Gabriel svobodný pán Rodich ( Gabriel Joseph Freiherr von Rodich, Gavrilo/Gavro Rodić) (13. prosince 1812 Vrginmost – 21. května 1890 Vídeň) byl rakousko-uherský generál srbského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1826, vyznamenal se v několika válečných taženích a ve druhé polovině 19. století byl velitelem vyšších jednotek na různých místech monarchie. Svou kariéru završil jako dlouholetý místodržitel v Dalmácii (1870–1881), v roce 1873 získal druhou nejvyšší vojenskou hodnost polního zbrojmistra. Za zásluhy na bojištích byl nositelem prestižního Vojenského řádu Marie Terezie, v roce 1860 získal titul barona a v roce 1885 byl jmenován členem Panské sněmovny.
Biografie náhled|vlevo|Generál Gabriel von Rodich Pocházel ze srbské menšiny v Chorvatsku a byl vychován v duchu srbské pravoslavné církve. Byl synem c. k. hejtmana Jovana Rodiće a do armády vstoupil v roce 1826 jako kadet k 54. pěšímu pluku ve Štýrském Hradci. V roce 1834 byl povýšen na poručíka a přešel k hraničářským jednotkám. V roce 1835 se zúčastnil bojů proti Turkům a v roce 1840 získal hodnost nadporučíka. V revolučním roce 1848 se připojil k armádě chorvatského bána Jellačiće a bojoval proti uherským povstalcům. Rychle postupoval v hodnostech (kapitán 1848, major 1848, podplukovník 1849).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 77 dostupné online V roce 1850 byl povýšen na plukovníka a dva roky setrval ve funkci generálního pobočníka chorvatského bána Jelačiće.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 24, 82 dostupné online V roce 1852 byl krátce velitelem 4. pěšího pluku ve VídniMilitär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 202 dostupné online a v letech 1852–1859 byl velitelem 46. pěšího pluku v Segedínu.Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes 1853; Vídeň, 1853; s. 93, 298 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1858; Vídeň, 1858; s. 217 dostupné online
náhled|vlevo|Hrobka Gabriela Rodiche na Ústředním hřbitově ve Vídni K datu 1. března 1859 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády, respektive pevnosti v Dubrovníku (1859–1862).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 92, 562 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 199 dostupné online Ve válce se Sardinií řídil obranu pevnosti Kotor a organizoval jednotky dobrovolníků pro boje s Francouzi. V listopadu 1862 byl z Dubrovníku převelen do severní Itálie, byl brigádním velitelem ve Vicenze a Rovigu v rámci 3. armádního sboru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 86, 892 dostupné online V roce 1865 byl převelen do Uher, kde byl brigádním velitelem v Temešváru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 89 dostupné online Ve válce s Itálií (1866) byl velitelem 5. armádního sboru a bojoval v bitvě u Custozzy.Přehled velení Jižní armády v roce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online Dne 25. června 1866 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálaMilitär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 111, 116, 124 dostupné online a v letech 1866–1868 byl velitelem 12. pěší divize a pevnosti v Krakově.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 161 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 112, 118 dostupné online V letech 1868–1869 byl zemským velitelem v Sedmihradsku, respektive velitelem 16. pěší divize se sídlem v Sibiu.Siebenbürgische Vierteljahrschrift, 1938; s. 244 dostupné online
V prosinci 1869 byl jmenován velitelem v ZadaruKais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 124, 138 dostupné online a podílel se na potlačení povstání v Dalmácii, kde byl nakonec díky popularitě u místního obyvatelstva jmenován v září 1870 místodržitelem.BALLA, Tibor: Vnútorné a zahraničné pôsobenie rakúsko-uherskej armády a vzťah uhorskej spoločnosti k armáde in: Vojenská história 2/2008; Vojenský historický ústav Bratislava, 2008; s. 55 dostupné online V tomto úřadu podporoval kulturní a hospodářský rozvoj regionu, zaváděl také povinnou vojenskou službu. Vystupoval vstřícně ke Slovanům a snažil se hledat kompromisy ve sporech mezi křesťany a muslimy, kvůli tomu byl často kritizován v parlamentech ve Vídni a v Budapešti.Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 875–876 (heslo Gabriel Rodich) K datu 23. dubna 1873 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.Přehled generálů rakousko a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeń, 1874; s. 98, 104 dostupné online Se svými jednotkami se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny (1878). V této době byl také z iniciativy ruského diplomata Ignaťjeva zvažován na post správce Makedonie jako autonomního území Osmanské říše. Na funkci dalmatského místodržitele rezignoval 12. listopadu 1881,Přehled představitelů státní správy v Dalmácii na webu worldstatesmen.org dostupné online a k datu 1. prosince 1881 byl také penzionován v armádě.Služební postup Gabriela Rodiche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 152 dostupné online
Zemřel ve Vídni 21. května 1890 a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.
V roce 1860 se oženil s Agathou Theodory von Pestjere (1841–1909), dcerou bohatého statkáře v Banátu. Z manželství se narodilo sedm dětí.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 686–687 dostupné online Ze synů byl nejstarší Georg (1864–1910), který působil v diplomacii a zemřel jako konzul v Alžíru.DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 572–573 (heslo Georg von Rodich) ISBN 978-3-205-20493-0
Tituly a ocenění V roce 1850 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a v roce 1860 (diplom ze 17. prosince 1860) získal titul svobodného pána.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1865; Gotha, 1865; s. 800–801 dostupné online Na svém baronském titulu si velmi zakládal s ohledem na svůj poměrně prostý původ. Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání, v roce 1866 obdržel prestižní Vojenský řád Marie Terezie.Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 78 Byl také nositelem několika ocenění v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Gabriela Rodiche in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1881; Vídeň, 1881; s. 523 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Gabriela Rodiche in: Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 114 dostupné online Získal čestné občanství v Záhřebu a Kotoru. Od roku 1867 byl čestným majitelem 68. pěšího pluku.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 514 dostupné online Jako zemský velitel v Sedmihradsku obdržel v roce 1869 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 167 dostupné online V roce 1885 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1849) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1859) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1866) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1871) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1875)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého orla (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Konstantinův řád svatého Jiří (Království obojí Sicílie) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Gabriel Rodich na webu austro-hungarian army Gabriel Rodich na webu Rakouského parlamentu Gabriel Rodich in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští baroni Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří Kategorie:Narození 13. prosince Kategorie:Narození v roce 1812 Kategorie:Úmrtí 21. května Kategorie:Úmrtí v roce 1890 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži