Kuej E (, 1478 – 3. října 1531) byl čínský politik v říši Ming. Konfliktní a proto kariérně neúspěšný úředník ve 20. letech 16. století podpořil císaře Ťia-ťing ve Velkém sporu o obřady, což mu vyneslo vzestup na kancléře akademie Chan-lin a pak postupně ministra trestů, obřadů, státní správy a velkého sekretáře.
Jména Kuej E používal zdvořilostní jméno C’-š’ () a literární pseudonymy Ťien-šan () a Ku-šan (). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wen-siang ().
Mládí, zkoušky a počátky kariéry Kuej E se narodil roku 1478 v okrese An-žen (nyní obvod Jü-ťiang) na severu provincie Ťiang-si. Vzdělával se v konfuciánském učení, přihlásil se k úřednickým zkouškám, roku 1507 složil provinční zkoušky a roku 1511 i zkoušky metropolitní a palácové a získal hodnost ťin-š’. Poté nastoupil úřednickou kariéru jako okresní správce, sloužil v Tan-tchu (, v Nan č’-li). Kvůli své prchlivosti se opakovaně dostával do sporů s nadřízenými, proto byl potrestán bitím holí a odvolán ze služby. Roku 1517 byl přijat zpět, na místo okresního správce Wu-kchangu (, v Če-ťiangu), aby o tři roky později byl opět za odmítání příkazů nadřízeného sesazen.
Zapojení do Velkého sporu o obřady Po nástupu nového císaře Ťia-ťinga se roku 1521 se vrátil do státní služby jako správce okresu Čcheng-an (, v Pej č’-li) a pak povýšen na tajemníka nankingského ministerstva trestů. Začátkem roku 1524 sestavil a podal memorandum, v němž podpořil císařův postoj ve velkém sporu o obřady. Aby císaři ukázal, že má více podporovatelů, připojil ke svému podání i starší memoranda Si Šua a Fang Sien-fua. Otevřeně totiž císaře v té době podpořilo pouze několik nevýznamných úředníků, kromě jmenovaných ještě kolega z nankingského ministerstva trestů Čang Cchung a dále Chuo Tchao a Siung Ťie. Memorandum císař obdržel v únoru 1524, předal ho k připomínkovému řízení, načež dostal 82 listů s 250 podpisy pekingských úředníků, kteří dokument jednomyslně odsoudili. Císař přesto Kueje E povolal do Pekingu, kam (s Čang Cchungem) přijel v červnu 1524. Z obav o jejich bezpečnost je zpočátku ubytoval ve svém domě markýz Kuo Sün, velitel vojsk v pekingském regionu a věrný císařův stoupenec, který také zorganizoval jejich neoficiální setkání s císařem.
V červenci byl Kuej E panovníkem jmenován kancléřem akademie Chan-lin (spolu s Čang Cchungem). Proti jmenování se strhla bouře odporu, protestovalo vedení akademie i desítky kontrolních úředníků s tím, že do vysokých úřadů nelze jmenovat kariéristy snažící se zalíbit panovníkovi. Císař naopak prohlásil, že jsou loajální, čestní a kvalifikovaní. Na to přes sedmdesát dozorčích tajemníků a cenzorů reagovalo požadavkem popravy dotyčných za to, že obloudili panovníka. Na protest 36 mladších členů akademie podalo rezignaci. Spor po dalších diskuzích a protestech vyvrcholil v srpnu 1524 veřejnou demonstrací stovek úředníků před audienční halou císařského paláce; byli zbiti, pozatýkání a potrestáni. Poté císař dosáhl schválení titulů a postavení svých rodičů jak si přál a požadoval.
Ve vládě a velkém sekretariátu Kuej E poté vedl akademii Chan-lin. Ve snaze o další kariérní vzestup s Čang Cchungem útočil na prvního velkého sekretáře Fej Chunga. Jako protiváhu Fej Chungovi dvojice prosadila návrat Jang I-čchinga do sekretariátu, po desetiletí mimo službu, přičemž Jang I-čching jako starší vystřídal Fej Chunga na pozici prvního velkého sekretáře. V březnu 1527 se jim podařilo dosáhnout Fej Chungova odvolání. Vzápětí byl Kuej E v dubnu 1527 jmenován náměstkem ministra obřadů zprava a po pěti měsících náměstkem ministra státní správy zleva, přičemž i nadále vedl akademii Chan-lin.
