Podle židovské a později křesťanské tradice jsou andělé uspořádáni do hierarchie různých řádů, ve středověku nazývaných andělské chóry či andělské kůry.

Tyto hierarchie se skládají z mezistupňů mezi Bohem a člověkem, neboť spojují a popisují vztah mezi absolutní božskou transcendencí a jeho působením ve světě.

Pseudo-Dionysios Areopagita ve své knize De coelesti hierarchia poukazuje na některé pasáže Nového zákona, konkrétně na List Efezanům a List Kolosanům, na jejichž základě vytváří schéma tří hierarchií, sfér či triád andělů, z nichž každá obsahuje tři řády či chóry. V sestupném pořadí podle moci jsou to:

Podle starověkých mysteriózních tradic byla každá hierarchie ztotožněna s jednou z oběžných drah hvězd, z nichž vycházel chór, skrytá harmonie známá jako „hudba sfér“.Srov. ; také

Původ a osud andělských hierarchií

První náznak hierarchií nacházíme ve Starém zákoně, kde se andělé, ačkoli se zpočátku jevili jako pouzí zástupci Jahveho a teprve později získali konotace samostatných entit,V Bibli je samotné slovo „Bůh“ často nahrazováno slovem „anděl Páně“, doslova: „posel Páně“. v Jákobově snu objevují na žebříku spojujícím nebe se zemí. Výrazněji se jejich přítomnost projeví v hebrejských spisech rozšířených mezi 3. a následujícím 5. stoletím př. n. l., jako je Hekhalot a Kniha Henochova,Text není kanonický pro katolickou církev, ale je kanonický pro koptskou křesťanskou církev. kde je výstup stejnojmenného patriarchy na nebesa popsán jako přechod postupných andělských zástupů až k blaženému vidění Jména.

Postavy andělů však mohou mít i předbiblický původ, který se opírá o starověké sapienciální, astrologické a esoterické znalosti o božských a nadpřirozených bytostech perské, asyrsko-babylonské a egyptské kultury; a později se zbavují různých polyteistických konotací.

Na počátku křesťanské éry byla angelologie pěstována především gnostiky.Pro gnostiky byli andělé ztotožněni s eony. Srov. Pavel z Tarsu, ač proti nim polemizoval,Doporučil, abychom se neztráceli v marných a planých řečech a uctívání. představoval hlavní zdroj Nového zákona, z něhož bude budoucí křesťanská angelologie čerpat pomocí vlastních náznaků – , , a . Nejznámějším referenčním textem na toto téma je právě De coelesti hierarchia. V rámci vlivů na křesťanskou angelologii je třeba vzít v úvahu také přínos klasické a novoplatónské filozofie, včetně pojmu dynamis z Proklovy metafyziky.

Katolická církev se snažila omezit uctívání andělů pouze na tři (archanděly), o nichž se zmiňuje Bible,Tedy Michael, Gabriel a Rafael (Římský koncil, 745). Srov. a zaměřila zbožnost věřících pouze na anděla strážného.Znovu nedávno, v dekretu Litteris Diei ze 6. června 1992, papežské magisterium stanovilo, že „je nezákonné učit a používat představy o andělech a archandělech, jejich osobních jménech a jejich zvláštních funkcích, mimo to, co je přímo vyjádřeno v Písmu svatém; v důsledku toho je zakázána jakákoli forma zasvěcování andělům a jakákoli jiná praxe než zvyklosti oficiálního kultu“. () V každém případě se papež Řehoř I. Veliký zasloužil o rozšíření andělských hierarchií popsaných Pseudo-Dionýsiem Areopagitou na Západě, i když byly řazeny v jiném pořadí, než jaké uvádí on.

Ve středověku byla navržena další schémata, často spojená s astrologickými a kosmologickými úvahami. Tomáš Akvinský ve 13. století s odkazem na Dionýsia napsal:

„Podívejme se tedy nejprve na kritérium Dionýsiova určení. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle něj první hierarchie poznává příčiny věcí v samotném Bohu, druhá v jejich univerzálních příčinách, třetí v jejich aplikaci na konkrétní účinky. A protože Bůh je cílem nejen andělských služeb, ale celého stvoření, je úkolem první hierarchie uvažovat o cíli; prostřední hierarchie o univerzálních dispozicích věcí, které mají být vykonány; a poslední hierarchie o aplikaci dispozic na účinky, tj. o vykonání díla. Je totiž zřejmé, že tyto tři fáze se vyskytují v procesu každé operace. Proto Dionýsios, který odvozuje jejich vlastnosti od jmen řádů, zařadil do první hierarchie ty řády, jejichž jména naznačují vztah k Bohu: tedy Serafíny, Cherubíny a Trůny. Do mezihierarchie naopak zařadil ty řády, jejichž jména označují určitou univerzální vládu či uspořádání: tedy Panstva, Síly a Mocnosti. A konečně do třetí hierarchie umístil ty řády, jejichž jména znamenají provedení díla: totiž Knížata, Archanděly a Anděly.“ (Tomáš Akvinský, Summa Theologica, I, 108, 6)

Podle Andělského doktora je jediným působením, které na sebe andělé navzájem vykonávají, osvěcování, jímž ostatním předávají světlo, které dostávají od Boha (S.Th. q 106, a. 1). Toto sdělování probíhá uspořádaně a postupně: andělé přijímají světlo od těch, kteří jsou vyššího řádu, a na oplátku ho předávají těm, kteří jsou nižšího řádu (S. Th. q. 106, a. 2).

Opět v Summa theologiae, I, 108, 1, Tomáš upřesňuje: „je zřejmé, že lidé nepřijímají osvícení od Boha stejným způsobem jako andělé: andělé přijímají osvícení ve své intelektuální čistotě, zatímco lidé je přijímají prostřednictvím znamení určených pro pět smyslů, jak uvádí Dionýsius (Coel. Hier. I). Proto je nevyhnutelné zavést rozdíl mezi lidskou a andělskou hierarchií. Stejně tak rozlišujeme tři andělské hierarchie. Jak je uvedeno v I, 55, 3, když mluvíme o andělském poznání, vyšší andělé mají univerzálnější poznání pravdy než andělé nižší třídy. Toto univerzální poznání prochází mezi anděly třemi stupni. Lze o něm uvažovat třemi různými způsoby, a to ve vztahu k typům entit, pro které andělé přijímají osvícení. [...] Mezi třemi božskými osobami existuje přirozený řád, ale neexistuje hierarchický řád, jak uvádí Dionýsios (Coel. Hier. III): „Hierarchický řád je tak přímý, že jedni jsou očišťováni, osvěcováni a zdokonalováni a že druzí se očišťují, osvěcují a zdokonalují“; a zdaleka se nevztahuje na božské osoby. […] Pokud jde o poznání Boha v něm samém, kterého všichni andělé vidí stejně – v jeho podstatě –, neexistuje mezi anděly žádné hierarchické rozlišení; zatímco tento druh rozlišení, hierarchické, existuje s ohledem na druh stvořených entit, jak bylo vysvětleno výše. Všichni lidé jsou jednoho druhu a mají jeden vrozený způsob chápání; u andělů tomu tak není, a proto se stejný argument nevztahuje na oba“ (Summa theologiae, I, 108, 1).Pokud jde o konečný cíl lidského života, jde vždy o univerzální poznání, ale mluvíme o „vidění Pravdy“ a „kontemplaci Boha“: vidění Pravdy je ve stvoření, již je možné v pozemském životě jediným způsobem, který vychází ze smyslů pro všechny lidi; rozlišuje anděly na hierarchie, všechny osvícené v čistém intelektu, ale s různými a rostoucími stupni jednoty a obecnosti. Naproti tomu kontemplace Boží tváře je možná pouze v životě duše po smrti a je pro všechny anděly stejná a nerozlišená.

Tomáš souhlasil s komentářem svatého Jeronýma k Matoušovi – , že každý člověk má svého anděla strážného. O andělských řádech tvrdil, že pouze prvních pět je posláno Bohem, aby se projevovali v tělesném světě, zatímco čtyři nejvyšší zůstávají v ráji v jeho přítomnosti.“ Podle Pseudo-Dionysia jsou úřady devíti andělských sborů v pořadí: oznamovat, diktovat a vést; nařizovat, povzbuzovat a přikazovat; přijímat, zjevovat a posvěcovat. První tři se vztahují k přirozenosti duše, druhé tři k její činnosti a poslední tři působí prostřednictvím Boží milosti. Chóry se od sebe odlišují nejen svými úkoly, ale také barvami a křídly, mimo jiné poznávacími znaky: nejblíže Bohu jsou Serafíni, červené barvy, znamení horoucí lásky, se třemi páry křídel; pak následují Cherubíni se šesti křídly posetými očima jako páv; Mocnosti mají dvě křídla v barvách duhy; Knížata jsou ozbrojení andělé stojící tváří v tvář Bohu atd.“

Podle dalších astrologických a esoterických představ, které pocházejí ze vzdálených iniciačních nauk a které převzal i Dante Alighieri ve své Božské komedii, vládla každá andělská hierarchie jedné z devíti nebeských sfér rotujících nad Zemí, které je třeba chápat jako planetární dráhy nebeských míst, jejichž jednotlivé planety by byly jen redukovaným projevem na fyzické úrovni. Jedná se o jedno z nejnovějších zobrazení angelologie, které se vyvinulo z antroposofické školy vytvořené esoterikem Rudolfem Steinerem.

