Táif () je město v provincii Mekka v Saúdské Arábii. Leží na úbočí pohoří Hidžáz v nadmořské výšce 1879 m. V roce 2022 v něm žilo 563 282 obyvatel a řadí se k nejlidnatějším městům království.
Město bylo založeno příslušníky kmene Banú Thaqíf a dodnes je obýváno jejich potomky. Součástí království Saúdů je od jejich podmanění Hidžázu v roce 1925.
Táif je zemědělským centrem, protože jeho okolí díky mírnému klimatu, a to i během drsného arabského léta, vyniká v rámci celé země svojí zemědělskou výrobou. Pěstují se zde především hrozny, granátová jablka, fíky, růže a vyrábí med.
V Táifu sídlí správa místního guvernorátu, který se skládá z 15 menších obcí. Správu samotného města provádí pět obcí, pojmenovaných Severní Táif, Západní Táif, Východní Táif, Jižní Táif a Nový Táif.Tyto údaje pocházejí z anglické verze Wikipedie. Arabská verze uvádí celkem jedenáct obcí včetně pěti ve vlastním městě, což je ve shodě s anglickou verzí. U Táifu je mezinárodní letiště, s jehož rozšířením se počítá do roku 2030.
Název Stejně jako mnoho měst v hidžázské oblasti mělo město starší název: Wadždž (). Tak se také nazývalo významné údolí v arabské a islámské historii.
Etymologie současného názvu města, Taʾif (), pochází z arabského kořene , což se dá přeložit jako „tulák“, nebo „obchazeč“; z nichž poslední je základem slova (), což se doslovně překládá jako „oběh“ nebo „obcházení“ a používá se v souvislosti s obcházením Ka'by. Táif dostal své jméno kvůli zdi, kterou okolo města postavil kmen Banú Thaqíf.Nezaručeně lze název města stručně doslova přeložit jako obíhající nebo obehnané město.
Dějiny
náhled|upright=1.2|Mapa historického súku Ukáz z knihy Sahih al-Achbar|vlevo Nejstarší období V 6. století našeho letopočtu bylo město Táif ovládáno kmenem Thaqíf, který dodnes žije ve městě a jeho okolí. Snad se zde usídlily židovské kmeny, které byly vysídleny po porážce Himjárského království etiopskými křesťany. Opevněné město bylo náboženským centrem, protože v něm sídlil idol bohyně Lát, která byla tehdy známá jako „dáma z Táifu“. Klimatem se město odlišovalo od svých suchých a neplodných sousedů blíže k Rudému moři. V okolí Táifu se pěstovala pšenice, vinná réva a ovocné sady a město si tím vysloužilo titul „zahrada Hidžázu“. Táif i Mekka byly poutními středisky a jejich obyvatelé měli úzké obchodní vztahy. Ovšem poloha města je příjemnější než Mekky, a tak se jeho obyvatelé kromě obchodu živili také zemědělstvím a pěstováním ovoce.
Na počátku 7. století islámský prorok Mohamed, který se narodil v Mekce, kázal islám obyvatelům Mekky a Hidžázu a narazil na odpor mnoha tamních lidí. Někdy počátkem 7. století Mohamed město navštívil a údajně je nepřímo zmíněno v koránu (43:31). A řekli dále: „Pročpak nebyl seslán tento Korán nějakému muži významnému z obou těchto měst?“Za zmíněné druhé město bývá někdy považován Táif. V roce 630 blízko města proběhla bitva u Hunajnu. Krátce poté byl Táif neúspěšně obléhán pomocí katapultů, ale útoky odrazil. Po bitvě u Tabuku v roce 631 zůstal Táif zcela izolován, a proto zástupci kmene Thaqíf dorazili do Mekky, aby vyjednali konverzi města k islámu, v jehož důsledku byl zničen idol Lāt spolu se všemi ostatními známkami pohanské minulosti města. Jako součást Hidžázu město poté prošlo mnoha mocenskými změnami, ale většina z nich se odehrála v rámci konfliktů mezi Mekkou a Medínou, ale na rozdíl od těchto dvou svatých měst význam Táifu postupně upadal.
Osmanská nadvláda alt=|náhled|upright=1.2|Starobylá přehrada v Táifu 17. července 1517 se šaríf z Mekky vzdal osmanskému sultánovi Selimovi I. Na znamení kapitulace mu odevzdal klíče od islámských měst Mekky a Mediny. Také Táif přešel pod osmanskou kontrolu a město zůstalo osmanské po další tři století, až do roku 1802, kdy bylo znovu dobyto rebely spojenými s rodem Saúdů. Tyto síly pak táhly dobýt Mekku a Medinu. Ztráta města byla pro Osmanskou říše velmi citlivá, protože se považovala za ochránce svatých měst. Osmanský sultán Mahmud II. povolal egyptského válího, Muhammada Alího a ten zaútočil na Hidžáz a roku 1813 získal Táif zpět.