V letech 1525–1526 Kuej E a také velcí sekretáři Fej Chung a pak Jang I-čching odmítali návrhy ministra obřadů Si Šua (které podporovali i další císařovi stoupenci ve sporu o obřady po roce 1524 povýšení do vysokých funkcí – Fang Sien-fu, Chuo Tchao a Chuang Wan) na povolání úspěšného a respektovaného státníka Wang Jang-minga do významného úřadu (velkého sekretáře nebo ministra), protože se obávali poklesu svého vlivu v Pekingu. Když byl později Kuej E pověřen vypracováním návrhů na řešení problémů s nepokojnými domorodými náčelnictvími v provincii Kuang-si, mimo jiná opatření navrhl v červnu 1527 jmenování Wanga vrchním velitelem cung-tu v provinciích Kuang-si a Kuang-tung s úkolem potlačení nepokojů a zavedení řádné správy postižených regionů; zřejmě protože v dalekém jihozápadě říše Wang neohrožoval jeho vliv. Jmenování podpořil i Čang Cchung. Roku 1528 však Kuej E (se zákulisní podporu Jang I-čchinga) podrobil Wanga kritice, mimo jiné ho nařkl, že s pomocí bývalých povstalců chce zaútočit na Vietnam. Nařčení odmítli Wangovi příznivci, Fang Sien-fu, Chuo Tchao a Chuang Wan; v reakci na plný úspěch Wanga v Kuang-si ho naopak, s podporou Čang Cchunga, opět navrhli jmenovat velkým sekretářem. To jim však vyneslo obvinění z přijetí úplatku od Wang Jang-minga zorganizované Kuejem E a Jang I-čchingem. Wang Jang-ming začátkem roku 1529 zemřel na cestě domů. Vlivem Kueje E se mu nedostalo posmrtného uznání, obvyklého u vysokých a úspěšných úředníků.
Mezitím roku 1527 Kuej E předložil k posouzení císařem a vládou memorandum, v němž obvinil mnišky kláštera Pao-ming („Chránícím [dynastii] Ming“) nedaleko Pekingu ze všemožných zhýralostí. Následné vyšetřování vedené Chuo Tchaem vinu mnišek potvrdilo. Císař nařídil zrušení kláštera Pao-ming i všech ostatních ženských klášterů. Vystrašené vedení kláštera se prostřednictvím spřátelených císařských eunuchů spojilo s císařovnami-vdovami, matkou Ťia-ťinga a matkou Čeng-teho, a s jejich pomocí dosáhlo zachování kláštera.
V srpnu 1527 byl Kuej E jmenován úřadujícím ministrem trestů, současně se jmenováním Čang Cchunga vedoucím kontrolního úřadu zleva a Fang Sien-fua předsedou Velkého odvolacího soudu. Trojice dostala za úkol vyřešit případ Li Fu-ta, spletitou kauzu v níž byl pekingský alchymista a výrobce léků Čcheng Jin obviněn, že je ve skutečnosti Li Fu-tou, bývalým vůdcem sektářského povstání v západní Číně, případně čarodějníkem Li Wuem. Do kauzy byl zapleten i markýz Kuo Sün. Trojice dospěla k závěru, že Čcheng Jin je nevinný, několik desítek úředníků stavících se za Čcheng Jinovu popravu, včetně předešlého ministra trestů Jen I-šoua bylo potrestáno odvoláním z funkcí a přeložením k vojenské službě na hranicích, někteří podlehli následkům bití.
Po vyřešení případu Li Fu-ta byl v říjnu 1527 Kuej E povýšen na ministra obřadů, přičemž si i nadále podržel úřad kancléře akademie Chan-lin. O měsíc později převzal vedení ministerstva státní správy. V lednu 1528 obdržel titul velkého ochránce následníka trůnu a v červnu téhož roku, v souvislosti s dokončením a zveřejněním Ming-lun ta-tien, sbírky dokumentů vysvětlujících a obhajujících procísařské stanovisko ve sporu o obřady, byl povýšen na mladšího ochránce a velkého vychovatele.
V březnu 1529 byl jmenován velkým sekretářem a formálně i ministrem státní správy. Když začátkem roku 1529 byl markýz Kuo Sün obviněn z různých přečinů, Čang Fu-ťing mu pomáhal jak mohl, Kuej E se však přidal ke kritikům markýze. Kuo pak byl odvolán z velení vojsk v okolí Pekingu. V září 1529 byli Čang a Kuej po několikeré vlně žalob ze strany kontrolních úředníků zbaveni funkcí. Chuo Tchao však císaře přesvědčil, že obvinění byla nepravdivá a výsledkem intrik prvního velkého sekretáře Jang I-čchinga. Císař po delším zvažování starého a nemocného Janga v říjnu 1529 se ctí odvolal z úřadu pro vysoký věk a současně vrátil do sekretariátu Čang Cchunga. V prosinci 1529 zpět povolal i Kueje E. Kuej do Pekingu přijel až v květnu 1530 a opět se ujal funkce velkého sekretáře a formálního ministra státní správy. Se sesazením ztratil většinu své bojovnosti, vrátil se jako nevýrazný a opatrný politik.
Závěr života, úmrtí, literární činnost Koncem roku 1530 Kuej E onemocněl a na přelomu let 1530/1531 opakovaně žádal o uvolnění z úřadu. Žádostem císař vyhověl začátkem února 1531. Poté se Kuej E vrátil domů do Ťiang-si a po několika měsících, 3. října 1531, zemřel. Za úspěšné působení ve vysokých státních úřadech byl poctěn posmrtným jménem Wen-siang.
Kuej E byl plodný autor, významná jsou zejména jeho geografická díla: sestavil mapu Číny a pojednání o čínské geografii. Sbírky jeho esejů, poezie a politických zpráv se nezachovaly.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Mingští politici Kategorie:Velcí sekretáři Kategorie:Čínští ministři státní správy Kategorie:Ministři obřadů Kategorie:Ministři trestů Kategorie:Narození v Ťiang-si Kategorie:Narození v roce 1478 Kategorie:Úmrtí v Ťiang-si Kategorie:Úmrtí v roce 1531 Kategorie:Úmrtí 3. října Kategorie:Muži