První sféra

„[...] První kruhy Serafové a Cherubíni ti ukázali. Tak rychle následuj jejich vim Aby se co nejvíce podobaly bodu; A mohou, pokud jsou střízliví, aby viděli. Ty další lásky, jež kolem nich obcházejí, jsou nazývány trůny božského vzhledu, kde končí první trojice.“ (Božská komedie, Ráj, XXVIII., 98–108)

Serafové Hlavní článek: Seraf

Serafové či SerafíniČeština připouští oba tvary Seraf i Serafín. Srov. (hebrejské jméno Seraphim) patří k nejvyššímu řádu andělů, který se nachází v prvním pohyblivém (primum mobile) neboli krystalickém nebi, nejblíže Bohu. Z empyreaZe starořeckého empyros (ἔμπυρος), což znamená „v ohni nebo na ohni (πῦρ, pyr)“. přijímají v bezprostřední podobě myšlenky a pokyny, s jejichž pomocí rozvíjejí kosmický komplex.

Bible je líčí jako anděly se šesti křídly: dvěma létají, dvěma si zakrývají tvář a dvěma si kryjí nohy. Neustále zpívají Boží chválu: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. Celá země je plná jeho slávy“.

Říká se také, že zpívají hudbu sfér, regulují pohyb nebes, jak jim bylo přikázáno, a že hoří láskou a horlivostí k Bohu a vyzařují tak silné a zářivé světlo, že na ně nemůže pohlédnout nikdo jiný než božské oči.

František z Assisi je také nazýván „Serafínský“, protože ve chvíli, kdy obdržel stigmata, se mu Kristus zjevil ve vidění, v němž se ukázal ukřižovaný a zahalený šesti křídly jako Serafín; z jeho rukou, nohou a boku vycházely paprsky, které označovaly Františkovo tělo a připodobňovaly ho k němu. Františkova modlitba by tak byla vyslyšena: „Dej mi, Pane, abych pro tebe trpěl tak, jak jen lidské stvoření může, a miloval tě tak, jak jen lidské srdce může.“

Serafíni jsou v Bibli zmíněni jen několikrát, a to v knize Izajáš. Podle Tomáše Akvinského předsedají Serafíni milosrdné lásce a Cherubíni vědě.

Cherubové Hlavní článek: Cherub

Cherubové (hebrejské jméno Cherubim) sídlí za Božím trůnem, v hlubinách nebeské klenby neboli hvězdné oblohy zvěrokruhu (osmé nebe); jsou to tedy strážci světla a hvězd. Zpracovávají bezprostřední vhledy Serafínů a převádějí je do úvah a moudrých myšlenek týkajících se vývoje planetárních systémů.

Bible je líčí jako bytosti se čtyřmi křídly a čtyřmi tvářemi, a to s lidskou, býčí, lví a nakonec orlí.V ikonografii se jedná o často zobrazované atributy čtyř evangelistů: Matouše s atributem anděla, Marka s atributem lva, Lukáše s atributem býka a Jana s atributem orla. Cherubíni jsou také popisováni jako andělé určení k ochraně, střežící zahradu Eden a Boží trůn. Připisuje se jim dokonalé poznání Boha, které předčí pouze Serafínská láska k Bohu.

Podle Bible byly také na víku archy úmluvy vyobrazeny sochy dvou protilehlých cherubínů. Obvykle se uvádějí v množném čísle,, , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , a ale mohou být i v jednotném čísle., , , , , , , , a

Trůny Hlavní článek: Trůny

Trůny (hebrejsky ophanim, řecky Thronoi) jsou andělské bytosti proměnlivé podoby a nekonečných barev. Jejich duchovním místem je sedmé nebe, které odpovídá oběžné dráze Saturnu. Jejich úkolem je převádět moudrost a myšlenky, které vyvinuli cherubíni, do činů.

V Bibli jsou popsány jako kola protnutá jinými koly, z nichž jedno se pohybuje dopředu a dozadu a druhé se pohybuje ze strany na stranu. Jsou to kola obdařená nesčetnýma očima, podle obrazu, který se nachází v knize Ezechiel, kde prorok Ezechiel popisuje vidění nebes; prorok tato kola výslovně nepopisuje jako anděly, ale jako předměty nebo „živé bytosti“, které mají ducha.

Apoštol Pavel používá termín trůny ve svém listu Kolosanům. Podle Steinera právě díky Trůnům existuje vesmír ve fyzické podobě, jak ji známe, a to díky vyzařování jejich vlastní tepelné substance, vyvinuté v hustotě.

Druhá sféra „V této hierarchii jsou ostatní mocnosti: Nejdříve jsou to Panstva a pak Síly;