V roce 1813 švýcarský cestovatel a orientalista Johann Ludwig Burckhardt navštívil Táif a zanechal očité svědectví o městě těsně po jeho znovudobytí Muhammadem Alím a během jeho pobytu ve městě s ním uskutečnil několik rozhovorů. Burckhardt uvádí, že zeď a příkop kolem města postavil Utmán el-Midhajfí. Na městských hradbách byly tři brány a několik věží, které však neměly velkou tloušťku, na některých místech jen 45 cm. Podle Burckhardta hrad postavil mekkánský šarif Ghálib ibn Musáid. Všiml si zničení města způsobeného dobytím v roce 1802. V oné době byla většina budov stále v troskách a hrobka Abdulláha ibn Abbáse – bratrance Mohameda a předka Abbásovců – byla vážně poškozena. Také zaznamenal, že obyvatelstvo města tvořili ještě většinou Thaqífové. Pokud jde o obchod, město bylo překladištěm kávy.
Hrad a kasárna byly opraveny Osmany v roce 1843, správní budova () byla postavena v roce 1869, později byla zřízena pošta.
Arabské povstání náhled|upright=1.2|Krajina jižně od Táifu Před arabským povstáním byl velitelem osmanských sil v Táifu jmenován Ahmed bej. Velel 3 000 vojákům a měl ve výzbroji 10 kusů horských děl. Ve městě byl také přítomen guvernér Hidžázu Ghálib paša. V roce 1916 zahájili Hášimovci v červnu v Mekce vzpouru proti Osmanské říši. Toto město padlo a v červenci pak Abdalláh, nejstarší syn hášimovského vůdce a mekkánského šarifa, Husajna ibn Alího, přitáhl k Táifu se sedmdesáti muži. Zatímco jeho aktivity v oblasti vzbuzovaly podezření Ahmeda beje, Ghálib paša nebyl tak malou silou znepokojen. Abdulláh tajně vybudoval svou armádu na 5 000 mužů. Poté přerušil telegrafní linky k městu a zahájil ofenzívu. Všechny hášimovské útoky na město byly odraženy horskými děly a obě strany se ustrnuly v nelehkém obležení. Nicméně hášimovské zbraně byly postupně přemístěny ke městu a to pak ještě chvíli vzdorovalo do definitivní kapitulace 22. září. Město se tak později stalo součástí samozvaného hášimovského Hidžázského království.
Dobytí Saúdy a moderní historie Táif nezůstal v hášimovských rukou příliš dlouho. Napětí mezi králem Hidžázu Husajnem ibn Alím a Abdulazízem al-Saúdem, emírem Nadždu a Hasy, brzy přerostlo v násilí. Ačkoli nepřátelství utichlo v roce 1919, v září 1924 připravovala milice Ichwán útok na město; veleli jí Sultán bin Badžad a Chálid bin Luwaj a sponzorovali ji Saúdové. Město měl bránit králův syn Alí, ale ten v panice se svými jednotkami uprchl. Následně příslušníci Ichwánu pobili 300 Alího mužů, což je známo jako táifský masakr. V roce 1926 byl Abdulazíz al-Saúd oficiálně uznán novým králem Hidžázu. Táif zůstal jeho součástí do té doby, co Abdulazíz v roce 1932 sjednotil svá dvě království do Království Saúdské Arábie. V roce 1934 zde byla podepsána smlouva, která stanovila hranici mezi Jemenem a královstvím. Sám král měl později zemřít ve městě 9. listopadu 1953, stejně jako král Chálid 13. června 1982.
Když ho Saúdové ovládli, byl Táif jen o málo víc než středověké město. Později se však pustili do projektu modernizace města. První veřejný generátor elektrické energie v Saúdské Arábii byl zřízen v právě zde koncem 40. let 20. století. K izolovanému městu nechal tehdejší král Fajsal vybudovat 87 km dlouhou silnici z Mekky a v roce 1965 byla slavnostně zprovozněna. V roce 1974 byla silnice prodloužena v délce přibližně 650 kilometrů ve směru Táif – Abhá – Džizán a nyní slouží jako součást dálnice 15. Za války v Perském zálivu v roce 1991 byl Táif tak komunikačně vybaveným městem, že byl vybrán jako středisko televizní a rozhlasové sítě Rendon Group, která byla používána pro komunikaci s Kuvajtem během irácké okupace.
