Čeněk Vořech (19. července 1887 Žabovřesky – 9. listopadu 1976 Praha) byl český architekt, grafik a kreslíř. Jeho tvorba a aktivity zasáhly širokou škálu uměleckých i společenských oblastí, od architektury přes výtvarné umění, užitkový design až po publicistiku.
Život Mládí a vzdělání Narodil se jako Vincenc Vořech v Žabovřeskách u Brna do rodiny sazeče Josefa Vořecha a jeho manželky Anny, rozené Peroutkové. Byl bratrem Josefa Vořecha, legionáře a důstojníka československé armády, a nevlastním bratrem Bohumila Vořecha, ilustrátora děl Jakuba Demla.
Studoval na České státní průmyslové škole v Brně (1904–1908) na stavitelském oddělení, kde jej podporovali Dušan Jurkovič a Bohuslav Holman. V letech 1908–1910 pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze jako žák architekta Jana Kotěry.
V roce 1916 se v Brně oženil s malířkou Marií Vejvodovou (1889–1974), s níž měl dva syny – Radovana (1920–1949) a Ctibora (1921–2016).
Kariéra Významnou část svého profesního života spojil s Uměleckou besedou. V roce 1909 vstoupil do Výtvarného odboru Umělecké besedy a během let zde zastával různé funkce – od člena výboru až po jednatele (1919–1920) a místopředsedu (1925, 1928). Aktivně se podílel na organizaci výstav a dalších kulturních aktivit spolku.
V roce 1913 se zásadně zapojil do Jubilejní výstavy k padesátému výročí založení Umělecké besedy, kde nejen vystavoval své návrhy, ale také vytvořil plakát výstavy a instalaci společně s Jaroslavem Jarešem. Tato výstava byla významná tím, že prezentovala jeho vizi moderní galerie jako jednotného environmentu. Kromě toho se účastnil četných přednášek o českém umění a architektuře pořádaných Besedou.
V roce 1913 publikoval (v časopise Průlom) své kresby lidové architektury ze studijních cest do jižních Čech, Valašska a Moravského Slovácka, které posléze zakoupilo Moravské zemské muzeum v Brně (300 kreseb).
Vořechova činnost v Umělecké besedě zahrnovala také publicistiku – přispíval do spolkového časopisu Život, kde publikoval články o architektuře i kulturním dění. V meziválečném období vytvořil společně s Františkem Jandou projekt Domu Umělecké besedy na Malé Straně (dokončen 1925, dnes Besední ulice), který se stal centrem spolkového života.
V roce 1919 se konala ustavující valná hromada spolku Koliba v Brně, kde byl zvolen místopředsedou, od března 1920 do podzimu 1920 byl členem výboru. V témže roce spolek, který spoluzakládal, opustil. Aktivně se podílel na druhé výstavě spolku Koliba v Brně v roce 1920.
V období 1929–1940 provozoval projektovou kancelář v paláci Lucerna, v letech 1931–1938 byl členem památkového sboru Magistrátu hlavního města Prahy. V letech 1932–1940 byl hlavním konzultantem a projektantem Salesiánského řádu, spřátelil se s kardinálem Štěpánem Trochtou (korespondence do roku 1972). Pro Salesiány realizoval velké projekty v Ostravě, v Praze-Kobylisích, Pardubicích, Brně, Ořechově. náhled|S Jakubem Demlem 1934
Spolupráce a přátelství s Jakubem Demlem Manželé Vořechovi udržovali dlouholeté přátelství s básníkem Jakubem Demlem. První dochovaný dopis mezi oběma pochází z roku 1913; jejich korespondence pokračovala téměř nepřetržitě až do Demlovy smrti v roce 1961. Dochovalo se více než 220 dopisů od Demla adresovaných Vořechovi i jeho ženě Marii; tyto dopisy jsou cenným svědectvím o jejich spolupráci i vzájemné podpoře.náhled|Hrob na MalvazinkáchVořech významně přispěl k vydávání Demlových knih – například Zapomenuté světlo (1934) nebo Píseň vojína šílence (1935). Rovněž navrhl grafickou úpravu některých Demlových děl a aktivně pomáhal při jejich distribuci. Ve dvacátých a třicátých letech básník často pobýval u manželů Vořechových v Praze; během těchto návštěv vznikla například báseň Zvenku nebylo by se čeho bát. Přestože jejich vztah prošel krizemi, zejména po roce 1936, kdy Deml přerušil kontakty s mnoha přáteli, v roce 1952 byly vazby obnoveny. Manželé Vořechovi básníka podporovali až do jeho smrti zasíláním knih a potravin.
