Imrich Morocz z Beketfalvy (celým jménem Emericus Leopoldus baron Morocz de Beketfalva; 1697 Prešpurk – 1758 Německo) byl uherský šlechtic z rodu Móroczů z Beketfalvy a císařský podmaršál za vlády Marie Terezie.
Život alt=Záznam o křtění z roku 1697|náhled|Matriční záznam o křtu z roku 1697 alt=Uniforma Moroczových husařů|náhled|upright|Uniforma Moroczových husařů|vlevo Narodil se jako syn Františka Mórocze z Beketfalvy a baronky Evy Terezie Jakusithové.
Imrich (maď. Imre) byl pravnukem Wolfganga Mórocze z Beketfalvy, který byl uherským vicepalatinem. Patřil už do generace Móroczů, která vyměnila pozice v celouherské politice za vojenskou službu a byl její nejvýznamnější osobností. Byl původně písař uherského palatina Mikuláše Pálffyho, později sloužil jako voják a nakonec se stal císařským podmaršálem a také majitelem husarského pluku.
Aktivně se zúčastnil Slezských válek a Sedmileté války. Zanedlouho dosáhll hodnosti podplukovníka v pluku Ghyllány a v roce 1741 už byl jeho plukovníkem. V čele tohoto pluku se vyznamenal na taženích v Čechách, Slezsku a Porýní. V červenci 1744 měl štěstí, že zprávu o obsazení lauterburských linií doručil osobně Marii Terezii do Vídně. Maria Terezie ho po doručení zprávy okamžitě jmenovala baronem a generálem. Od té doby královna sledovala jeho osud a to mělo velký vliv na jeho další vzestup. Imrich po smrti podmaršála Nikolause von Beleznay (27. října 1754) převzal 10. husarský pluk, stal se jeho majitelem a dostal pojmenování pluk „Morocz“. Do dějin se zapsal jako jeden z velitelů lehké jízdy v bitvě u Kolína (1757), bitva, která zachránila habsburskou monarchii. Rakouská armáda tuto bitvu vyhrála a nemalý podíl na této vůbec první porážce Fridricha II. na bojišti měli i husařské pluky, které byly nasazeny v rámci dvou jezdeckých uskupení v celkovém počtu 18 630 mužů. S datem vítězné bitvy u Kolína je spojen i oficiální vznik nejvyššího vojenského vyznamenání habsburské monarchie – Vojenský řad Marie Terezie. Imrich byl po bitvě povýšen z generálmajora na polního podmaršála. Zemřel 15. ledna 1758 u Rýna v dnešním Německu.
Byl „persona grata“ na dvoře Marie Terezie, vzhledem k jeho vysokému postavení a původu. Nevyužil však příležitostí, na které měl díky vysoké funkci nárok. Neoženil se, takže když ve věku 61 let zemřel, nezanechal po sobě dědice, kteří by získali výhody jím dosažených úspěchů.
Památky a současnost náhled|upright|Aachenská kaple v Maďarsku s uherským erbem nahoře V Cáchách se nacházela maďarská gotická kaple, která postupně chátrala pro nedostatečnou stavební údržbu. Za vlády Marie Terezie uherští pánové zapojení do války o dědictví často navštěvovali Cáchy, kde sídlila císařská vojska. V roce 1747 generál Karel Josef BatthyányKároly Batthyány a Imrich Morocz po dohodě s ostatními uherskými generály pověřil městského architekta Johanna Couvena rekonstrukcí kaple za účasti knížete Esterházyho sbírky na novou budovu. Gotická kaple byla zcela zbourána a byl položen základní kámen nové kaple. Výstavba však šla pomalu a nešla podle původních plánů, přičemž časem se nově postavené zdi propadly a zhroutily. V důsledku toho musela být celá budova zbourána. Práce byla poté v roce 1756 svěřena milánskému architektovi Josephu Morettimu.
Reference
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Slovenští šlechtici Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Narození v roce 1697 Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Úmrtí v roce 1758 Kategorie:Úmrtí v Německu Kategorie:Muži