neúspěchy, naposledy kvůli silné konkurenci Gotthardské dráhy, která byla otevřena v roce 1882. Savognin se vrátil na úroveň zemědělské vesnice a zpočátku zmeškal připojení k turistickému rozvoji. V polovině 19. století byly na základě zákona o boji proti bezdomovectví naturalizovány jenišské rodiny. Teprve od roku 1960 začal rychlý vzestup k pozici turistického střediska, přičemž výstavba hotelů, prázdninových bytů a lanovek trvale změnila vzhled obce a život v ní.

Savognin se stal známým zejména pro své první rozsáhlé použití sněhových děl, a to od roku 1978.

Obyvatelstvo náhled|vpravo|Centrum obce Vývoj počtu obyvatel Rok 1643 1710 1802 1850 1900 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2005 2014 Počet obyvatel 430 530 365 469 444 766 632 820 852 877 882 982 1016

Jazyky Původním jazykem místních obyvatel je , regionální dialekt rétorománštiny. Obec byla téměř jednojazyčná, v roce 1880 mluvilo rétorománsky 96,2 % obyvatel a v roce 1910 91,61 %. Tento podíl pak do roku 1941 klesl na 81,1 %. Od té doby rétorománština kvůli přistěhovalectví a od roku 1980 také kvůli jazykové změně masivně ztrácí na významu. V roce 1970 ještě 66,59 % obyvatel mluvilo rétorománsky, dnes je to přibližně polovina populace. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka: Jazyky v Savogninu Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000 Počet Podíl Počet Podíl Počet PodílNěmčina 212 24,88 % 274 31,24 % 323 36,62 %Rétorománština 562 65,96 % 546 62,26 % 468 53,06 %Italština 42 4,93 % 25 2,85 % 32 3,63 %Počet obyvatel 852 100 % 877 100 % 882 100 %

Hospodářství Savognin je sídlem obecní správy, regionální nemocnice a střední školy a tvoří centrum údolí.

Nejdůležitějším zdrojem příjmů je cestovní ruch s přibližně 200 000 přenocováními ročně. Několik lanovek společnosti Savognin Bergbahnen zajišťuje dopravu do lyžařských areálů na Piz Martegnas a v údolí Val Nandro.

Doprava Savognin leží na hlavní silnici č. 3 z Churu přes Lenzerheide a průsmyk Julierpass do Engadinu. Na této trase jezdí také autobusová linka Postauto. Většina spojů končí v Biviu, některé jedou až do Svatého Mořice. Další autobusová linka Postauto spojuje zajíždí do okolních vesnic Riom, Parsonz a Salouf.

Odkazy Reference

Externí odkazy

(rétorománsky)

Kategorie:Bývalé obce v kantonu Graubünden