Pozdější léta Po druhé světové válce se Čeněk Vořech věnoval především organizaci výstav zaměřených na propagaci českého umění. V roce 1956 uspořádal jubilejní výstavu malíře Břetislava Bartoše a Vojtěcha Slavíka ve Výstavní síni Domu umění v Ostravě. Dalším významným počinem byla retrospektivní výstava Antonína Václava Slavíčka konaná roku 1959 v Alšově síni.
Zemřel v roce 1976 v Praze a byl pohřben na hřbitově Na Malvazinkách vedle své ženy Marie Vejvodové-Vořechové a syna Radovana.
Významné projekty Čeněk Vořech se během své kariéry podílel na řadě významných architektonických a výtvarných projektů. Níže jsou chronologicky seřazeny jeho klíčové realizace:náhled|Štefánikův pomník v Myjavě
Návrh Žižkova pomníku v Praze na Vítkově (spolu se sochařem Vojtou Sapíkem se v první soutěži v roce 1914 umístili s návrhem „Hvězdice k Dómu národa“ na děleném druhém místě, když první cena nebyla udělena).Petra ŠIMÁNKOVÁ: Soutěže na Žižkův pomník v Praze na Vítkově, bakalářská diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, 2014. Dostupné online. Pomník generála Milana Rastislava Štefánika v Myjavě (1921) – Kubistický pomník, vytvořený ve spolupráci se sochařem Rudolfem Březou, je jedním z nejvýznamnějších děl Vořechovy kariéry. Byl navržen v duchu nové československé republiky a přežil na jednom místě všechny režimy.
Pomník padlým v Hořovicích (1922) – Projekt s názvem „Obětovaný“ vznikl ve spolupráci se sochařem Františkem Bílkem. Původně umístěn na Palackého náměstí v Hořovicích. V roce 2011 prošel rekonstrukcí podle původního návrhu Čeňka Vořecha. Puristický nájemní dům v Bubenči (1923–1924) – Dům na adrese Českomalínská 15/592 byl navržen ve spolupráci s Františkem Jandou. V ateliérových bytech bydleli Jan Zrzavý, Václav Rabas, Vlastimil Rada, Vojtěch Sedláček, Karel Boháček, Lev Šimák, Jaroslav Jareš a do konce života i manželé Vořechovi. Spolkový dům v Besední ulici na Malé Straně čp.441/3 s Františkem Jandou, realizován 1924-1925náhled|Kubelíkova 18 Puristický nájemní a kancelářský dům na Žižkově (1924) – Dům na adrese Kubelíkova 1494/18 byl navržen ve spolupráci s Františkem Jandou. Dům byl určen pro hudební oddělení spolku Umělecká beseda, jak dodnes deklaruje kovový znak na fasádě – stylizovaná lyra s květinami Interiéry paláce Lucerna (1927) – Vořech navrhl unikátní technické řešení pro taneční sál – kruhové vysunovací pódium uprostřed sálu, které mohlo být zdviženo do různých výšek. Pomník moravského historika Maxe Dvořáka v Zábřehu na Moravě, vytvořený společně s Rudolfem Březou Pomník Mistra Jana Husa v Roudnici nad Labem (1928) – Tento klasicky pojatý pomník vznikl opět ve spolupráci s Rudolfem Březou. Jeho design reflektuje důraz na tradici a národní identitu.
Vila Josefa Lady v Hrusicích č.p. 115 (1933) Projekt výstavby dvou nájemních domů v ulici U Čtyř domů č.p. 1089 a 1201 v Nuslích v letech 1931-1932
Funkcionalistická vila v Dejvicích (1934) – Dům nacházející se na adrese Na Mičánce 41/1043 byl navržen pro sochaře Rudolfa Březu. Stavba představuje příklad funkcionalistického stylu s důrazem na jednoduchost a účelnost. Funkcionalistická vila v Krči č.p. 111 (pro: Josef Jura, projekt 1936) – Dům se nacházel na adrese Ševce Matouše 14/111. Zbořeno po roce 2023. Návrh scény pro představení Gianni Schicchi pro Národní divadlo v Praze (1937)
Odkazy
Reference
Literatura
TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 4., nezměněné vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall, 1993. .
Externí odkazy
https://umeleckepamatky.udu.cas.cz/en/person/14-cenek-vorech https://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?personId=125 http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/4111 https://umeleckepamatky.udu.cas.cz/osoba/14-cenek-vorech
Kategorie:Muži Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Narození 19. července Kategorie:Narození v Žabovřeskách (Brno) Kategorie:Úmrtí v roce 1976 Kategorie:Úmrtí 9. listopadu Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky Kategorie:Členové Umělecké besedy