Zeměpis náhled|upright=1.2|Zleva doprava: Ta'if, Mekka a Džidda, noční pohled z ISS
Poloha Celý guvernorát Táif se nachází na vyvýšeném údolí na západě a jihu obklopeném pohořím Hidžáz (součást pohoří Saravát). Město se nachází ve výšce 1879 m nad mořem. Pro srovnání, okolní hory, které oddělují Táif od okolních vesnic, jako je Al-Hada a Aš-Šafa, dosahují výšky 2000 – 3000 m. Je známo, že u Táifu bylo dříve mnoho vádí s tekoucí vodou, což naznačuje přítomnost přehrad podél mnoha z nich. Nejvyšší bod Táifu Džebel Daka je dokonce pátým nejvyšším vrcholem Saúdské Arábie.
Podnebí V Táifu je v létě mnohem chladněji než v jiných částech Saúdské Arábie, zejména v Rijádu. Na rozdíl od většiny Arabského poloostrova zde v létě nastává mírné počasí, a proto bývá město nazýváno neoficiálním letním hlavním městem Saúdské Arábie. Vládne zde horké pouštní klima (BWh dle Köppenovy klasifikace podnebí) s horkými léty a mírnými zimami. Srážek je málo, ale prší během každého měsíce, přičemž na jaře a v pozdním podzimu více než v jiných měsících.
Přírodní památky náhled|upright=1.2|Džebel Dakka poblíž Ash-Shafa V Jižním Táifu je velký přírodní park Al-Rudaf, kde stromy rostou uprostřed zvětralých žulových skal. Jeho součástí je i malá zoologická zahrada. Kromě ní se zde nachází velké jezero s fontánami a vodními děly. V Novém Táifu se nachází národní park Saijsad a poblíž Al-Hada je v nadmořské výšce 2100 m velká přírodní rezervace Nuqbat al-Hamra'''.
Ekonomika a rozvoj náhled|upright=0.87|Damašská růže (R. damascena trigintipetala) kvetoucí v Táifu Historicky táifská ekonomika závisela na zemědělství a kultivaci růží, se kterými se obchodovalo v celé Střední Asii a Transoxanii, a město bývalo v okolí známo jako „město růží“ (). Dodnes hrají růžové plantáže s rostoucími voňavými růžovými květy významnou roli ve zdejší ekonomice. Pěstuje se zde damašská růže s 30 okvětními lístky (Rosa damascena trigintipetala), jejíž vůně je popisována jako robustní, kořeněná a závratně plná. Její okvětní lístky se destilují do drahého růžového oleje, který byl na Středním východě tradičně používán jako parfém zvaný attar, obvykle jako mužská vůně, a díky svému původu získal jméno „táifská růže“. V současnosti se olej používá při výrobě luxusních parfémů různých značek včetně Ormonde Jayne, Chanel, Guerlain a Hermès.
Hospodářství Táifu je stále většinou závislé na zemědělství a parfémech, ale dochází k postupné diverzifikaci, aby bylo možné bojovat s těžkou závislostí města na těchto dvou odvětvích. Narůstá význam turistiky a město je mezi turisty značně populární díky okolním horským střediskům a je považováno za nejlepší letní destinaci. S nedalekým letoviskem Al-Hada je spojeno ikonickou dálnicí 15. Oblíbeným cílem je vesnice Aš-Šafá ležící vysoko v horách v nadmořské výšce 2200 až 2500 m. Je bohatá na zemědělské produkty, protože se zde nacházejí táifské ovocné zahrady. K dispozici je i projížďka na velbloudu a hora Džabal Dakka je odtud na dohled.
Plány 1. října 2017 saúdskoarabský král Salmán slavnostně zahájil projekt „Nový Táif“ v hodnotě 3,9 miliardy dolarů, jehož cílem je zřízení nového mezinárodního letiště ve městě, nazvaného Mezinárodní letiště Táif, renovace a modernizace historického súku Ukáz, zřízení Technické oázy, jejíž součástí by měl být výrobní a montážní závod letadel Antonov a průmyslové letiště s 3,5 km dlouhou dráhou, solární farma o rozloze 25 000 m² s předpokládanou kapacitou 30 MW, obytné předměstí o rozsahu 10 000 bytových jednotek, průmyslová oblast o rozloze 11 km² s komplexem těžkého, středního a lehkého průmyslu spolu a centrem odborného vzdělávání a univerzitní město o rozloze 16 km² u národního parku Saijsad.
Doprava vpravo|náhled|upright=1.2|Cesta do Táifu v popředí, pohoří Hidžáz v pozadí