Isokratés (řecky Ισοκράτης, 436 př. n. l. – 338 př. n. l.) byl starořecký řečník, teoretik rétoriky a významná osobnost starověkých Athén. Je řazen k tzv. attickým řečníkům, tedy do kánonu největších antických rétorů.
Život a přínos Narodil se v bohaté athénské rodině, ale během Peloponéských válek přišel o majetek.
Byl žákem Gorgiovým a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností antické rétoriky. Oceňoval ho např. i Aristotelés a Marcus Tullius Cicero. V roce 390 př. n. l. otevřel v Aténách řečnickou školu. Svůj předmět chápal jako komplexní výchovu občana a politika a nenazýval ho "rétorika", nýbrž "filosofie". Byl přesvědčen, že výchovný úspěch závisí na třech věcech: (1) přirozeném nadání žáka, (2) výkladu a příkladu učitele, (3) praktickém cvičení. Na rozdíl od Platóna neuznával, že je možné dosáhnout absolutního poznání (epistémé), a za cíl výchovy proto pokládal umění odůvodnit názor (doxa) a mít vnímavost pro situační vhodnost (kairos). Úlohu v jeho výchově hrálo zřejmě i studium vzorů mezi politiky z athénských dějin.
Za nejlepší formu státního zřízení viděl monarchii. Také byl velkým obdivovatelem makedonského krále Filippa II. a spatřoval v něm největší šanci na sjednocení Řecka a postavení se svým nepřátelům (Peršanům)
Isokratés rozvedl termíny situační vhodnost (kairos) a vhodnost výrazu (prepon) přejaté od svého učitele Gorgia. Isokratés hraje roli v dějinách vývoje řeckého prozaického stylu. Jeho styl je charakteristický užíváním period a paralelismů a vyhýbáním se hiátu.
Dochovalo se 30 Isokratových spisů: 6 soudních řečí, 15 řečí, které nebyly určeny pro soudní spory (výchovné, poradní a oslavné) a 9 dopisů. Isokratés sám nebyl aktivním řečníkem. Své řeči Isokratés veřejně nepřednášel, ale vydával je v písemné formě. Ovlivnil dění v tehdejším světě svými Dopisy Filippovi, ve kterých mu radil, jak postupovat při dobývání, Řecka, při vedení boje a kralování. Tyto spisy spolu s Xenofónovými díly poskytly makedonskému králi největší inspiraci v jeho jednáních a řídil se jimi až do konce života. Čerpal z nich a vedl se jimi i Alexandr Veliký.
Dílo náhled|Isokratous Apanta, 1570
Odkazy Reference
Literatura Bryant, Donald C., ed. Ancient Greek and Roman Rhetoricians: A Biographical Dictionary. Columbia, MO 1969. Euken, Ch. Isokrates (Berlin/New york) 1983. Isocrates. Volumes I and II, translated by George Norlin. Volume III, translated by Larue van Hook. Loeb Classical Library, London, 1928, 1929, 1945. Isocrates. The Rhetorical Tradition. Second Edition. Ed. Patricia Bizzell and Bruce Herzberg. Bedford/St. Martin's, Boston, 2001. Isocrates II, translated by Terry Papillon. University of Texas Press-Austin, 2004. Livingstone, Niall A Commentary on Isocrates' Busiris. (Brill) 2001. The first scholarly commentary on Busiris. Poulakos, T. Speaking for the Polis: Isocrates' Rhetorical Education (South Carolina) 1997. Too, Y.L. The Rhetoric of Identity in Isocrates (Cambridge) 1995. Usener, S.Isokrates, Platon und ihre Publikum (Tübingen) 1994. Isokratés,Tribuni výmluvnosti; Odeon; 1974
Související články Aristotelés Platón Rétorika Sofisté
Externí odkazy
Kategorie:Antičtí filozofové Kategorie:Řečtí filozofové Kategorie:Sofisté Kategorie:Narození v 5. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí ve 4. století př. n. l. Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Athénách Kategorie:Starověcí řečtí řečníci