náhled|Park kultury a oddechu v Nižném Tagilu v Rusku Park kultury a oddechu bylo v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku kulturně-osvětové zařízení ve velkých městech, které sloužilo občanům k rekreačnímu, kulturnímu, vzdělávacímu a zábavnímu vyžití. První areál tohoto typu byl otevřen v roce 1928 v Moskvě (Park kultury a oddechu Maxima Gorkého, zkráceně označován jako Park Gorkého).
Československo V komunistickém Československu bylo zřizování parků kultury a oddechu (PKO, ) ve velkých městech určeno usnesením československé vlády z listopadu 1952. Jejich vzorem měla být obdobná osvětová zařízení v Sovětském svazu (, park kultury i otdycha). Parky kultury a oddechu, zřizované národními výbory, měly kombinovat přírodní prostředí se zařízeními klubového typu. Nacházela se zde jeviště, kina, přednáškové pavilony, čítárny, knihovny, sportovní hřiště a stadiony, šachová zátiší, plovárny, půjčovny loděk, výstaviště, restaurace, jídelny, taneční parkety, podniky lidové zábavy (např. kolotoče), dětské koutky aj. Rovněž se zde konala zájmová činnost dětí i dospělých v podobě různých zájmových kroužků a odborných kurzů.
První park kultury a oddechu byl v Československu otevřen počátkem roku 1953 v Liberci, kde vznikl spojením tamní zoologické zahrady se sousedními městskými sady. Vzorovým zařízením se pro ostatní stal pražský Park kultury a oddechu Julia Fučíka, který byl uveden do provozu v září 1953. Další obdobné parky byly v československých městech zřizovány v průběhu 50. a 60. let 20. století.
Parky kultury a oddechu byly jako organizace zrušeny po sametové revoluci v roce 1989, některé byly transformovány do jiných městských organizací.
Seznam V Československu bylo postupně zřízeno 19 parků kultury a oddechu:
Brno (areál Riviéry, původně výstaviště) České Budějovice Gottwaldov (nyní Zlín) Hradec Králové Jihlava Liberec Louny Olomouc Ostrava Pardubice Plzeň Praha (areál výstaviště) Ústí nad Labem
Banská Bystrica Bratislava Košice Nitra Prešov Žilina
Odkazy Reference
Literatura
Kategorie:Kulturní zařízení