Adolf Karlovský, vlastním jménem Adolf Netrefa (30. července 1885 Praha – 11. října 1946 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých evangelické církve na Smíchově, sign. ESM Z2, s. 26) byl český operetní a činoherní herec, zpěvák a divadelní režisér vystupující v první polovině 19. století pod uměleckým pseudonymem Ada Karlovský.

Život Rodina Adolf Netrefa se narodil 30. července 1885 v Praze v Karlíně, jeho otec se jmenoval Adolf Netrefa (1854) a maminka Anna Hrabětová (1857-1909), měl ještě i bratra Josefa Netrefu (1882) a sestru Annu Netrefovou (1893). Výnosem zemské politické správy v Praze (datovanému ke dni 3. listopadu 1921) mu bylo povoleno změnit si příjmení na Karlovský. Jeho manželka Františka roz. Stará (1897-1982), provozovala na Smíchově v domě Na Knížecí (dnes – rok 2025 – Ostrovského ulice číslo 4) módní krejčovský salon. Manželé Karlovští byli členy sboru Českobratrské církve evangelické na Smíchově a zastávali demokratické ideály prezidentů T. G. Masaryka a Dr. Edvarda Beneše. Dne 17. října 1922 v Praze (na Smíchově) se manželům Karlovským narodil syn Adolf Karlovský (1922–1995). A později i druhý syn Radovan Karlovský (1926-1996).

Umělecká dráha Ada Karlovský byl od roku 1903 členem různých venkovských kočovných hereckých společností, ale již o 5 let později (od roku 1908) se uchytil v Praze. Na své první angažmá (v letech 1908 až 1919) nastoupil do Divadla Marie Zieglerové, potom jako herec a režisér pracoval na operetně a zpěvoherně založených scénách na různých místech Prahy. Po vypuknutí první světové války musel v roce 1915 narukovat do rakousko-uherské armády. Po skončení vojenské povinnosti v roce 1917 se opět vrátil zpět k divadlu a na dvě následující sezóny (v letech 1917 až 1919) si pronajal Pištěkovo lidové divadlo na Vinohradech. Karlovský postupně působil v několika dalších pražských scénách: holešovická Uranie (od roku 1922); Divadlo Vlasty Buriana (od roku 1925); Aréna na Smíchově; Rokoko; Švandovo divadlo na Smíchově; Lidové divadlo Deklarace na Žižkově; Tylovo divadlo v Nuslích; Divadlo v Karlíně; Vinohradská zpěvohra a další.

Ve 30. letech 20. století vykonával (mimo jiné) Ada Karlovský funkci tajemníka Tylova divadla v Nuslích a krom toho byl také úspěšným zpěvákem, dramaturgem i režisérem. Účinkoval v různých bulvárních fraškách (burleskách), zpěvohrách a operetách, kde uplatnil svůj zpěv a předváděl svůj hlasový potenciál. Vystupoval také na zábavných večerech ve Velkém sále pražského paláce Lucerna. Postupně si svým všestranným talentem herce a zpěváka (v groteskně či tragikomicky laděných kusech) získal u pražských diváků respekt a oblibu a stal se populárním. Byly mu svěřovány role různých důstojníků, generálů a oficírů a to často v komicky laděných dílech nebo v operetách. Režíroval (a často hrál velké role) v následujících kusech: Když sukénky šustí; Veselé pradlenky; Černá ruka v Praze (tady i hrál); Tažení Vény Vanáska; Růženčina svatební noc (tady i hrál); Pepi a jeho kojná (tady i hrál); Jeden den králem; Dráteníček; Zelená se, zelená…; Kondelík a Vejvara (tady i hrál, role: stavitel Bečka).

Jako herec si zahrál v následujících titulech: Odtroubeno; Almo, kde bydlíš?; Chudá holka; Krásná Lída; Lady Godiva; Třetí zvonění; Podzimní manévry; Rudý milenec a růžová panenka; Za sportem a láskou; Naše miminko (role: Jimmy) Maska červené smrti; Spodnička aneb 100 roků nepodmínečně; Krásná Helena; Veselé bloudění; Polská krev; atd.

Ve filmu se objevil poprvé v roce 1917 v němé komedii Pražští adamité a v roce 1919 se zhostil režie v dnes již nedochovaném filmu (komedii) Ada se učí jezdit (podle námětu a scénáře They Červenkové), kde sehrál i hlavní roli. Toto byl jeho první a zároveň poslední počin filmového režiséra, a dále se věnoval divadelní režii. Jeho největší rolí v němém filmu, byl zrádný hrabě Růžodolský v dramatu Vyznavači slunce (1925). Natočil celkem 7 němých filmů. Mezi léty 1931 až 1944 ztvárnil 36 filmových postav. V roce 1944 natočil svůj poslední filmový počin – melodrama Jarní píseň. V následujících letech vykonával funkci jednatele Ústřední jednoty českého herectva a občas vystoupil v rozhlase.

Závěr Ada Karlovský zemřel předčasně nedlouho po skončení druhé světové války dne 11. října 1946 v Praze v jednu hodinu ranní ve věku 61 let na rakovinu jícnu. Jeho úmrtí bylo uvedeno i v některých filmových periodikách, která vycházela krátce po druhé světové válce. Herecký a režisérský průkopník české kinematografie Ada Karlovský je pochován (spolu se svým synem generálem Adolfem Františkem Josefem Karlovským (1922–1995) – odbojářem z druhé světové války, politickým vězněm 50. let 20. století a významným heraldikem) a i s druhým synem Radovanem (1926-1996) a jeho manželkou Irenou Karlovskou (1927-2019) v rodinném hrobě rodiny Starých (rodina manželky Františky Staré) na pražských Olšanských hřbitovech.

Filmografie

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Adolf Karlovský Externí odkazy

Kategorie:Narození 30. července Kategorie:Narození v roce 1885 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 11. října Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Herci z Prahy Kategorie:Čeští zpěváci Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži