Společný program levice (), zkráceně též Společný program je ve francouzských politických dějinách označení pro plán reforem, přijatý dne 27. června 1972 Socialistickou stranou, Francouzskou komunistickou stranou a podepsaný 12. července 1972 v hotelu Continental v Paříži těmito dvěma organizacemi a některými radikály. Za levicové radikály dokument podepsal Robert Fabre, ale ustavující kongres této organizace se konal až v prosinci toho roku. Vyvolal tlak v hospodářských, politických a vojenských oblastech ve Francii.
Jednalo se o rozsáhlý politický program, který znamenal zásadní posun ve strategii dobývání moci Socialistické strany, která byla do té doby obrácena směrem ke středu. Aliance PS-PCF otevřela politické směřování levice na dalších třicet let, což přispělo zejména ke zvolení Françoise Mitterranda v prezidentských volbách v roce 1981, který uvedl do praxe část tohoto programu přijatého ve 110 návrzích pro Francii. Po roce 1983 byly některé z již provedených reforem zrušeny.
Hlavní opatření žít lépe, změnit život: minimální mzda 1000 franků, valorizace sociálních dávek a důchodů, zkrácení týdenní pracovní doby na 39 hodin, odchod do důchodu v 60 letech pro muže a 55 pro ženy, nový zákoník práce, garance odborových práv, zrušení reformy sociálního zabezpečení z roku 1967, bezplatné zdravotnictví pro všechny, městské plánování, každoroční výstavba 700 000 veřejných bytových jednotek, sociální podpora ve školství, sociální podpora pro kulturní tvorbu, garance rovnosti žen a mužů, prodloužená mateřská dovolená na 16 týdnů, zrušení represe potratů, plnoletost v 18 letech, zkrácení vojenské služby o šest měsíců; demokratizace ekonomiky, rozvoj veřejného sektoru, plánování pokroku: reformované pracovní právo, masivní znárodnění, zvýšení výnosů, podpora malých a středních podniků, ekonomické, průmyslové a zemědělské plánování, stabilizace cen, reforma Banky Francie a Conseil national du crédit, vytvoření Národní investiční banky; demokratizovat instituce, garantovat a rozvíjet svobody: habeas corpus, právo na azyl, zrušení zákona proti delikventům, přeměna Ústavní rady na nejvyšší soud, demokratizace policie, nezávislost soudnictví, zrušení trestu smrti, poměrné hlasování v Národním shromáždění a krajských zastupitelstvech, zrušení ústavního článku 16, pětileté funkční období prezidenta, demokratizace Senátu, občanská smlouva, decentralizace, záruka práva na informace, demokratizace veřejné správy, povinnost pro veřejnoprávní rozhlas a televizi ORTF poskytovat oponentům vysílací čas; přispívat k míru a rozvíjet mezinárodní spolupráci: reforma armády, jaderné odzbrojení, rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO, podpora EHS, obnovení Společné zemědělské politiky, rozchod s JAR a frankistickým Španělskem, zastavení válek, uznání komunistických států (Severní Korea, Republika Jižní Vietnam), právo na sebeurčení francouzských zámořských území, rozvojová pomoc chudým zemím, podpora hnutí za nezávislost.
Reference
Kategorie:Politika v roce 1972 Kategorie:Francie v roce 1972