Parní lokomotivy s vlečným tendrem řad Ia a Ib si Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) pořídila v letech 1873–1874 v počtu 3 kusů. Nasazeny byly zprvu na dopravu rychlíků mezi Vídní a Znojmem, později byly přesunuty na tratě v českém Polabí. U rakouských státních drah dostaly po roce 1907 řadová označení 201 a 401. Z provozu byly vyřazeny do roku 1911.

Vznik a výroba Pro zkrácení jízdních dob nově se rozvíjejícího rychlíkového spojení Vídeň – Berlín hledala ÖNWB lokomotivy rychlejší a výkonnější, než její dosavadní řady IIIb (ČSD 232.0). Od lokomotivky Sigl ve Vídeňském Novém Městě tak roku 1874 zakoupila lokomotivu „RITTINGER“, předtím s úspěchem vystavovanou na světové výstavě ve Vídni. Šlo o sesterskou lokomotivu inovativního stroje, vyrobeného pro rakouskou Jižní dráhu (řada 11 č. 201, později jako řada 16a, č. 301 SB). Konstruktérem byl L. A. Gölsdorf. Lokomotiva byla označena řadou Ia a číslem 81.BEK Jindřich: Atlas lokomotiv (1.) – Historické lokomotivy, 1. vydání Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1979, stran 122, BN: 31-015-79. str. 104–105.

Stejného roku vyrobila lokomotivka ve Floridsdorfu dvě lokomotivy navržené po vzoru „RITTINGERa“ ředitelem strojní služby Společnosti Antonem Elblem. Přitom řada součástí pojezdu a parního stroje byla převzata z lokomotiv řady IIIb. ÖNWB jim přidělila řadu Ib s čísly 82 a 83 a jména „FOUCAULT“ a „LIVINGSTONE“.BEK Jindřich: dtto, str. 107–108.

Technické provedení Rám lokomotivy byl vnější, vpředu byl nesen Kamperovým výkyvným podvozkem, za ním bylo uloženo hnací a spřažené dvojkolí. Jejich kola o průměru téměř 2 metry podstatnou částí zasahovala nad ochoz kotle a do budky a byla tak kryta blatníky, k nim vpředu přiléhaly objemné písečníky. Zatímco u „RITTINGERa“ bylo hnacím první dvojkolí, u řady Ib to bylo dvojkolí druhé.

V rozměrech a velikostí kotle se obě řady od sebe odlišovaly. Lokomotivy řady Ib byly větší a výkonnější, měly o ca. 30 cm delší ležatý kotel než „RITTINGER“, větší byl i rošt. Dvojčitý parní stroj byl umístěn vně rámu. U lokomotiv Ib byly jeho válce kvůli délce použitých ojnic a součástí křižáku posunuty nápadně dozadu. Tyčoví pohonu i výstředníky vnějšího rozvodu byly na hallských klikách.

Lokomotivy byly časem v dílnách dráhy upravovány a přestavovány, aby se více přiblížily provedení novějších strojů Ic/Id. Mimo jiné dostal „RITTINGER“ roku 1889 nový skříňový kotel, místo původní úzké novou, větší budku, byl přemístěn parní dóm a pohon regulátoru a přítokové potrubí válců vyvedeny na kotel; ztěžkl tak o 1,4 t. U „LIVINGSTONE“ byl po roce 1886 vyměněn kotel za větší od řady Ic.

Provoz Lokomotivy po dodání ve společném turnusu vídeňské výtopny ÖNWB vozily berlínské rychlíky na 100kilometrovém rameni do Znojma. „RITTINGER“ a dle všeho i ostatní stroje byly později přesunuty do Nymburka na děčínskou trať. V traťové službě se udržely do počátku 90. let 19. století, pak dosluhovaly na staničním posunu. Státní dráhy vyhradily pro lokomotivy řady 201 a 401, přečíslování se dočkaly jen „RITTINGER“ (200.01) a „LIVINGSTONE“ (400.01). Vyřazeny byly v letech 1909–1911.

Provedením to byly stroje pro rovinaté trati, kde mohly prokázat své kvality. Přes na svou dobu dostatečný výkon vyvíjely poměrně malou tažnou sílu při rozjezdech, ve stoupání a v nízkých rychlostech do 50 km/h, naopak maximální rychlost byla kvůli neklidnému chodu omezena na 80 km/h. Vykazovaly i zvýšenou spotřebu paliva. U lokomotivního personálu nebyly příliš oblíbené.

Vzhledem době pořízení – po krachu na vídeňské burze roku 1873 – se propadla i poptávka po železniční dopravě – zůstaly tři (resp. se strojem Jižní dráhy čtyři) prototypové lokomotivy typu „RITTINGER“ osamoceny až do dodávky vylepšené řady Ic roku 1881.

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura BEK Jindřich: Atlas lokomotiv (1.) – Historické lokomotivy, 1. vydání Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1979, stran 122, BN: 31-015-79 Karl Gölsdorf: Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918. Verlag Slezak, Wien 1978, . Alfred Horn: Die Österreichische Nordwestbahn. In: Die Bahnen Österreich-Ungarns. Band 1. Bohmann Verlag, Wien 1967. Johann Blieberger, Josef Pospichal: Die kkStB-Triebfahrzeuge, Band 1. Die Reihen 1 bis 228. bahnmedien.at, 2008, .

Související články Lokomotiva řady Ic, Id ÖNWB Rakouská severozápadní dráha Lokomotivka Vídeňské Nové Město Lokomotivka Floridsdorf Seznam lokomotiv VNM a Sigl v Československu

Externí odkazy POSPICHAL, J. Lokstatistik: SB 16a, kkStB 201, kkStB 401. www.pospichal.net. Dostupné online.

Kategorie:Parní lokomotivy v Rakousku Kategorie:Parní lokomotivy v Československu