Mužská dvouhra French Open 2025 probíhala na přelomu května a června 2025 na antukových dvorcích areálu Stade Roland-Garros. Do singlové soutěže pařížského tenisového grandslamu nastoupilo sto dvacet osm hráčů. Dvacet dva z nich si účast zajistilo v kvalifikaci včetně šesti šťastných poražených.
Titul z předchozího ročníku obhájil 22letý Španěl Carlos Alcaraz, který jako druhý muž otevřené éry vyhrál i páté kariérní grandslamové finále. Po historicky nejdelším patřížském finále se stal třetím nejmladším držitelem pěti trofejí na grandslamu a nejmladším vítězem dvacátého titulu na okruhu ATP Tour. Představoval i třetího muže open éry, který ve finále majoru odvrátil mečbol a devátého tenistu, jenž otočil jeho průběh ze stavu 0–2 na sety.
Turnaj Poslední turnaj profesionální kariéry odehrál Francouz Richard Gasquet, trojnásobný grandslamový semifinalista a bývalá světová sedmička. Dvaadvacátou účastí v pařížské dvouhře vyrovnal mužský rekord krajana Antoina Gentiena, který startoval mezi lety 1925–1950. Ve druhém kole jej vyřadil Jannik Sinner. Úvodní pětisetovou výhrou nad Hugem Dellienem dosáhl Gaël Monfils čtyřicátý vítězný zápas na French Open, čímž v rámci open éry vyrovnal mezi Francouzi rekord Yannicka Noaha. Benjamin Hassan se v otevřené éře stal prvním Libanoncem, jenž se kvalifikoval do hlavní soutěže French Open.
náhled|Po triumfu na Australian Open 2025 prohrál Jannik Sinner ve finále s AlcarazemPostup do čtvrtfinále přes Camerona Norrieho znamenal pro Novaka Djokoviće jubilejní 100. vítěznou dvouhru na French Open. Jako druhý tenista po Nadalovi (112 výher) dosáhl na Roland Garros mety 100 výher a celkově se stal třetím mužem, jenž na jediném grandslamu pokořil tuto hranici, když i Federer vyhrál minimálně sto zápasů na Australian Open (102) a ve Wimbledonu (105). Devatenáctým pařížským čtvrtfinálem rovněž Djoković překonal rekord nejvyššího počtu čtvrtfinálových účastí na konkrétním grandslamu, jenž spolusdílel s osmnácti takovými účastmi Federera ve Wimbledonu. Mezi poslední pařížskou osmičku prošel ve 38 letech jako nejstarší singlista od 39letého Istvána Gulyáse v roce 1971 a do semifinále jako druhý nejstarší hráč open éry, po 40letém Panchu Gonzalesovi v ročníku 1968. Jednapadesátým semifinálem na grandslamech navýšil Srb vlastní rekord.
Zdoláním světové pětky Jacka Drapera postoupil Alexandr Bublik do čtvrtfinále grandslamu jako první kazachstánský muž v historii. Tommy Paul a Frances Tiafoe se mezi poslední osmičkou hráčů na Roland Garros objevili jako první Američané od Agassiho v roce 2003. Vícenásobné zastoupení v této fázi pařížského majoru měli zástupci amerického tenisu naposledy předtím v roce 1996 díky Samprasovi a Courierovi. Poprvé v otevřené éře se do semifinále jediného grandslamu probojovali dva italští muži, Jannik Sinner s Lorenzem Musettim. Zopakovali tak výkon, který Italové naposledy předvedli v podobě Pietrangeliho se Sirolou na Roland Garros 1960.
Obhájenou trofejí pátý grandslam pro Carlose Alcaraze Statistiky finále Sinner Alcaraz 8 esa 7 0dvojchyby 7 103/191 1. podání do dvorce 113/194 72/103 úspěšnost 1. podání 71/113 44/88 úspěšnost 2. podání 46/81 53vítězné míče 70 64nevynucené chyby 73 58vynucené chyby 67 7/15 využité brejkboly 7/14 30/45 hra na síti22/33 193/385získané body 195/385 délka utkání 5.29 hodiny Jako osmý muž otevřené éry French Open obhájil trofej druhý tenista klasifikace Carlos Alcaraz poté, co otočil průběh finále se světovou jedničkou Jannikem Sinnerem. Po setech 4–6, 6–7, 6–4, 7–6 a 7–6 zvítězil za 5 hodin a 29 minut v nejdelším pařížském finále, které překonalo rekord 4:42 hodin z roku 1982. V rámci grandslamu zaostalo svou délkou jen za soubojem o titul na Australian Open 2012. Ve čtvrté sadě neproměnil za stavu 5–3 a 40:0 returnující Sinner tři mečboly v řadě a duel v dalším gamu nedopodával. Ani Alcaraz nevyužil výhodu servisu při poměru 5–4 v páté sadě. Poprvé od zavedení supertiebreaku v roce 2022 tak finále rozhodla 10bodová zkrácená hra, v níž Alcaraz získal prvních sedm míčů a soupeři dovolil uhrát jen dvě výměny. Bilanci pětizápasových duelů Alcaraz navýšil na 13–1, zatímco u poraženého tento poměr činil 6–10. Sinner tak prohrál i sedmý zápas kariéry trvající déle než 3:50 hodiny. vlevo|náhled|Carlos Alcaraz obhájil trofej a jako druhý muž open éry udržel neporazitelnost v prvních pěti grandslamových finále Alcaraz se stal třetím grandslamovým šampionem v otevřené éře, který ve finále odvrátil mečbol. V tomto ohledu navázal na Gaudia z French Open 2004 a Djokoviće z Wimbledonu 2019. V rámci open éry dokázal otočit grandslamové finále ze stavu 0–2 na sety jako devátý muž a šestý na Roland Garros, když naposledy se to podařilo Sinnerovi na Australian Open 2024. Naopak samotnému Španělovi se takový obrat nikdy předtím nepodařil. Poprvé se ve finále majoru střetli hráči narození ve 21. století. Pařížští finalisté nepřekročili hranici 23 let naposledy v ročníku 1994.
Alcaraz vyhrál pátý grandslam a druhý na French Open. Jako druhý muž otevřené éry po Federerovi ovládl prvních pět kariérních finále v této kategorii. Ve 22 letech pokořil hranici pěti majorů jako historicky třetí nejmladší, po 21letém Borgovi a 22letém Nadalovi. Rovněž představoval nejmladšího držitele dvaceti trofejí na okruhu ATP Tour, když v Paříži vybojoval jubilejní dvacátý vavřín. Od prvního vzájemného duelu se Sinnerem na Paris Masters 2021 navýšil kladnou bilanci výher na 8–4. V rámci jejich soupeření ovládl pátý zápas v řadě a na grandslamu s ním držel poměr 5–0. Itala, který prohrál první grandslamové finále, vyřadil i v pařížském semifinále 2024. Po skončení činila Alcarazova neporazitelnost třináct utkání, když Sinnerovi uštědřil první sezónní porážku ve finále předcházejícího Rome Masters. Oba členové dvojice získali sedm z osmi titulů na naposledy odehraných grandslamech. Díky vítězství i na Monte-Carlo Masters 2025 se Alcaraz stal třetím tenistou, jenž v jedné sezóně vyhrál více antukových turnajů série Masters a zároveň Roland Garros. Před ním se to podařilo Musterovi (1995) a Nadalovi (2005–2008, 2010, 2012–2013, 2017–2018).
Na grandslamu skončila 20zápasová neporazitelnost Sinnera, který v jeho ročníku 2025 vyhrál 31 setů za sebou. Jednalo se o čtvrtou nejdelší grandslamovou sérii v otevřené éře, po 36 setech Federera (2006–2007) a 35setových šňůrách Nadala (2020–2021) s McEnroem (1984). Sinner postoupil do pařížského finále jako druhý Ital open éry, po Adrianu Panattovi v roce 1976.
Nasazení hráči
Pavouk
Finálová fáze
Horní polovina 1. sekce
2. sekce
3. sekce
4. sekce
Dolní polovina 5. sekce
6. sekce
7. sekce
8. sekce
Hráčské informace Divoké karty V rámci reciproční dohody tří ze čtyř tenisových svazů pořádajících Grand Slam, Tennis Australia, United States Tennis Association a Fédération Française de tennis, byly divoké karty pro zástupce australského a amerického tenisu uděleny jejich národními svazy.
Žebříčková ochrana
Kvalifikanti
Šťastní poražení
Odhlášení Žebříček ATP ke 14. dubnu 2025, určujícímu vydání pro účast v hlavní soutěži. Ve startovním poli bylo 104 míst určeno pro přímou účast singlistů na základě žebříčku, 16 míst pro kvalifikanty a 8 pro hráče na divokou kartu. Hranicí posledního přímého účastníka bylo 102. místo (Luca Nardi) vzhledem k předpokládanému startu čtyř tenistů pod žebříčkovou ochranou a dvěma odhlášeným Číňanům.
Odkazy Poznámky
Reference
Mužská dvouhra